ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.893.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 893/2023-283
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobců a) E. M. , narozené XY, a b) V. M. , narozeného XY, oba bytem XY, zastoupeni JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem v Liberci, Vysoká 149/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o omluvu, přiměřené zadostiučinění a náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 40/2021, o dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2022, č. j. 17 Co 303/2022-243, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci a) a b) se žalobou v souvislosti se svým nezákonným trestním stíháním vedeným u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 56 T 2/2011 domáhali odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné zadržení pro každého ze žalobců ve výši 3 000 Kč, náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním pro každého ze žalobců ve výši 3 521 554 Kč a omluvy za nezákonně vedené trestní stíhání, náhrady nákladů obhajoby celkem 607 586,10 Kč a hotových výdajů celkem 14 400 Kč, náhrady ušlého zisku (se zohledněním inflace) z činnosti družstva Viktoria E+V za roky 2009 až 2020 celkem 1 698 215 Kč. Žalobce b) se dále domáhal náhrady ušlého zisku ze zaměstnání u společnosti Robitnik za dobu trestního stíhání ve výši 1 910 562 Kč. Dále každý ze žalobců požadoval náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky uvedeného trestního řízení ve výši 160 000 Kč.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 7. 2022, č. j. 28 C 40/2021-220, zastavil řízení co do částky 204 250 Kč (výrok I), rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) a žalobci b) částku ve výši 306 132 Kč s 8,25% zákonným úrokem z prodlení ročně od 1. 2. 2021 do zaplacení (výrok II), že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) a žalobci b) 8,25% zákonný úrok z prodlení ročně od 1. 2. 2021 do zaplacení z částky 204 250 Kč (výrok III), dále zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna na svém webu zveřejnit omluvu žalobkyni a) a žalobci b) ve znění uvedeném v rozsudku (výrok IV), zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni a) a žalobci b) částku 11 089 489,10 Kč s příslušenstvím (výrok V), a rozhodl, že žalobkyně a) a žalobce b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 095 Kč (výrok VI).
Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV, v části výroku V co do částky 10 773 635 Kč s příslušenstvím a ve výroku VI potvrdil (výrok I), a rozhodl, že žalobkyně a) a žalobce b) jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč (výrok II).
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci a) a b) včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty ohledně uplatnění újmy za nezákonné trestní stíhání přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá, neboť se při jejím řešení odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Odvolací soud dovodil, že v projednávané věci počala běžet promlčecí doba podle §32 odst. 3 věta první zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), ode dne následujícího po dni vyhlášení usnesení Vrchního soudu v Praze (dne 4. 2. 2020), jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti zprošťujícímu rozsudku, proti němuž není přípustný řádný opravný prostředek. Na uvedeném ničeho nemění, že obviněný nebyl přítomen vyhlášení zprošťujícího rozhodnutí, byl-li vyhlášení rozhodnutí přítomen jeho obhájce. Jak probíhala následná komunikace mezi žalobci a jejich obhájcem, není z hlediska běhu promlčecí doby významné.
Judikatura Nejvyššího soudu přijatá k výkladu počátku běhu promlčecích lhůt ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., byla sjednocena (nejen) rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněným pod číslem 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož subjektivní promlčecí lhůta ohledně nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním počíná plynout dnem následujícím po dni právní moci zprošťujícího rozsudku. Byla-li trestně stíhaná osoba zproštěna obžaloby nebo bylo-li trestní stíhání proti ní vedené zastaveno, počíná promlčecí doba podle §32 odst. 3 věty první OdpŠk běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 962/2012, a dále rozsudky ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1316/2013, ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1687/2013, nebo ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1291/2017).
Jde-li o otázku počátku subjektivní promlčecí lhůty ohledně uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, rovněž tato přípustnost dovolání nezakládá, neboť ani při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Nemajetková újma v důsledku nepřiměřené délky řízení vznikne v okamžiku, kdy poškozený začne délku řízení jako nepřiměřenou pociťovat, tedy zpravidla již v průběhu samotného řízení, a okamžik vzniku nemajetkové újmy je tak shodný s okamžikem, kdy se poškozený o vzniklé nemajetkové újmě dozvěděl. Poškozený proto může v odůvodněných případech požadovat odškodnění vzniklé nemajetkové újmy již v průběhu řízení, ve kterém k tomuto nesprávnému úřednímu postupu dochází. Z důvodu pohledu na řízení jako na jeden celek však §32 odst. 3 OdpŠk ve větě druhé stanoví, že promlčecí doba neskončí dříve než za šest měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. V případě nepřiměřené délky řízení je stěží myslitelné, že by se poškozený o vzniklé nemajetkové újmě a jejím rozsahu dozvěděl později než okamžikem skončení řízení, neboť nemajetková újma spočívá právě v nejistotě ohledně výsledku řízení a skončením řízení je tato nejistota odstraněna a újma dovršena (srov. část III. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 96/2011, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. II. ÚS 117/2012). Již ve svém stanovisku ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 58/2011, pak Nejvyšší soud přijal závěr, že co se týče skončení řízení ve smyslu §32 odst. 3 věty druhé OdpŠk je třeba vycházet z toho, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. Dovodil-li proto odvolací soud, že v projednávané věci bylo řízení skončeno okamžikem nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno, tedy 4. 2. 2020, a v tento den se žalobci rovněž prostřednictvím své právní zástupkyně, jež byla vyhlášení usnesení přítomna, o skončení řízení dozvěděli, nelze jeho právním úvahám ničeho vytknout, neboť jsou v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Z uvedených důvodů lze uzavřít, že judikatura v této otázce je konzistentní, odvolací soud ji řádně ve svém rozhodnutí zohlednil a nijak se od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu neodchýlil. Dovolatelům se tak nepodařilo uplatněnými dovolacími důvody založit přípustnost dovolání a Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 7. 2023
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu