ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.353.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 353/2023-99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Janem Kolbou v právní věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 1 401 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 156/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2021, č. j. 36 Co 193/2020-72, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 3. 9. 2020, č. j. 12 C 156/2019-65, odmítl žalobu ze dne 21. 6. 2018 (výrok I) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 13. 1. 2021, č. j. 36 Co 193/2020-72, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, aniž byl zastoupen advokátem. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 11. 2021, č. j. 12 C 156/2019-80, byl žalobce vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Dovolatel byl poučen o tom, že nebude-li do 15 dní ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, soud dovolací řízení zastaví. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 6. 12. 2021, ten však na výzvu reagoval žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů a o osvobození od soudních poplatků. Žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení byla zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 1. 2022, č. j. 12 C 156/2019-83. O následné žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků bylo rozhodnuto negativně usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. 2. 2022, č. j. 12 C 156/2019-88. Obě tato usnesení byla potvrzena usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2022, č. j. 36 Co 287,288/2022-94, které bylo žalobci doručeno dne 26. 9. 2022.
Nejvyšší soud v tomto dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.)., dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle odstavce 2 písm. a) tohoto ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem, nebo v případě právnické osoby osobou uvedenou v §21 o. s. ř, která má právnické vzdělání.
V souladu s §241b odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v §241, postupuje se obdobně podle §104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle §238 přípustné.
Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v §241 o. s. ř. viz též §241b odst. 3 věta třetí a §243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
Povinné zastoupení je tedy zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze o dovolání meritorně rozhodnout.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Ačkoliv žalobce nebyl po posledním rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí jeho návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů znovu vyzván ke zvolení si zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, nemohla být tímto postupem ohrožena žalobcova procesní práva, neboť z rozhodovací činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že v téměř shodných sporech byl žalobce opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván a žalobci je tudíž bezpochyby známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014). Z postupu žalobce v jiných řízeních je navíc zřejmé, že žalobce by na další výzvu soudu reagoval další žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů, aniž by uvedl cokoliv nového.
Výše uvedený procesní postup dovolacího soudu je též aprobován Ústavním soudem, který ve svém usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu uvedl: „Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“
Ačkoli si je dovolací soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které v tomto i dalších řízeních zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti, kdy opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020).
Dovolací soud tedy uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení žalobce nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání, a proto dovolací řízení podle §243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 2. 2023
JUDr. Jan Kolba
pověřený člen senátu