ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.1639.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 1639/2023-178
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobkyně E. O., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ing. Romanem Chyťou, advokátem, se sídlem v Brně, Přívrat 1454/12, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 105 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 69/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2022, č. j. 23 Co 273/2022-119, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala zaplacení částky 105 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2020, č. j. 14 To 626/2020-73. kterým bylo zrušeno usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 10. 2020, č. j. 1 PP 77/2020-64, jímž byla žalobkyně podmíněně propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody a znovu rozhodnuto, že žádost žalobkyně o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody se zamítá. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2020, č. j. 14 To 626/2020-73, bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. I. ÚS 3360/20. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 9. 2. 2022, č. j. MSP-1909/2021-ODSK-ODSK/3, uvedla, že neshledala kumulativní splnění všech podmínek odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu vzhledem k absenci příčinné souvislosti mezi zjištěným nezákonným rozhodnutím a žalobkyní tvrzenými následky, konstatovala však, že ze strany soudu došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu §8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, za což se žalobkyni omluvila s tím, že poskytnuté morální zadostiučinění považuje za přiměřené a dostatečné okolnostem daného případu.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 5. 2022, č. j. 37 C 69/2021-101, zamítl žalobu o zaplacení částky 105 000 Kč (výrok I), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), v celém rozsahu včasným dovoláním (§240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud postupem podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobkyně není dle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení.
Otázka, zda za nezákonné rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2020, č. j. 14 To 626/2020-73, postačuje omluva či nikoliv, nemůže založit přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., neboť na takovém řešení právní otázky napadené rozhodnutí nezáviselo. Odvolací soud sice v závěru odůvodnění svého rozsudku uvedl, že v dané věci lze mít za prokázanou pouze újmu spočívající v samotném vydání nezákonného rozhodnutí v řízení o žádosti žalobkyně o podmíněné propuštění, přičemž za zcela přiměřenou považoval satisfakci ve formě omluvy, dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu však vychází ze závěru, že nemajetková újma, jíž dovolatelka spatřovala ve skutečnosti, že musela v důsledku nezákonného rozhodnutí setrvávat ve věznici a byla omezena na osobní svobodě, přičemž tato újma byla zvyšována nutností vykonat trest ve věznici s ostrahou a dále byla zesilována jejím nepříznivým zdravotním stavem a vyšším věkem, není v příčinné souvislosti s výše uvedeným nezákonným rozhodnutím. Závěr o nedostatku příčinné souvislosti přitom dovolatelka odpovídajícím způsobem (tj. vymezením dovolacího důvodu a v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání - §241a odst. 2 a 3 o. s. ř.) nenapadá.
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243c odst. 3 ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, když žalovaná nebyla zastoupena advokátem, přičemž nedoložila výši svých hotových výdajů. Náhrada nákladů je tak představována toliko paušální náhradou hotových výdajů podle §151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.), jež činí 300 Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 7. 2023
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu