ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.3553.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 3553/2022-231
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobců a) J. M. , nar. XY, bytem v XY, b) J. S., nar. XY, bytem v XY, c) R. Ch., nar. XY, bytem v XY, d) M. Z., nar. XY, bytem v XY, a e) M. K., nar. XY, bytem v XY, všech zastoupených Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o omluvu a zaplacení částek 35 000 Kč, 30 000 Kč, 40 000 Kč, 35 000 Kč a 30 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 202/2020, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022, č. j. 68 Co 62/2022-150, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobci se žalobou domáhali po žalované omluvy a zaplacení individuálně vyčísleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout v důsledku plošného zveřejňování údajů o jeho majetku, příjmech a závazcích podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., a to z důvodu působení žalobců jako veřejných funkcionářů, čímž mělo dojít k zásahu do jejich práv na ochranu soukromí, ačkoliv nálezem ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17 (dále jen „předmětný nález Ústavního soudu“), Ústavní soud protiústavnost této úpravy potvrdil.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 12. 2021, č. j. 14 C 202/2020-118, zamítl žalobu žalobce a) o omluvu v uvedeném znění a o zaplacení částky 35 000 Kč (výrok I), zamítl žalobu žalobce b) o omluvu v uvedeném znění a o zaplacení částky 30 000 Kč (výrok II), zamítl žalobu žalobkyně c) o omluvu v uvedeném znění a o zaplacení částky 40 000 Kč (výrok III), zamítl žalobu žalobkyně d) o omluvu v uvedeném znění a o zaplacení částky 35 000 Kč (výrok IV), zamítl žalobu žalobce e) o omluvu v uvedeném znění a o zaplacení částky 30 000 Kč (výrok V) a uložil každému ze žalobců zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 540 Kč (výrok VI).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. 4. 2022, č. j. 68 Co 62/2022-150, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil každému ze žalobců zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 180 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, která však podáními ze dne 4. 1. 2023 [žalobce e)], ze dne 12. 1. 2023 [žalobkyně c)] a ze dne 13. 1. 2023 [žalobci a), b) a d)] vzali zpět.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle ustanovení §243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.
Nejvyšší soud v souladu s §243c odst. 3 větou druhou o. s. ř. zastavil dovolací řízení, neboť žalobci vzali zpět dovolání proti v záhlaví citovanému rozsudku odvolacího soudu podáními ze dne 4. 1. 2023, ze dne 12. 1. 2023 a ze dne 13. 1. 2023 .
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle §243c odst. 3 věty první o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. a zavázal žalobce, kteří vzali podané dovolání zcela zpět, čímž z procesního hlediska zavinili zastavení dovolacího řízení, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, neboť žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř. za jeden úkon ve výši 300 Kč [§1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.]. Vzhledem k tomu, že žalobci žalobou uplatnili samostatné nároky, dovolací soud uložil zaplatit samostatně každému ze žalobců 1/5 z celkové částky nákladů dovolacího řízení, jež žalované vznikly, což odpovídá částce 60 Kč.
Na soudu prvního stupně nyní bude, aby v souladu s §10 odst. 3 a 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl o vrácení poměrné části zaplacených soudních poplatků z dovolání jednotlivým žalobcům.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 15. 2. 2023
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu