ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.1912.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 1912/2023-201
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Stodůlky reality s.r.o. , se sídlem Praha 9, Poděbradská 777/9c, identifikační číslo osoby 24265578, zastoupené JUDr. Zuzanou Nepovím Sedlákovou, advokátkou se sídlem Praha, Vinohradská 343/6, proti žalovaným 1) N. Č., bytem XY, a 2) E. Č., bytem XY, zastoupeným Mgr. et Mgr. Petrem Krpcem, advokátem se sídlem Praha, Karlovo náměstí 288/17, o zaplacení 166 980 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 35 C 125/2020, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2023, č. j. 21 Co 22/2021-184, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 8. 2020, č. j. 35 C 125/2020-61, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni 166 980 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně od 25. 9. 2019 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 22. 2. 2023, č. j. 21 Co 22/2021-184, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, jeho nákladový výrok potvrdil ve znění, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 65 304,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu žalovaní (dovolatelé) podali dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“), a tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a současně se jedná o vyřešení otázky hmotného práva dosud neřešené. Důvodem dovolání je nesprávné právní posouzení věci.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání trpí vadami, pro které muselo být odmítnuto; dovolatelé řádně nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Požadavek, aby dovolatelé v dovolání uvedli, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), jsou dovolatelé povinni v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považují za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Tomuto požadavku dovolatelé nedostáli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013).
K tomu viz nález pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, v jehož právní větě se uvádí: „1. Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§241a odst. 2 občanského soudního řádu), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů“. Srov. též další judikaturu tam uvedenou; z četné judikatury Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti nestačí, aby dovolatel uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení – třeba konkrétně vymezit rovněž důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16). Nevymezení tvrzené přípustnosti má za následek odmítnutí dovolání.
Skutkové námitky nejsou od 1. 1. 2013 v dovolacím řízení přípustné. „Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013).
Žalovaní své povinnosti řádně (v intencích výše uvedených postulátů) vymezit přípustnost dovolání nedostáli, prosazují-li s poukazem na §237 o. s. ř. že „ napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a současně se jedná o vyřešení otázky hmotného práva, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena “. Dovolání žalovaných nesplňuje zákonné požadavky již z toho důvodu, že v rozporu s §237 o. s. ř. nevymezují žádnou právní otázku (ať už hmotného nebo procesního práva), která nebyla dosud dovolacím soudem řešena, ač přípustnost dovolání opírají o tento zákonný důvod, a u dalšího zákonného důvodu navíc neuvedli, od kterých rozhodnutí se měl odvolací soud odchýlit a v čem; pouze parafrázují část §237 o. s. ř. Taková otázka se nepodává ani z obsahu dovolání.
Vymezení dovolacího důvodu pak spočívá pouze na tvrzení, že k platnému prodloužení zprostředkovatelského vztahu nedošlo; v podaném dovolání žalovaní stroze konstatují, že se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu a od závěrů uvedených v předchozím kasačním rozhodnutí, a že soudy nesprávně posoudily obsah, určitost a změny zprostředkovatelské smlouvy. Celé dovolání je tvořeno shrnutím, co žalovaní v řízení tvrdili a polemikou se skutkovými závěry odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně. Není nijak obsahově vymezen tvrzený důvod přípustnosti dovolání, tedy vymezení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Dovolací soud má – oproti mínění dovolatelů – za to, že odvolací soud rozhodl zcela v souladu se závěry uvedenými v předchozím kasačním rozhodnutí v této věci.
Protože dovolání trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 7. 2023
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu