ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.2647.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 2647/2023-513
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobců a) D. D. , zastoupeného Mgr. Martinem Řandou, advokátem se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1104/13, a b) H. D. , zastoupené JUDr. Marcelem Marčišinem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 1013/27, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj , se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o zaplacení 3 800 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 15/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2023, č. j. 12 Co 142/2020-463, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 22 699,60 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Martina Řandy, advokáta.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 16 552,80 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Marcela Marčišina, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce a) a žalobkyně b) se domáhali náhrady škody ve výši 3 800 000 Kč s příslušenstvím, která jim měla být způsobena snížením hodnoty jejich nemovitosti č. p. XY v katastrálním území XY v důsledku realizace nástavby v sousedním bytovém domě č. p. XY. Předmětná nástavba byla postavena na základě stavebního povolení stavebního odboru Úřadu městské části Praha 4 ze dne 11. 1. 2006, které bylo dne 1. 9. 2010 zrušeno jako nezákonné odvolacím správním orgánem. Každý ze žalobců přitom požaduje náhradu škody ve výši odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu na předmětné nemovitosti č. p. XY, kdy žalobce a) má dvoutřetinový podíl a žalobkyně b) třetinový podíl.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 11. 2019, č. j. 25 C 15/2014-272, uložil žalované zaplatit žalobci a) částku 2 533 333,33 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 1. 3. 2014 do 9. 11. 2015 a od 28. 9. 2018 do zaplacení (výrok I), uložil žalované zaplatit žalobkyni b) částku 1 266 666,67 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 1. 3. 2014 do 9. 11. 2015 (výrok II), zamítl žalobu, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobcům z přiznaných částek zákonný úrok z prodlení od 31. 8. 2013 do 28. 2. 2014 (výrok III), uložil žalované zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů tohoto řízení částku 347 756 Kč (výrok IV), uložil žalované zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů tohoto řízení částku 125 306 Kč (výrok V) a závěrem uložil žalované zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na náhradě nákladů řízení placených státem částku 21 074 Kč (výrok VI).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé I a ve výrocích o nákladech řízení IV mezi žalobcem a) a žalovanou a nákladech řízení státu VI (výrok I rozsudku odvolacího soudu), dále ve vyhovujícím výroku o věci samé II rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) další úrok z prodlení z částky 1 266 666,67 Kč ve výši 8,05 % ročně od 24. 8. 2021 do zaplacení, jinak i v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), ve výroku V o nákladech řízení mezi žalobkyní b) a žalovanou rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám JUDr. Marcela Marčišina, advokáta, jinak i v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok III rozsudku odvolacího soudu), uložil žalované nahradit žalobci a) náklady odvolacích a dovolacího řízení ve výši 218 296,40 Kč (výrok IV rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované nahradit žalobkyni b) náklady odvolacích a dovolacího řízení ve výši 66 780,82 Kč (výrok V rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Dovolací námitka spočívající v tom, že se odvolací soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeném v rozsudku ze dne 30. 6. 2022, č. j. 30 Cdo 713/2021-409, pokud se nezabýval otázkou, z jakého důvodu nepřistoupil stavební úřad k zahájení řízení o odstranění stavby, přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá, neboť v rámci možností daných mu procesními pravidly se odvolací soud pokynem dovolacího soudu, aby se zaměřil na zjištění příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a žalobci tvrzenou škodou, řídil. Odvolací soud své rozhodnutí postavil na závěru, že žalobcům vznikla škoda v příčinné souvislosti s nezákonným stavebním povolením ve smyslu §8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Bylo na žalované, aby do řízení vnesla tvrzení, podle kterého by řízení o odstranění stavby nemohlo mít naději na úspěch. Takové tvrzení však ze strany žalované chybí. Jestliže žalovaná netvrdila existenci takových okolností, které by závěr odvolacího soudu o existenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou vyvracely, nelze to vyčítat odvolacímu soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2775/2008).
S ohledem na výsledek dovolacího řízení je žalovaná povinna nahradit žalobci a) náklady tohoto řízení vzniklé mu v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání žalované (srov. §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 část věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř.), jež sestávají z odměny advokáta v částce 18 460 Kč [§6 odst. 1, §7 bod 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], náhrady hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč za jeden úkon právní služby (§13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrady v částce 3 939,60 Kč (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.).
Dále je žalovaná povinna nahradit žalobkyni b) náklady tohoto řízení vzniklé jí v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání žalované (srov. §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 část věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř.), jež sestávají z odměny advokáta v částce 13 380 Kč (§6 odst. 1, §7 bod 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu), a náhrady hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč za jeden úkon právní služby (§13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrady v částce 2 872,80 Kč (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2023
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu