ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.356.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 356/2023-294
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Jana Kolby, v právní věci žalobce M. B. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Holubem, advokátem, se sídlem v Mělníku, Kpt. Jaroše 317/24, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 102/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2022, č. j. 16 Co 282/2022-278, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 7. 9. 2022, č. j. 16 Co 282/2022-278, bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 2. 2022, č. j. 20 C 102/2017-256, pokud jím uvedený soud (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl návrh žalobce ze dne 1. 10. 2021, aby bylo zrušeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. 2. 2019, č. j. 20 C 102/2017-147, jímž byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč.
Usnesení odvolacího soudu žalobce napadl dovoláním, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Pokud je ustanovením §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. vyloučena přípustnost dovolání proti rozhodnutím o povinnosti zaplatit soudní poplatek, pak je třeba pod toto ustanovení (prostřednictvím logického výkladu a maiori ad minus ) podřadit i rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na zrušení usnesení, jímž byl poplatník vyzván k úhradě soudního poplatku, stejně jako rozhodnutí o vrácení tvrzeného přeplatku soudního poplatku; i v těchto případech jde totiž o stanovení výše soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2019, sp. zn. 24 Cdo 278/2019, ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2133/2020, nebo ze dne 25. 9. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2001/2020, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. I. ÚS 3486/20).
Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. II ÚS 768/20).
Nejvyšší soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť otázka, zda a v jakém rozsahu se vrací soudní poplatek, je vztahem mezi poplatníkem (dovolatelem) na straně jedné a státem na straně druhé; žalovaná (byť jde o tentýž stát) není účastnicí řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu o vrácení soudního poplatku žalobkyni (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 363/2004).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 2. 2023
JUDr. David Vláčil
předseda senátu