ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.3217.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 3217/2022-61
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně PALETY-KUPKA GROUP s. r. o. , IČO 01809326, se sídlem v Plzni, Hřímalého 2707/20, zastoupené Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem v Praze 13, Sluneční náměstí 2588/14, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o 136 646 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 16 C 77/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 4. 2022, č. j. 16 C 77/2022-7, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022, č. j. 62 Co 170/2022-14, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 4. 2022, č. j. 16 C 77/2022-7, se zastavuje.
II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Žalobou podanou soudu dne 12. 4. 2022 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 136 646 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým daňovým řízením.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 jako soudu prvního stupně ze dne 28. 4. 2022, č. j. 16 C 77/2022-7, kterým soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b o. s. ř. ve spojení s §104 odst. 1 větou první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).
Ve zbylém rozsahu, v němž dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Otázka, zda stálým pracovištěm ve smyslu §87 písm. a) o. s. ř. je též stálé pracoviště zaměstnavatele, tedy právnické nebo fyzické osoby, v daném případě pracoviště Ministerstva financí jakožto organizační složky jednající za stát (podle žalobkyně dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešená), přípustnost dovolání dle §237 o. s. ř. nezakládá, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jestliže uzavřel, že v projednávané věci nemůže být uplatněna volba místní příslušnosti podle §87 písm. a) o. s. ř., neboť místní příslušnost soudu podle stálého pracoviště žalovaného může být založena jen ohledně fyzické osoby - zaměstnance.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3027/2013 (na které odkazuje i žalovaná ve vyjádření k dovolání), uzavřel, že stálým pracovištěm se ve smyslu ustanovení §87 písm. a) o. s. ř. rozumí prostor (místo), kde žalovaný na základě pracovního, služebního nebo jiného jim obdobného právního vztahu vykonává své zaměstnání nebo povolání (plní své úkoly vyplývající z pracovního, služebního nebo jiného jim obdobného právního vztahu), jestliže právní vztah, v němž žalovaný plní své úkoly z pracovního, služebního nebo jiného jim obdobného právního vztahu, nemá jen krátkodobou nebo příležitostnou povahu a jestliže žalovaný na pracovišti vykonává své zaměstnání (povolání) soustavně. V navazujícím usnesení ze dne 6. 2. 2020, sp. zn. 26 Cdo 4198/2019, Nejvyšší soud zdůraznil, že smyslem §87 písm. a) o. s. ř. je umožnit vést spor proti žalovanému (fyzické osobě) u soudu, v jehož obvodu má své stálé pracoviště, neboť jde – zejména vedle jeho bydliště (§85 odst. 1 o. s. ř.) – rovněž o místo, kde se pravidelně zdržuje. Z výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu tedy plyne, že §87 písm. a) o. s. ř. se vztahuje na pracoviště zaměstnance (kterým dle §6 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, může být jen fyzická osoba), nikoliv zaměstnavatele.
Poukazuje-li žalobkyně na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. Cpjn 203/2008, publikované pod č. 3/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého v občanském soudním řízení, v němž je žalovaným stát a v němž za stát vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, je obecným soudem státu (§85 odst. 5 o. s. ř.) okresní soud, v jehož obvodu sídlí (má adresu) územní pracoviště, které v řízení zabezpečuje činnost Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, přehlíží, že se toto stanovisko netýká výkladu §87 písm. a) o. s. ř., ale určování obecného soudu státu dle §85 odst. 5 o. s. ř., tedy zcela jiné právní otázky. Navíc se tyto závěry týkají jen sporů, kde za stát vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, a jsou postaveny na zvláštní právní úpravě zakotvené zejména v §19 odst. 1 a 2 zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Na daný případ tedy nedopadají.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 1. 2023
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu