ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.1026.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 1026/2023-120
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobců a) M. E., nar. XY, bytem XY, Rakouská republika, a b) K. S., nar. XY, bytem XY, Rakouská republika, obou zastoupených Mgr. Tomášem Holubem, advokátem se sídlem v Mělníku, Kpt. Jaroše 317/24, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 1 026 000 Kč s příslušenstvím každému ze žalobců, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 119/2021, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2022, č. j. 19 Co 259/2022-91, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce b) se zastavuje.
II. Dovolání žalobkyně a) se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podanou žalobou se každý ze žalobců domáhal na žalované zaplacení částky 526 000 Kč jako náhrady škody a částky 500 000 Kč z titulu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, které jim měly vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 2 C 120/2017.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 4. 2022, č. j. 25 C 119/2021-68, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit každému ze žalobců částku 1 026 000 Kč (výrok I), a uložil žalobcům zaplatit žalované společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dne 27. 12. 2022 v plném rozsahu včasným dovoláním. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Jelikož žalobce b) vzal své dovolání zcela zpět podáním ze dne 15. 2. 2023, dovolací soud v souladu s §243c odst. 3 větou druhou o. s. ř. řízení o dovolání žalobce b) zastavil.
Pokud jde o dovolání žalobkyně a), Nejvyšší soud k otázce, zda je nesprávným úředním postupem, nerozhodne-li soud k návrhu účastníka o prodloužení tzv. soudcovské lhůty k zaplacení soudního poplatku, uvádí, že tato nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud uzavřel, že by se případný nesprávný úřední postup spočívající v nerozhodnutí o žádosti o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku projevil v konečném rozhodnutí o zastavení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1899/2000, nebo ze dne 17. 7. 2018, sp. zn. 32 Cdo 404/2018, jež je možné aplikovat mutatis mutandis i na soudcovskou lhůtu k zaplacení soudního poplatku).
To stejné platí pro otázku, zda je nesprávným úředním postupem, jestliže jak Okresní soud v Táboře, tak i dědický soud nebo Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře nepředložily podle §104a odst. 1 o. s. ř. procesní návrh žalujících (o zařazení bytu do dědictví po zůstavitelce či o určení vlastnického práva zůstavitelky k bytu) společně nadřízenému Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí, který soud je věcně příslušný ve věci rozhodnout, pokud soudy právní poměr odmítly řešit s odkazem na příslušnost druhého z jmenovaných soudů. I tento, žalobkyní vytýkaný postup se totiž projevil v konečném rozhodnutí ve věci, jak uvádí odvolací soud v napadeném rozhodnutí a odpovědnostním titulem tak mohlo být jen nezákonné rozhodnutí. Tímto závěrem se odvolací soud neodchýlil od výše zmíněné judikatury Nejvyššího soudu.
Dovolání žalobkyně napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání žalobkyně a) podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 7. 2023
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu