ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.1270.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 1270/2023-280
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václavy Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce P. R. , bytem XY, proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 600.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 187/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 6. 2022, č. j. 22 C 187/2016-229, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2022, č. j. 28 Co 305/2022-239, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 6. 2022, č. j. 22 C 187/2016-229, se zastavuje .
II. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2022, č. j. 28 Co 305/2022-239, se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 4. 8. 2022, č. j. 28 Co 305/2022-239, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 6. 2022, č. j. 22 C 187/2016-229, kterým bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno dovolací řízení, bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce z řad advokátů, a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.
Žalobce (dále jen „dovolatel“) podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 6. 2022, č. j. 22 C 187/2016-229, Nejvyšší soud podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil, jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy.
Z obsahu spisu a z úřední činnosti je dovolacímu soudu známo, že žalobce v tomto i v dalších řízeních zahlcuje soudy podáními. Těmito procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany; způsobuje bezdůvodné průtahy v soudním řízení a jeho postup tak nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu ve shodě s §41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nebude přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 29 NSČR 81/2018, ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 29 NSČR 104/2017, ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, a Lavický, Petr. §2 /Předmět právní úpravy; zákaz zneužití/. In: Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád /§1 až 250l/., Řízení sporné. Praktický komentář . 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer. 2016. 1116 s. ISBN 978-80-7478-986-1. str. 9n. marg. č. 6).
Soud prvního stupně ani dovolací soud dovolatele nevyzvaly ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř., jelikož ve vztahu k požadavku povinného právního zastoupení není poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se dovolateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích, neboť v takové situaci se jeví setrvání na požadavku opakovaného poučení pro další dovolací řízení neefektivním a formalistickým (k tomu srov. přiměřeně závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016, či ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5429/2017).
V situaci, kdy dovolací soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení – ač byl s následky srozuměn – dovolací soud řízení o dovolání zastavil (§241b odst. 2, §104 odst. 2 o. s. ř.).
Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, neboť z postoje žalobce v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že žalobce pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků. Tímto postupem pak žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu, když podává mnohočetné návrhy na zahájení různých řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání; takové počínání pak lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4936/2017).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 5. 2023
JUDr. Václav Duda
předseda senátu