ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.2423.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 2423/2023-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce P. Ch. , zastoupeného JUDr. Petrem Veselým, advokátem, se sídlem v Kadani, Nerudova 348, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí , se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o zaplacení 290 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 183/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2023, č. j. 69 Co 142/2022-93, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „dovolatel“) se domáhal zaplacení částky 290 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nezákonnými rozhodnutími žalované o žádostech žalobce o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 6. 2022, č. j. 45 C 183/2020-70, konstatoval, že rozhodnutím ve věci spojených žádostí ze dne 9. 1. 2015, č. j. 2014/64740-112/2, 2104/64742-112/2 a 2014/66029-112/2 MPSV, rozhodnutím ve věci spojených žádostí ze dne 13. 8. 2015, č. j. 2014/64740-112/3, 2014/64742-112/3 a 2014/66029-112/3 MPSV, a rozhodnutím ze dne 23. 5. 2017, č. j. MPSV-2015/48342-513/2, bylo porušeno právo žalobce na poskytnutí informací na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 210 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 290 000 Kč od 29. 10. 2020 do zaplacení (výrok II), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 38 135 Kč (výrok III).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o věci samé ve správném znění, že se žaloba co do částky 290 000 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení ročně z této částky od 29. 10. 2020 do zaplacení zamítá; potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III o nákladech řízení (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč (výrok II).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), v celém rozsahu včasným dovoláním (§240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud postupem podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobce není dle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení.
Otázka, zda může být konstatování porušení práva na informace dostatečným odškodněním, a tedy účinným prostředkem nápravy, ani otázka nepatrného významu řízení pro žalobce, přípustnost dovolání dle §237 o. s. ř. nezakládají, neboť na takovém řešení právních otázek napadené rozhodnutí nezáviselo. Odvolací soud totiž v řešené věci uvedl, že žalobce byl soudem prvního stupně při ústním jednání konaném dne 9. 3. 2022 vyzván dle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění svých tvrzení ohledně konkrétní nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout, tedy jakým způsobem nezákonná rozhodnutí zasáhla jednotlivé složky jeho života. Žalobce doplnil, že má postavení společenského hlídacího psa, zajímá se o dění v České republice a publikuje populární články o právních otázkách hlavně ve vztahu k porušení principů dobré správy a právu tělesně postižených. Jelikož mu požadované informace nebyly vydány, nemohl napsat zamýšlený článek způsobem, jakým to měl v úmyslu. Z výše uvedeného měl odvolací soud za zřejmé, že žalobce svá tvrzení ohledně vzniku konkrétní újmy dostatečně nedoplnil, když konkrétní újmu přes poučení a výzvu soudu prvního stupně ani netvrdil (např. jakým způsobem ovlivnila život žalobce skutečnost, že článek nemohl napsat zamýšlenou formou apod.), což vedlo k závěru o nesplnění jednoho z předpokladů objektivní odpovědnosti státu za škodu (újmu).
Přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá ani dovolatelem namítaný rozpor rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, s nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2058/20, neboť citovaný nález neřeší otázku presumpce vzniku nemajetkové újmy v případě odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí, ale povinnost náležitého odůvodnění rozhodnutí o (ne)přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v řízení.
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243c odst. 3 ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, když žalovaná nebyla zastoupena advokátem, přičemž nedoložila výši svých hotových výdajů. Náhrada nákladů je tak představována toliko paušální náhradou hotových výdajů podle §151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.), jež činí 300 Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 11. 2023
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu