ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.551.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 551/2023-164
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobců a) V. J. , nar. XY, bytem XY, a b) K. K. , nar. XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o omluvu a zaplacení částky 30 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 44 C 52/2021, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2022, č. j. 20 Co 183/2022-120, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se žalobou domáhali po žalované omluvy a zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 30 000 Kč, která jim měla vzniknout v důsledku plošného zveřejňování údajů o jeho majetku, příjmech a závazcích podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., a to z důvodu působení žalobců jako veřejných funkcionářů, čímž mělo dojít k zásahu do jejich práv na ochranu soukromí, ačkoliv nálezem ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17 (dále jen „předmětný nález Ústavního soudu“), Ústavní soud protiústavnost této úpravy potvrdil.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 4. 2022, č. j. 44 C 52/2021-93, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci a) zadostiučinění ve formě omluvy v uvedeném znění (výrok I), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci a) zadostiučinění ve výši 30 000 Kč (výrok II), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci b) zadostiučinění ve formě omluvy v uvedeném znění (výrok III), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci b) zadostiučinění ve výši 30 000 Kč (výrok IV) a rozhodl, že každý žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. 6. 2022, č. j. 20 Co 183/2022-120, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že každý žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalobci včasná dovolání, která však podáními ze dne 16. 1. 2023 a opětovně 27. 2. 2023 [žalobce a)] a ze dne 5. 1. 2023 a opětovně 28. 2. 2023 [žalobce b)] vzali zpět.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle ustanovení §243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.
Nejvyšší soud v souladu s §243c odst. 3 větou druhou o. s. ř. zastavil dovolací řízení ve vztahu k oběma žalobcům, neboť žalobci vzali zpět dovolání proti v záhlaví citovanému rozsudku odvolacího soudu podáními ze dne ze dne 16. 1. 2023 (a opětovně 27. 2. 2023) a ze dne 5. 1. 2023 (a opětovně 28. 2. 2023).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Na soudu prvního stupně nyní bude, aby v souladu s §10 odst. 3 a 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku z dovolání žalobcům.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 3. 2023
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu