ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.184.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 184/2022-469
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyně J. R. , bytem XY, zastoupené JUDr. Michalem Filipem, advokátem se sídlem v Praze, Arbesovo náměstí 257/7, proti žalovanému M. P. , se sídlem XY, identifikační číslo XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Generali Česká pojišťovna a. s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, identifikační číslo 45272956, zastoupené Mgr. Josefem Veverkou, advokátem se sídlem v Praze, Janáčkovo nábřeží 86/7, o zaplacení 3.662.107,42 Kč, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 39 Cm 69/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2021, č. j. 6 Cmo 246/2020-433, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 28.168,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Douska, advokáta.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí nemá žádná z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobkyně (dále též „dovolatelka“) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř., která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.
Dovolatelka považuje svoje dovolání za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu má „po právní stránce naprosto zásadní význam, když řízení, konané před odvolacím soudem, jehož výsledkem rozsudek byl, bylo postiženo zcela zásadními procesními vadami, které mohly mít (a měly) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž odvolací soud nikterak svůj procesní postup nedokázal (a ani se nepokusil), jakkoli přesvědčivě zdůvodnit. Dovolatelka sice ohlašuje, že její dovolání je přípustné, neboť „napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, a přesto, že cituje řadu rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu, svou dovolací argumentací odvolacímu soudu pouze vytýká, že
- toleroval soudu prvního stupně nerespektování závazných právních názorů vyjádřených v kasačním usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2018, č. j. 6 Cmo 219/2014-290,
- po kasačním rozhodnutí a vydání nového rozsudku Krajským soudem v Ústí nad Labem-pobočkou v Liberci ze dne 18. 6. 2020, č. j. 39 Cm 69/2012-401, při stejných skutkových zjištěních změnil svůj původní právní názor na rozsah zmocnění žalovaného k podání přihlášky pohledávky původního žalobce vůči dlužníku VP Topné oleje s. r. o.,
- je jeho rozhodnutí nepředvídatelné,
- a že změnu svého právního náhledu náležitě neodůvodnil.
K těmto dovolacím námitkám je třeba uvést, že jimi obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) žalobkyně namítá, že řízení bylo zatíženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, popř. jde o pouhou polemiku s rozhodnutím odvolacího soudu bez vymezení konkrétní varianty přípustnosti dovolání; k vadám řízení dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Pro úplnost – mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání – nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. 1. 2023
JUDr. Václav Duda
předseda senátu