ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.421.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 421/2023-227
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobců a) P. J. , nar. XY, bytem v XY, b) Z. N. , nar. XY, bytem ve XY, c) P. Š. , nar. XY, bytem v XY, d) T. S. , nar. XY, bytem ve XY, a e) Z. V. , nar. XY, bytem v XY, zastoupených Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o omluvu a zaplacení částky celkem 175 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 199/2020, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022, č. j. 30 Co 289/2022-189, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se podanou žalobou domáhali po žalované omluvy a zaplacení částky celkem 175 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout v důsledku plošného zveřejňování údajů o jejich majetku, příjmech a závazcích podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., a to z důvodu působení žalobců jako veřejných funkcionářů, čímž mělo dojít k zásahu do jejich práv na ochranu soukromí, ačkoliv nálezem ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17 (dále jen „předmětný nález Ústavního soudu“), Ústavní soud protiústavnost této úpravy potvrdil.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. 6. 2022, č. j. 17 C 199/2020-157, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci a) částku 55 000 Kč, žalobci b) částku 35 000 Kč, žalobci c) částku 35 000 Kč, žalobkyni d) částku 20 000 Kč a žalobci e) částku 30 000 Kč (výrok I), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobcům zadostiučinění ve formě omluvy v uvedeném znění (výroky II-VI) a rozhodl, že každý z žalobců a) až e) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 420 Kč (výrok VII).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že každý z žalobců a) až e) je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 60 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které však podáními ze dne 11. 1. 2023, 12. 1. 2023 a 16. 1. 2023 vzali zpět.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle ustanovení §243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.
Nejvyšší soud v souladu s §243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. zastavil dovolací řízení, neboť žalobci vzali zpět dovolání proti v záhlaví citovanému rozsudku odvolacího soudu podáními ze dne 11. 1. 2023, 12. 1. 2023 a 16. 1. 2023.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 2. 2023
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu