ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.498.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 498/2023-1379
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce V. M. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 15 458 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 36/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2022, č. j. 21 Co 110/2022-1324, takto:
Návrh žalobce na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2022, č. j. 21 Co 110/2022-1324, se zamítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. 9. 2021, č. j. 11 C 36/2008-1182, zastavil řízení ve vztahu k požadavku žalobce na zaplacení částky 2 942 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 18 400 000 Kč za dobu od 27. 8. 2002 do 18. 1. 2009 a z částky 2 942 000 Kč za dobu od 19. 1. 2009 do zaplacení (výrok I), dále vyslovil povinnost žalované zaplatit žalobci částku 11 560 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), ve zbývajícím rozsahu představovaném částkou 3 898 000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok III), a závěrem rozhodl o nákladech řízení (výroky IV, V, a VI).
Městský soud v Praze jako soud odvolací poté k odvolání obou účastníků řízení rozsudkem ze dne 21. 9. 2022, č. j. 21 Co 110/2022-1324, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že i ve vztahu k částce 11 560 000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu), v zamítavém výroku o věci samé jej v odvoláním napadeném rozsahu týkajícím se částky 2 040 000 Kč s příslušenstvím potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a dále žalobci uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 115 330 Kč ve prospěch žalované (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a částku 155 332,45 ve prospěch České republiky – Obvodního soudu pro Prahu 2 (výrok IV rozsudku odvolacího soudu) s tím, že o výši náhrady nákladů řízení, kterou je žalobce povinen zaplatit ve prospěch České republiky – Městského soudu v Praze, bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok V rozsudku odvolacího soudu). Toto usnesení odvolací soud poté vydal dne 31. 10. 2022, pod č. j. 21 Co 110/2022-1334, přičemž výši posledně zmíněných nákladů stanovil na částku 2 722,50 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, v němž požaduje jeho zrušení.
V podání, které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 1. 1. 2023, žalobce navrhl odložit vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu. V této souvislosti poukázal na výroky III až V tohoto rozhodnutí, jakož i na posléze vydané usnesení odvolacího soudu ze dne 31. 10. 2022, č. j. 21 Co 110/2022-1334, kterými mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení v celkové výši 273 384,95 Kč. Zároveň dodal, že jej žalovaná poškodila nezákonnou exekucí, o čemž svědčí v řízení vydaný mezitímní rozsudek, a že řízení o jeho požadavku na náhradu tím způsobené škody trvá již déle než 14 let. Uložení povinnosti k zaplacení tak vysoké náhrady nákladů řízení, a to k tíži žalobce (nadto zahrnující i náklady vynaložené na znalecké posudky, které odvolací soud označil za nepoužitelné), je proto nepřiměřené a tvrdé. Dále žalobce uvedl, že je starobním důchodcem, jehož jediným příjmem je starobní důchod, přičemž jeho věk již přesáhl hranici 70 let a jeho zdravotní stav není dobrý, neboť po prodělané operaci páteře je omezena jeho hybnost.
Nejvyšší soud, který o žalobcově návrhu rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, však dospěl k závěru, že tento návrh není důvodný.
Podle §243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 144/2018, stejně jako v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uvedl, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že: 1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), 2) podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, 3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, 4) podle obsahu spisu je možné, že dovolání bude úspěšné, 5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby). Z těchto rozhodnutí rovněž plyne, že závažnost újmy, která dovolateli hrozí na jeho právech neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí, se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele).
Žalobce však svůj návrh na odklad vykonatelnosti založil pouze na tvrzení o výši částky, kterou má dle dovoláním napadeného rozhodnutí zaplatit na nákladech řízení, jakož i na údaji o zdroji svého současného příjmu, o svém věku a o zdravotním stavu, a to aniž by jakkoliv blíže specifikoval (a též doložil), v čem má spočívat závažná újma, která by mu v případě neprodleného vymáhání uloženého peněžitého plnění hrozila, popř. jak by se tato újma mohla v jeho vlastních poměrech (coby osoby povinné) konkrétně projevit. Pouhý údaj o částce, která byla žalobci uložena k zaplacení, sám o sobě o existenci zmíněné hrozby nikterak nesvědčí, a to i s přihlédnutím k tomu, že vzhledem k charakteru subjektu, v jehož prospěch má být tato částka uhrazena, je též vyloučena úvaha, že zde snad může existovat reálná hrozba neúspěšného zpětného vymáhání takové částky pro případ, že žalobce tuto částku nuceně uhradí a následně v dovolacím řízení uspěje.
Nejvyšší soud proto (aniž by jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání, jež bylo proti napadenému rozhodnutí podáno) podle §243 písm. a) o. s. ř. žalobcův návrh zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 3. 2023
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu