ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.3470.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 3470/2022-247
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce R. K. , nar. XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Tyllem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 724/7, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 6 435 042,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 276/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2022, č. j. 14 Co 119/2022-214, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal na žalované zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy v celkové výši 6 435 042,60 Kč sestávající z náhrady škody ve formě ušlého zisku ve výši 2 457 707,60 Kč a 289 520 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 498 615 Kč, náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 3 000 000 Kč a náhrady nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup ve formě průtahů ve výši 189 200 Kč, to vše v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 21/2013.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 10. 2021, č. j. 42 C 276/2017-168, řízení částečně zastavil, a to co do částky 470 900 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení z této částky od 20. 6. 2017 do 19. 12. 2017 a spolu s 8,05% úrokem z prodlení z částky 5 964 142,60 Kč od 20. 6. 2017 do 19. 12. 2017 (výrok I), uložil žalované zaplatit žalobci částku 271 533,45 Kč spolu s 8,05% úrokem ročně od 20. 12. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 470 900 Kč od 20. 12. 2017 do 15. 6. 2018 (výrok II), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 5 692 609,55 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od 20. 12. 2017 do zaplacení (výrok III), a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 091,87 Kč (výrok IV).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II ohledně částky 271 533,45 Kč s příslušenstvím z této částky změnil tak, že se žaloba o zaplacení 271 533,45 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 20. 12. 2017 do zaplacení zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu), dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III ohledně částky 126 500 Kč s příslušenstvím z této částky změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 126 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 20. 12. 2017 do zaplacení, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 2 613 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 871 Kč (výrok IV rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroků I, III a IV včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Žalobce výslovně omezil rozsah dovolacího přezkumu na výrok I, kterým byla zamítnuta žaloba ohledně nároku na náhradu ušlého zisku za dobu od 19. 4. 2012 do července 2013 v rozsahu částky 271 533,45 Kč, a dále na výroky III a IV (nákladové výroky) napadeného rozsudku.
Podle §238 odst. 1 písm. h) není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Otázka, zda nevyplacená náhrada podle §3 nařízení vlády č. 62/1994 Sb. z důvodu, že pracovník nebyl vyslán do zahraničí, představuje ušlý zisk, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá, neboť ji odvolací soud posoudil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1788/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. I. ÚS 1649/10), jestliže na ni odpověděl záporně. Odkazy žalobce na usnesení Ústavního soudu jsou nepřípadné hned ze dvou důvodů. Především i „nálezová“ judikatura Ústavního soudu je ustálena v závěru, že usnesení Ústavního soudu nejsou závazná erga omnes. Účelem řízení o ústavní stížnosti je ochrana základních práv či svobod, což se promítá i do povahy a obsahu odmítacích usnesení, která plní mimo jiné funkci jistého procesního ventilu uvolňujícího rozhodovací kapacitu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1880/2022). Zadruhé se týkají výkladu jiných právních institutů s jiným účelem, než o jaký jde v této věci.
V rozsahu zbylých námitek (otázky týkající se výše zadostiučinění a nepřiměřené délky trestního řízení) je dovolání vadné, neboť žalobce u těchto otázek neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (§241a odst. 2 o. s. ř.). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení §237 o. s. ř. nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Dovolání tak v části obsahující další námitky žalobce trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a Nejvyššímu soudu nezbylo, než je v uvedené části odmítnout. Navíc tyto námitky směřují proti části rozhodnutí odvolacího soudu, kterou žalobce svým dovolání nenapadl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 1. 2023
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu