Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.05.2023, sp. zn. 30 Cdo 1600/2023 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.1600.2023.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.1600.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 1600/2023-119 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. R. , nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 310 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 42/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 11. 2021, č. j. 21 C 42/2020-58, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2022, č. j. 17 Co 314/2022-80, takto: I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 11. 2021, č. j. 21 C 42/2020-58, se zastavuje. II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 11. 2021, č. j. 21 C 42/2020-58, nepřiznal žalobci osvobození od placení soudních poplatků pro dovolací řízení (výrok I) a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (výrok II). K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 18. 10. 2022, č. j. 17 Co 314/2022-80, odvolání žalobce odmítl pro jeho vady. Zaplacení částky 310 000 Kč s příslušenstvím se žalobce domáhal po žalované z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 88/2012. Usnesení soudu prvního stupně i odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, a to v celém jejich rozsahu, a požádal o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jeno. s. ř.“. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b o. s. ř. ve spojení s §104 odst. 1 větou první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ve zbylém rozsahu, v němž dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné. Dovolání žalobce, které směřuje proti usnesení o odmítnutí odvolání, není totiž dle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné, jak byl žalobce v napadeném usnesení odvolacího soudu řádně poučen, neboť v souladu s §229 odst. 4 o. s. ř. je proti tomuto usnesení přípustná žaloba pro zmatečnost. Odmítnutí objektivně nepřípustného dovolání není na překážku skutečnost, že dosud nebylo rozhodnuto o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021). Stejně je tomu i ve vztahu k dosud nerozhodnuté žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dle §241b odst. 2 o. s. ř. má odmítnutí dovolání dle §238 o. s. ř. před odstraňováním nedostatku povinného zastoupení dle §241 o. s. ř. přednost. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Na soudu prvního stupně nyní je, aby v souladu s §3 odst. 3 a §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zvážil, zda dovolateli podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání. Žalobce v dovolání vznesl žádost podle §243 o. s. ř. o odložení vykonatelnosti, resp. právní moci napadených usnesení. Jelikož bylo dovolací řízení částečně zastaveno a částečně bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 5. 2023 JUDr. David Vláčil předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/30/2023
Spisová značka:30 Cdo 1600/2023
ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.1600.2023.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Nepřípustnost dovolání objektivní [ Nepřípustnost dovolání ]
Podmínky řízení
Zastavení řízení
Dotčené předpisy:§238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
§104 odst. 1 alinea 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:08/14/2023
Staženo pro jurilogie.cz:2023-09-09