ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.6.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 6/2023-267
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. R., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Co 122/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2021, č. j. 12 Co 122/2019-211, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, č. j. 4 Co 336/2021-217, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2021, č. j. 12 Co 122/2019-211, se zastavuje .
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, č. j. 4 Co 336/2021-217, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením identifikovaným v záhlaví žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků.
Usnesením identifikovaným taktéž v záhlaví Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu, tak jako i usnesení soudu prvního stupně, napadl žalobce dovoláním ze dne 13. 12. 2021 (a znovu v témže znění ze dne 4. 1. 2022), které Nejvyšší soud projednal, resp. rozhodl o něm, podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 297/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek,
Z ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; podle ustanovení §201 o. s. ř. je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení o dovolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 23. 8. 2021, č. j. 12 Co 122/2019-211, podle §243b a §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti usnesení soudu odvolacího není objektivně přípustné podle výše citovaného §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.
V tomto případě pak nebylo třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 2. 2023
JUDr. David Vláčil
předseda senátu