ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.249.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 249/2023-158
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně PRINTPROFI s. r. o. , IČO 29111137, se sídlem v Sokolově, Slavíčkova 1688, zastoupené Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem v Praze 13, Sluneční náměstí 2588/14, proti žalované České republice – Ministerstvu financí se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení částky 102 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 11/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2022, č. j. 69 Co 65/2022-134, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 6. 2022, č. j. 17 C 11/2021-67, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 85 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 85 000 Kč od 18. 11. 2021 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 30 798 Kč (výrok III).
Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé změnil tak, že žaloba ohledně částky 85 000 Kč s příslušenstvím se zamítá a konstatuje se porušení práva žalobkyně na projednání věci vedené u Finančního úřadu pro Karlovarský kraj, č. j. 215714/22/2407-50521-405119, v přiměřené lhůtě (výrok I rozsudku odvolacího soudu), v zamítavém výroku II o věci samé rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 43 140 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
Uvedené částky se žalobkyně domáhala jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Finančního úřadu pro Karlovarský kraj, č. j. 215714/22/2407-50521-405119, a navazujícího soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 30 Af 52/2016 a u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 4 Afs 230/2018.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Dovolatelka spatřuje nekorektní právní posouzení věci v nesprávném výkladu nepoctivého úmyslu odvolacím soudem, jenž měl dovodit, že neunesení důkazního břemene žalobkyní jako daňovým subjektem ve smyslu §92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, samo o sobě představuje nepoctivý úmysl daňového subjektu, s nímž do daňového řízení vstupuje, což v projednávané věci (při trvání správního a navazujícího soudního řízení od 3. 6. 2014 do 26. 2. 2021) vede k úsudku, že význam předmětu řízení pro žalobkyni je tak nepatrný, že postačí pouze konstatování porušení práva spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, aniž by bylo na místě dovolatelce přiznat peněžitou náhradu.
Dovolatelka však pomíjí, že odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tak, že z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2021, č. j. 4 Afs 230/2018-43, jímž byla kasační stížnost žalobkyně zamítnuta, vyplývá, že v řízení bylo prokázáno, že u žalobkyně nebyly naplněny zákonné podmínky pro odpočet daně z přidané hodnoty, resp. že žalobkyní deklarovaná plnění (realizace kampaní v novinách, příprava podkladů pro reklamní kampaň v rádiu), za která uplatnila odpočet daně z přidané hodnoty, se vůbec neuskutečnila. Nejistota žalobkyně ohledně výsledku posuzovaného řízení tedy spočívala pouze v tom, zda její nepoctivý úmysl (odpočet daně z přidané hodnoty za plnění, která ve skutečnosti nebyla poskytnuta) snižuje význam tohoto řízení pro žalobkyni na nepatrnou úroveň (srov. odst. 10 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nepoctivý úmysl dovolatelky tedy podle odvolacího soudu nespočíval v neunesení důkazního břemene účastníka daňového řízení, ale naopak ve skutkovém zjištění, že dovolatelka provedla odpočet daně na základě plnění, která neuskutečnila, a právě tato skutečnost vedla k zahájení daňového řízení a k rozhodnutí v neprospěch dovolatelky.
Dovolatelka tedy konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém základu, než odvolací soud. Její námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení (srov. §241a odst. 1 o. s. ř., srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2324/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. 30 Cdo 1078/2022).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle §243c odst. 3 věty první o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, neboť žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř. za jeden úkon ve výši 300 Kč [§1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 3. 2023
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu