ECLI:CZ:NS:2023:3.TZ.73.2023.1
sp. zn. 3 Tz 73/2023-692
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 11. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Aleše Koláře a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného R. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 4. 2017, č. j. 6 To 165/2017-564, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 131/2015, a proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2017, č. j. 1 T 131/2015-525, a podle §268 odst. 2 trestního řádu, §269 odst. 2 trestního řádu a §270 odst. 1 trestního řádu rozhodl takto:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 4. 2017, č. j. 6 To 165/2017-564, a v řízení, jež mu předcházelo,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného R. H. v §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, §419 trestního zákoníku, §2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu, §9 odst. 1 trestního řádu, §254 odst. 1 trestního řádu a §256 trestního řádu.
Napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, a řízení, jež mu předcházelo, počínaje rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2017, č. j. 1 T 131/2015-525, se zrušují v celém rozsahu. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2017, č. j. 1 T 131/2015-525, byl obviněný R. H. uznán vinným pod body 1) až 7) přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 trestního zákoníku, pod body 1) až 8) přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 trestního zákoníku, pod bodem 9) přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 trestního zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 trestního zákoníku a pod bodem 10) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za to byl obviněný podle §205 odst. 3 trestního zákoníku, za užití §45 odst. 1 trestního zákoníku a §43 odst. 1 trestního zákoníku, odsouzen ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř roků.
2. Jednání pod bodem 10) se obviněný dopustil v podstatě tím, že v době od 12. 4. 2015 do 15. 5. 2015 v několika případech řídil motorové vozidlo, a to i přesto, že mu rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 2. 2008, pod sp. zn. 1 T 7/2008, jenž nabyl právní moci dne 17. 7. 2008, byl uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu sedmi roků, který doposud nevykonal.
3. O odvoláních obviněného a státního zástupce rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 6 To 165/2017-564, kterým k odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu zrušil rozhodnutí nalézacího soudu v celém výroku o trestu a nově rozhodl podle §259 odst. 3 trestního řádu tak, že obviněného odsoudil podle §205 odst. 1 trestního zákoníku za použití §45 odst. 1 trestního zákoníku a §43 odst. 1 trestního zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 48 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř roků. Odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl podle §256 trestního řádu.
4. Proti citovaným rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Ústí nad Labem podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. H. Ministr spravedlnosti poukázal na to, že Okresní soud v Ústí nad Labem se v nyní projednávané věci nezabýval otázkou, za jakou trestnou činnost byl obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 2. 2008, č. j. 1 T 7/2008-67, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2008, č. j. 5 To 364/2008-115, uložen dosud nevykonaný trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu sedmi roků. Stalo se tak za čin spočívající v řízení motorových vozidel, aniž by obviněný byl držitelem řidičského oprávnění, kvalifikovaný jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d trestního zákona (zákona č. 140/1961 Sb.), od jehož trestnosti však bylo s účinností trestního zákoníku upuštěno a nadále je takový čin považován pouze za přestupek. V důsledku toho soud do svého rozhodování o vině obviněného v jeho neprospěch nepromítl úpravu §419 trestního zákoníku, podle které trest uložený přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona za čin, který není trestným činem podle tohoto zákona, popřípadě jeho nevykonaný zbytek, se nevykoná, v případě uložení souhrnného trestu za takový čin a sbíhající se čin soud trest poměrně zkrátí. Je skutečností, že ke dni 6. 1. 2017, kdy soud v projednávané věci rozhodoval, nebylo dosud podle §419 trestního zákoníku rozhodnuto (o nevykonání zbytku nevykonaného trestu zákazu činnosti, spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu ve výměře sedmi roků, bylo totiž Okresním soudem v Ústí nad Labem podle §419 trestního zákoníku rozhodnuto teprve dne 3. 2. 2023 pod č. j. 1 T 7/2008-201). Soud měl nicméně i bez tohoto rozhodnutí pro závěr o vině obviněného vyhodnotit jako předběžnou otázku podle §9 odst. 1 trestního řádu, zda v době od 12. 4. 2015 do 15. 5. 2015 nadále existoval předmětný trest zákazu činnosti, jehož nerespektováním by obviněný naplnil zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, či bylo nutno uzavřít, že výkon předmětného trestu zákazu činnosti byl s ohledem na §419 trestního zákoníku již v této době zcela vyloučen, a obviněný se tak nemohl svým jednáním dopustit jeho maření. Krajský soud v Ústí nad Labem uvedené pochybení nenapravil, když nepostupoval důsledně v intencích §254 odst. 1 trestního řádu a věc nepřezkoumal ze všech potřebných hledisek. Důsledkem tohoto pochybení byla i nesprávná aplikace §256 trestního řádu.
5. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 4. 2017, č. j. 6 To 165/2017-564, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. H. v §254 odst. 1 a §256 trestního řádu a v řízení, které mu předcházelo, rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2017, č. j. 1 T 131/2015-525, v §9 odst. 1 trestního řádu, §419 trestního zákoníku, §2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu a §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, podle §269 odst. 2 trestního řádu zrušil obě napadená rozhodnutí v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle §271 odst. 1 trestního řádu.
6. Obviněný nevyužil svého práva a ke stížnosti ministra spravedlnosti se nevyjádřil.
7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ke stížnosti uvedl, že se s obsahem stížnosti pro porušení zákona ztotožňuje a argumentaci ministra spravedlnosti považuje za správnou. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle závěrečného návrhu ministra spravedlnosti s tím, že rozsudek soudu nalézacího může být zrušen jako součást řízení předcházejícího rozsudku soudu odvolacího.
8. Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
9. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Ústí nad Labem obviněný tím, že řídil v době od 12. 4. 2015 do 15. 5. 2015 motorové vozidlo, porušil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu sedmi roků, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 2. 2008 pod č. j. 1 T 7/2008-67, pravomocným dne 17. 7. 2008, a který v předmětné době vykonával. Tento trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel byl obviněnému uložen podle §35 odst. 2 trestního zákona výlučně v návaznosti na sbíhající se trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d trestního zákona, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 12. 2006, č. j. 4 T 209/2006-48, potažmo ještě předtím trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. 7. 2006, č. j. 2 T 195/2006-21.
10. Podle §419 trestního zákoníku trest uložený přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona za čin, který není trestným činem podle tohoto zákona, popřípadě jeho nevykonaný zbytek, se nevykoná. Ustanovení o souhrnném trestu se v takovém případě neužije. Byl-li za takový čin a sbíhající se trestný čin uložen úhrnný nebo souhrnný trest, soud trest poměrně zkrátí; přitom přihlédne ke vzájemnému poměru závažnosti činů, které ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nejsou trestnými činy, a sbíhajících se trestných činů.
11. Jestliže byl pachatel odsouzen za řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d trestního zákona, pak vzhledem k dekriminalizaci tohoto činu trestním zákoníkem je třeba postupovat podle §419 trestního zákoníku, tj. rozhodnout o tom, že trest uložený za tento trestný čin, popř. jeho dosud nevykonaný zbytek, se nevykoná (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010).
12. Je zřejmé, že v nyní projednávané věci nalézací soud úpravu §419 trestního zákoníku nebral v úvahu a okolností, že trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel byl obviněnému uložen za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d trestního zákona, se v rozporu se §2 odst. 5, 6 trestního řádu vůbec nezabýval. Nic na tom nemění skutečnost, že o nevykonání tohoto trestu uloženého za čin, který v důsledku změny trestního zákona již není trestným činem, resp. o jeho poměrném zkrácení, nerozhodl předtím ve vykonávacím řízení podle §465 trestního řádu příslušný soud. Jak správně poukázal ministr spravedlnosti, tuto otázku si měl nalézací soud v takovém případě posoudit samostatně jako předběžnou otázku podle §9 odst. 1 trestního řádu. Pochybení nalézacího soudu nezjistil ani odvolací soud, který při projednávání této trestní věci nepostupoval v intencích §254 odst. 1 trestního řádu a nesprávně rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného ve smyslu §256 trestního řádu. Nalézací i odvolací soud svým postupem porušily zákon v neprospěch obviněného R. H.
13. Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 4. 2017, č. j. 6 To 165/2017-564, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. H. v §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, §419 trestního zákoníku, §2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu, §9 odst. 1 trestního řádu, §254 odst. 1 trestního řádu a §256 trestního řádu. Napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, a řízení, jež mu předcházelo, počínaje rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2017, č. j. 1 T 131/2015-525, proto v celém rozsahu zrušil. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
14. Podle §270 odst. 4 trestního řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
15. Za podmínek §274 odst. 2, 3 písm. a) trestního řádu bylo o stížnosti pro porušení zákona rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (§274 odst. 4 trestního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 11. 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu