ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.1599.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 1599/2023-117
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. R. , nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 310 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 42/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 4. 2021, č. j. 21 C 42/2020-39, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2021, č. j. 17 Co 174/2021-47, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 4. 2021, č. j. 21 C 42/2020-39, se zastavuje.
II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 14. 4. 2021, č. j. 21 C 42/2020-39, nepřiznal žalobci osvobození od placení soudních poplatků.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 10. 6. 2021, č. j. 17 Co 174/2021-47, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Zaplacení částky 310 000 Kč s příslušenstvím se žalobce domáhal po žalované z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 88/2012.
Usnesení soudu prvního stupně i odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, a to v celém jejich rozsahu, a požádal o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Těmto žádostem žalobce však soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 11. 2021, č. j. 21 C 42/2020-58, nevyhověl.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b o. s. ř. ve spojení s §104 odst. 1 větou první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ve zbylém rozsahu, v němž dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Dovolání žalobce, které směřuje proti výroku o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, není totiž dle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. přípustné, jak byl žalobce v napadeném usnesení odvolacího soudu řádně poučen.
Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Na soudu prvního stupně nyní je, aby v souladu s §3 odst. 3 a §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zvážil, zda dovolateli podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2023
JUDr. David Vláčil
předseda senátu