ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.3140.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 3140/2022-1219
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce R. K. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Bělehradská 643/77, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 227 920,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 287/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2022, č. j. 14 Co 411/2021-1153, 14 Co 133/2022-1153, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou soudu prvního stupně původně domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy v celkové výši 527 220 Kč a náhrady škody ve výši 255 003 Kč s příslušenstvím způsobené v příčinné souvislosti s tvrzeným nezákonným rozhodnutím spočívajícím ve sdělení obvinění dne 22. 11. 2001 pro trestný čin podvodu dle §250 odst. 1, 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, a trestný čin vystavení nepravdivého potvrzení dle §129 téhož zákona.
O věci bylo po vydání rozsudku Nejvyššího soudu v této věci ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 30 Cdo 406/2016, opakovaně rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2019, č. j. 14 Co 37/2016-529, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, kdy aktuálním předmětem nároku zůstala částka ve výši 227 920,50 Kč s příslušenstvím.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 4. 2021, č. j. 19 C 287/2011-1025, bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 50 800 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od 28. 4. 2012 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), zamítnuta žaloba o zaplacení částky 177 120,50 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od 28. 4. 2012 do zaplacení (výrok II) a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení (výrok III). Tento rozsudek byl dále opraven opravným usnesením ze dne 31. 1. 2022, č. j. 19 C 287/2011-1125, podle kterého se rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 4. 2021, č. j. 19 C 287/2011-1025, ve výroku I opravuje tak, že namísto nesprávného znění: „Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 50 800 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od 28. 4. 2012 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.“, správně zní: „Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 23 800 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od 28. 4. 2012 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.“ (výrok I opraveného usnesení), rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 4. 2021, č. j. 19 C 287/2011-1025, se ve výroku II opravuje tak, že namísto nesprávného znění: „Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 177 120,50 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od 28. 4. 2012 do zaplacení.“, správně zní: „Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 204 120,50 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od 28. 4. 2012 do zaplacení.“ (výrok II opravného usnesení), a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 4. 2021, č. j. 19 C 287/2011-1025, se v odůvodnění, bod 33, věta první opravuje tak, že namísto nesprávného znění: „(…) včetně DPH pak v částce 230 311,50 Kč.“, správně zní: „(…) včetně DPH pak v částce 203 311,50 Kč.“ (výrok III opravného usnesení).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil opravné usnesení soudu prvního stupně ze dne 31. 1. 2022, č. j. 19 C 287/2011 – 1125 (výrok I rozsudku odvolacího soudu), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, opravený usnesením ze dne 31. 1. 2022, ve vyhovujícím výroku I (výrok II rozsudku odvolacího soudu), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, opravený usnesením ze dne 31. 1. 2022, v zamítavém výroku II ohledně částky 188 561 Kč se zákonnými úroky z prodlení 7,75 % ročně z této částky od 28. 4. 2012 do zaplacení, a ohledně částky 15 559,50 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15 559,50 Kč se zákonnými úroky z prodlení 7,75 % ročně z této částky od 28. 4. 2012 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III rozsudku odvolacího soudu), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok IV rozsudku odvolacího soudu) a dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení 792 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním směřujícím do té části výroku III, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení, co do zamítavého výroku II ohledně částky 188 561 Kč s příslušenstvím, a dále do výroku IV a výroku V, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Dovolání žalobce v části směřující proti výroku IV a výroku V napadeného rozsudku odvolacího soudu není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné, neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Ve věci samé je dovolání vadné, neboť neobsahuje přes svou rozsáhlost žádný dovolací důvod v podobě právní otázky, na které by napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř. stálo (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.), ale je pouhou a obecnou kritikou napadeného rozhodnutí. Dovolací soud je přitom vázán tím, pro kterou právní otázku se dovolatel přezkumu napadeného rozhodnutí domáhá (§242 odst. 3 o. s. ř.) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2106/2020).
Námitky dovolatele uvedené v čl. IV jeho dovolání, že „není pravdou, že by obhajoba nemusela používat cizí právo nebo jazyk, přičemž advokátní tarif a související judikatura nerozlišují mezi aktivním a pasivním použitím cizího jazyka“, a dále, že „žádným důkazem nepodložený čistě spekulativní závěr odvolacího soudu“ ohledně úkonu učiněného advokátem „je ve zjevném rozporu s objektivně doloženou náročností předmětného trestného řízení“, jsou zjevně námitkami proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, a tím i nezpůsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.).
K dovolatelem namítaným vadám řízení (nedostatečné odůvodnění napadeného rozsudku a porušení práva na spravedlivý proces) by mohl Nejvyšší soud přihlédnout podle §242 odst. 3 o. s. ř. pouze v případě, pokud by dovolání bylo přípustné, což není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 1. 2023
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu