ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.67.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 67/2023-5085
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2023 o dovolání, které podal obviněný P. V., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2022, sp. zn. 3 To 10/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 62 T 7/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 62 T 7/2021 , byl obviněný P. V. uznán vinným zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [skutky ad 1) až ad 3) skutkové věty], popř. ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku [skutek ad 4) skutkové věty], a zvlášť závažným zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku [skutek ad 5) skutkové věty], jichž se částečně dopustil spolu s obviněnými M. K. [tento obviněný se dopustil pouze spolupachatelství ke skutku ad 1) skutkové věty] a obviněnou J. V. [tato obviněná se dopustila toliko účastenství na skutku ad 5) skutkové věty ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku].
2. Za shora uvedené trestné činy a dále za přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 2 T 204/2019, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 14 To 268/2020, byl obviněný P. V. soudem prvního stupně odsouzen §211 odst. 6 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §58 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku byl jmenovanému obviněnému uložen i peněžitý trest ve výměře 700 denních sazeb po 1 000 Kč, celkem tedy 700 000 Kč. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena kolektivního statutárního orgánu obchodních korporací a družstev na dobu 5 let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl dále zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 2 T 204/2019, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 14 To 268/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Citovaným rozsudkem nalézacího soudu bylo dále rozhodnuto o trestech pro obviněného M. K. a obviněnou J. V. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), pak soud prvního stupně rozhodl o povinnosti k náhradě škody způsobené trestným činem.
4. Proti rozsudku nalézacího soudu podali odvolání obvinění P. V. a M. K., obviněná J. V. a v neprospěch obviněných P. V. a M. K. proti výroku o trestu i státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, přičemž státní zástupkyně nalézacímu soudu vytkla i to, že nebylo rozhodnuto o zabrání náhradní hodnoty podle §102 tr. zákoníku. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 5. 2022, sp. zn. 3 To 10/2022 , tak, že napadený rozsudek zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného P. V. a podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněných P. V. a J. V. ve vztahu k těmto obviněným ve výrocích o uložených trestech a ve výrocích o náhradě škody týkajících se jedné z poškozených, a podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného M. K. ve vztahu k tomuto obviněnému ve výrocích o uložených trestech.
5. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak soud druhého stupně znovu rozhodl tak, že při nezměněných výrocích o vině obviněného P. V. odsoudil podle §211 odst. 6 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon jmenovaného obviněného zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §73 odstavec 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému V. uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena kolektivního statutárního orgánu obchodních korporací na dobu 5 roků. Podle §71 odst. 1 tr. zákoníku byl jmenovanému obviněnému dále uložen trest propadnutí náhradní hodnoty blíže specifikované v citovaném rozsudku. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl konečně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 2 T 204/2019, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 14 To 268/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
6. Citovaným rozsudkem odvolacího soudu bylo dále rozhodnuto o trestech pro obviněného M. K. a obviněnou J. V. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. pak soud druhého stupně rozhodl o povinnosti k náhradě škody způsobené trestným činem. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn. Podle §256 tr. ř. pak bylo odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného M. K. a dále v rozsahu podaného odvolání směřujícího k uložení ochranných opatření zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal prostřednictvím svého obhájce dovolání obviněný P. V., přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť podle něj byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.
8. Obviněný považuje napadený rozsudek za věcně nesprávný, nezákonný a nespravedlivý. Poukazuje na to, že se předem omluvil z jednání omluvou ze dne 5. 5. 2022. Z opatrnosti pak obviněný k dovolání přiložil lékařskou zprávu ze dne 6. 5. 2022 z Infekčního oddělení Všeobecné ambulance Pardubické nemocnice. Ačkoliv si nepřítomnosti obviněného, předem zaslané omluvy a sdělení, že se chce veřejného zasedání zúčastnit, byl Vrchní soud v Praze vědom, omluvu a žádost o odročení jednání vyhodnotil tak, že ji jako nedůvodnou neakceptoval. Jeho závěr o nedůvodnosti omluvy je však podle obviněného v rozporu se skutečností, že obviněný byl skutečně dne 6. 5. 2022 ošetřován v nemocnici Pardubice. Na tom nemůže nic změnit argumentace odvolacího soudu, že byl soudem ještě před začátkem veřejného zasedání telefonicky kontaktován lékař z jiné nemocnice než té v Pardubicích, který měl (aniž by byl po telefonu řádně ztotožněn a bylo postaveno najisto, s kým je hovořeno) údajně soudu telefonicky sdělit, že obviněného neléčí ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. S ohledem na skutečnost, že obhájce nebyl přítomen postupu ověřování totožnosti uvedeného lékaře, jakož i na to, že lékaři jsou vázáni lékařským tajemstvím a nemohou po telefonu žádné osobě sdělovat, zda nějakou osobu ošetřují či neošetřují a jakou má diagnózu, i kdyby se jim po telefonu představovala jako soudce, má obviněný za to, že by měl soud přihlížet zejména ke skutečnosti, že dne 6. 5. 2022 se obviněný nacházel v Pardubické nemocnici ve stavu, který mu neumožňoval účastnit se veřejného zasedání, ačkoli se jej účastnit chtěl. Skutečnost, že je obviněný ošetřován v Pardubické nemocnici, a že tam byl ošetřován i dříve, soud za spornou nepovažoval. Existence nesrovnalosti ohledně ošetřování obviněného v jedné z nemocnic v jiný den, než byl den veřejného zasedání, neznamená zánik práva obviněného na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti. Pokud Vrchní soud v Praze v napadeném rozsudku uvádí, že soud nepovažoval účast obviněného za nezbytnou, což odůvodňuje i tím, že obviněný byl o veřejném zasedání vyrozuměn, nikoli k němu předvolán, pak tato úvaha je podle obviněného v přímém rozporu s právem být přítomen u takového jednání, navíc za situace, kdy obviněný soudu sdělil, že se jednání účastnit chce.
9. Obviněný se se závěrem, že jeho účast ve veřejném zasedání nebyla nutná, neztotožňuje ani z toho důvodu, že mu odvolací soud v novém rozsudku zpřísnil trest. Ke zpřísnění trestu přitom došlo na základě odvolání podaného státním zástupcem v neprospěch obviněného, v němž přinášel důvody a tvrzení odůvodňující požadavek na zpřísnění trestu. K uvedeným skutečnostem měl obviněný právo se vyjádřit. Ke státním zástupcem uváděným skutečnostem se přitom obviněný nevyjadřoval v řízení před soudem prvního stupně z toho důvodu, že nalézací soud věc hodnotil vůči obviněnému mnohem příznivěji a uložil mu mnohem mírnější trest. Způsob obhajoby obviněného byl tedy zcela legitimní a přiměřený a nutnost vyjádřit se ke skutečnostem a argumentům státního zástupce uvedeným v odvolání tak objektivně vznikla až v rámci odvolacího řízení. Základní práva a svobody obviněného a jeho práva založená trestním řádem tak neměla být krácena tím, že mu nebylo umožněno účastnit se projednání jeho věci ve veřejném zasedání, když takový požadavek vznesl a objektivně nebyl schopen se jej účastnit z důvodu diagnózy uvedené v lékařské zprávě Nemocnice Pardubice, kde se dne 6. 5. 2022 nacházel.
10. Z uvedených důvodů má obviněný uplatněný dovolací důvod za naplněný. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby Krajskému (správně Vrchnímu) soudu v Praze přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
12. Státní zástupkyně má za to, že je možno poukázat na velmi podrobný rozbor jednotlivých omluv obviněného z veřejných zasedání nařízených Vrchním soudem v Praze uvedený v odůvodnění napadeného rozsudku. Souhlasí přitom s názorem druhoinstančního soudu, který žádost obviněného o odročení veřejného zasedání nařízeného na 6. 5. 2022 jako nedůvodnou neakceptoval a veřejné zasedání bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Skutečnost, že účast obviněného odvolací soud nepovažoval za nezbytnou, byla zřejmá již z toho, že byl obviněný o veřejném zasedání vyrozuměn, a nikoliv k tomuto předvolán. Ve vztahu k předložené lékařské zprávě oblastní Nemocnice Pardubického kraje je podle státní zástupkyně třeba zdůraznit, že tato zpráva, předložená soudu fakticky bezprostředně před termínem veřejného zasedání, která však byla v době jejího předložení již šest týdnů stará a popisovala pouze zažívací obtíže obviněného, kterými měl v době jejího vystavení trpět, v žádném případě nemůže být dostatečným dokladem o aktuální neschopnosti obviněného zúčastnit se jednání před odvolacím soudem. V této souvislosti poukázala zejména na to, že předcházející lékařské zprávy, které obviněný odvolacímu soudu předložil, byly shledány falešnými. Zpráva, která byla předložena v rámci dovolání obviněného, tedy zpráva z 6. 5. 2022, jejíž pravost nebyla zkoumána, však ani neobsahuje žádné skutečnosti, které by bránily obviněnému účastnit se veřejného zasedání. Z této zprávy vyplývá pouze to, že se jednalo o plánovanou kontrolu v důsledku dříve nastalých problémů obviněného v oblasti zažívání.
13. Vzhledem k tomu, že uplatněný dovolací důvod naplněn nebyl, státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a souhlasila, aby tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
14. Na vyjádření státní zástupkyně reagoval obviněný replikou , ve které zopakoval, že je jeho ústavně zaručeným právem se veřejného zasedání účastnit a že s ohledem na skutečnost, že Vrchnímu soudu v Praze sdělil, že se veřejného zasedání účastnit chce, měl tento povinnost práva obviněného šetřit a umožnit mu je realizovat, tj. umožnit mu se veřejného zasedání účastnit. Existovala-li překážka účasti obviněného na veřejném zasedání, pak měl veřejné zasedání odročit. K názoru státní zástupkyně, že z lékařské zprávy ze dne 6. 5. 2022 neplynou žádné skutečnosti, které by obviněnému bránily se jednání účastnit, obviněný uvádí, že by v procesním spise mělo být založeno i rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, která ke dni konání veřejného zasedání nebyla ukončena. Pokud tedy obviněný byl v době konání veřejného zasedání v dočasné pracovní neschopnosti, tedy byl-li práce neschopen, nelze argumentovat, že by byl schopen se účastnit veřejného zasedání a na něm hájit svá práva, neboť uplatňování práv a účast na veřejném zasedání je zajisté pro obviněného daleko náročnější než běžný výkon jeho zaměstnání. Z důvodu opatrnosti obviněný předložil i potvrzení ošetřující lékařky o tom, že dne 6. 5. 2022 nebyl schopen účasti u soudu a potvrzení ČSSZ o době trvání pracovní neschopnosti. Obviněný má za to, že tím, že se nemohl účastnit veřejného zasedání, nemohl se ani vyjádřit ke všem skutečnostem, které byly rozhodné pro posouzení otázky přiměřenosti trestu. Odvolací soud rozhodl i o povinnosti k náhradě škody, přičemž výši škody zjistil z vyjádření poškozené, která uvedla, že úvěr nebyl nijak uhrazen a deklarovala škodu v předmětné výši. Výše škody byla podle soudu rozhodná i pro stanovení výše trestu. K tomu obviněný uvádí, že požadovaná částka byla poškozené ve významné části uhrazena ještě před rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, a proto má za to, že poškozená požadovala škodu neoprávněně v nesprávné výši. Částečná náhrada škody podle něj vyplývá z informací v insolvenčním rejstříku. Pokud by Vrchní soud v Praze umožnil obviněnému zúčastnit se jednání a vyjádřit se ke všem skutečnostem, netrpěl by napadený rozsudek ani uvedenou vadou a nevedl by k neoprávněnému zásahu do majetkové sféry obviněného formou povinnosti k náhradě škody a stanovení trestu v nepřiměřené výši opírající se o nesprávně zjištěné skutečnosti v důsledku procesního pochybení při vedení řízení. Z těchto důvodů obviněný setrval na svém návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
16. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
18. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. , který je naplněn tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
20. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
21. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný P. V. jím brojí proti postupu Vrchního soudu v Praze coby soudu druhého stupně, který dne 6. 5. 2022 konal veřejné zasedání o odvolání v nepřítomnosti jmenovaného obviněného. Obviněný poukazuje na to, že uvedeného dne byl ošetřován v nemocnici v Pardubicích a že před konáním veřejného zasedání vyjádřil svůj zájem se tohoto účastnit.
22. K takto stručně nastíněné a výše podrobně popsané stěžejní dovolací námitce obviněného Nejvyšší soud předně konstatuje, že tato byla uplatněna právně relevantním způsobem, neboť odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejedná se však o námitku věcně opodstatněnou.
23. Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že obviněný v odpoledních hodinách dne 5. 5. 2022, tedy v den předcházející konání předmětného veřejného zasedání, prostřednictvím svého tehdejšího obhájce zaslal odvolacímu soudu žádost o odročení (správně o přeložení termínu) veřejného zasedání, k níž připojil dvě lékařské zprávy. První byla vystavena dne 25. 3. 2022 pardubickou nemocnicí a týkala se zažívacích potíží, kterými měl obviněný v době vyšetření trpět. Podle druhé, vystavené Fakultní nemocnicí Královské Vinohrady a datované ke dni 4. 5. 2022, pak měl být obviněný v uvedený den vyšetřen pro bolesti pravé dolní končetiny a problémy s chůzí. Vzhledem k tomu, že obviněný již v minulosti jednou předložil odvolacímu soudu falzifikát lékařské zprávy, ověřil člen senátu odvolacího soudu v den konání veřejného zasedání pravost lékařské zprávy Fakultní nemocnice Královské Vinohrady ze dne 4. 5. 2022. Zjistil přitom, že i tato neodpovídá skutečnosti, neboť v ní uvedený lékař Š. obviněného nikdy neošetřoval. Z toho důvodu, jakož i proto, že odvolací soud nepovažoval osobní účast obviněného ve veřejném zasedání za nutnou, bylo veřejné zasedání k projednání odvolání konáno dne 6. 5. 2022 v nepřítomnosti obviněného P. V.
24. Z právě uvedeného vyplývá, že obviněný svoji neúčast u veřejného zasedání konaného dne 6. 5. 2022 řádně neomluvil, neboť na podporu závěru, že není účasti na něm ze zdravotních důvodů schopen, odvolacímu soudu předložil lékařskou zprávu, která se ukázala jako nepravdivá. Za takové situace Vrchní soud v Praze zcela pochopitelně a správně, veden snahou nepřipustit zmaření veřejného zasedání obstrukcemi obviněného, za situace, kdy osobní účast obviněného nepovažoval za nutnou (což dal jasně najevo tím, že obviněného o konání veřejného zasedání toliko vyrozuměl), přistoupil ke konání předmětného veřejného zasedání. Na závěru o správnosti takového postupu nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že obviněný dne 5. 6. 2022 odvolacímu soudu vedle falešné lékařské zprávy předložil i lékařskou zprávu z nemocnice v Pardubicích, která sice byla pravá, avšak pojednávala toliko o zažívacích potížích obviněného v době jejího vystavení, tedy ke dni 25. 3. 2022 (byla tedy šest týdnů stará), a nijak nedokládala aktuálnost zdravotních obtíží, které by obviněnému měly bránit v účasti na veřejném zasedání konaném dne 6. 5. 2022.
25. Relevanci z hlediska možnosti konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného nelze přiznat ani obviněným dodatečně předložené lékařské zprávě z nemocnice v Pardubicích, podle které se obviněný dne 6. 5. 2022 podrobil v tomto zdravotnickém zařízení lékařské kontrole. Jednalo se totiž o kontrolu plánovanou v důsledku dříve nastalých problémů obviněného v oblasti zažívání. Nejenže tedy nejde o takovou zdravotní překážku, která by obviněnému objektivně bránila zúčastnit se veřejného zasedání (obviněný mohl plánovanou kontrolu přeložit na jiný termín, samotná pracovní neschopnost pak bez dalšího není důvodem k přeložení termínu veřejného zasedání), ale především obviněný o této plánované kontrole Vrchní soud v Praze neinformoval před konáním veřejného zasedání, tak aby tento mohl posoudit, zda je kvůli ní termín veřejného zasedání nutno přeložit či nikoliv. Namísto toho obviněný, aniž by odvolací soud informoval o tom, že má druhý den plánované vyšetření, tomuto na poslední chvíli předložil jednu lékařskou zprávu již neaktuální a druhou zfalšovanou. Pokud soud druhého stupně za takové situace konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, nelze o namítaném porušení práva obviněného na obhajobu vůbec uvažovat.
26. Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání porušena nebyla. Nemohl tak být naplněn ani obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
27. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného P. V. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
28. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 2. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu