ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.2253.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 2253/2022-674
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně LEVISTO s. r. o. , se sídlem v Praze 3, náměstí Jiřího z Poděbrad 1561/9 (identifikační číslo 037 91 548), zastoupené Mgr. Bc. Davidem Taušem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pod Stadiony 2719/19, proti žalovanému G. T. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Paolou Spoladore, advokátkou se sídlem v Praze 2, U Kanálky 1359/4, o 13.560.107,08 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 8 C 272/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2022, č. j. 19 Co 230/2021-619, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 60.548,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Paoly Spoladore, advokátky.
Odůvodnění:
Žalobou ze 4. 12. 2019 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 13.560.107,08 Kč s 10 % úroky z prodlení od 6. 8. 2019. Předmětná částka je škodou, kterou měl žalovaný způsobit žalobkyni tím, že jeho prohlášení o 100 % vlastnictví podílu A., nebylo pravdivé, v důsledku čehož žalobkyně ztratila zájem uzavřít realizační smlouvu (smlouvu o převodu obchodního podílu).
Rozsudkem ze dne 14. 4. 2021, č. j. 8 C 272/2019-461, Obvodní soud pro Prahu 3 zamítl žalobu a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 696 851,10 Kč.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 3. 2022, č. j. 19 Co 230/2021-619, rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení je změnil co do výše (606.210 Kč) a žalovanému přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 212.463,90 Kč. Po právní stránce soudy obou stupňů dovodily, že žalobkyní tvrzené porušení povinnosti žalovaného - budoucího prodávajícího podle smlouvy o budoucí smlouvě o převodu obchodního podílu z 18. 9. 2018 (§1785 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“) by mohlo být kvalifikováno jako porušení povinnosti plynoucí z §1728 odst. 2 o. z. Prohlášení žalovaného, že v době uzavření smlouvy o budoucí smlouvě byl jediným společníkem A. je pravdivé, takže neporušil zákonnou informační povinnost. Smlouva ze 14. 7. 1992 není okolností významnou pro možnost žalobkyně uzavřít platnou realizační smlouvu. Neporušil-li žalovaný prohlášením o svém vlastnictví 100 % obchodního podílu zákon, není povinen nahradit žalobkyni škodu (§2910 o. z.).
Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Žalobkyně měla zájem o nemovité věci, jejichž podílovými spoluvlastnicemi byly A., a VOLPATO, spol. s r. o. Za tím účelem chtěla od žalovaného koupit 100 % obchodní podíl v první z uvedených společností a od společníků druhé společnosti rovněž 100 % obchodní podíl. Ve smlouvě o budoucí smlouvě o převodu obchodního podílu z 18. 9. 2018 (ve znění dodatků) žalovaný (budoucí prodávající) prohlásil, že je vlastníkem 100% podílu A., a zavázal se převést tento podíl žalobkyni (budoucí kupující). Obdobnou smlouvu o budoucí smlouvě o převodu obchodního podílu uzavřela žalobkyně s VOLPATO, spol. s r. o. Protože po uzavření smlouvy o budoucí smlouvě s žalovaným vznikly na základě listin založených v neveřejné části obchodního rejstříku pochybnosti ohledně podílů společníků A., strany se dohodly na odstranění nejasností ve lhůtě do 30. 11. 2019. Z listin předložených žalovaným byly zjištěny následující skutečnosti:
1) Smlouvou ze 14. 7. 1992 převedl žalovaný – zakládající člen A., – 50 % podíl přistupující společnici S. V. T. Strany se dohodly, že nenabude-li A. do dvou měsíců od podpisu smlouvy vlastnické právo „k budově na adrese XY, na tuto smlouvu se pohlíží, jako kdyby nikdy nevznikla“ . Usnesením z 10. 8. 1992, sp. zn. Firm. 14731/92, které nabylo 12. 8. 1992 právní moci, Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl o zápisu kupující společnice do obchodního rejstříku, ale odkládací podmínka – nabytí vlastnictví – nebyla splněna a smlouva tak nenabyla účinnosti.
2) Podle úplného výpisu z obchodního rejstříku z 28. 5. 2019 byla S. V. T. jako společnice (50 % podíl) A., zapsána 12. 8. 1992 a k témuž dni byla z rejstříku i vymazána.
3) Žalovaný uzavřel se S. V. T. dne 27. 6. 2019 mediační dohodu (§7 zákona č. 202/2012 Sb., o mediaci a o změně některých zákonů /zákon o mediaci/), podle níž se jmenovaná nikdy nestala společnicí A. Usnesením z 22. 7. 2019, sp. zn. 75 Cm 135/2019, Městský soud v Praze mediační dohodu ve smírčím řízení schválil.
4) Z výpisu z obchodního rejstříku ze 14. 12. 1995 se podává, že S. V. T. není zapsána co by společnice či bývalá společnice A. Jako jediný společník je veden žalovaný.
I když pochybnosti ohledně personálního složení A., byly ve sjednané lhůtě odstraněny, žalobkyně dopisem z 19. 6. 2019 žalovanému oznámila, že z důvodu přetrvávajících nejasností nemá již zájem uzavřít smlouvu o převodu obchodního podílu (realizační smlouvu) a že požaduje náhradu škody ve výši žalované částky. V dopise – mimo jiné – argumentovala požadavkem VOLPATO spol. s r. o., uzavřít celou transakci do třiceti dnů, ačkoli uvedená lhůta měla být podle e-mailu ze 14. 6. 2019 počítána až od uzavření dodatku ke smlouvě o smlouvě budoucí týkající se obchodního podílu VOLPATO, spol. s r. o., který však uzavřen nebyl.
Spojuje-li žalobkyně přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva – dokazování negativních tvrzení –, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí jít o otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Jestliže tomu tak není, není dovolání pro řešení takové otázky podle §237 o. s. ř. přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2894/2015, ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3570/2015, a ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2893/2016). Zjištěný skutkový stav umožňoval právní posouzení věci, doplnění dokazování ohledně splnění odkládací podmínky sjednané smlouvou ze 14. 7. 1992 bylo nadbytečné a úvahu o nemožnosti prokázat negativní skutečnost odvolací soud učinil nad rámec rationis decidendi . Stručně řečeno, napadené rozhodnutí nespočívá na aplikaci negativní teorie důkazní.
Otázkou předloženou k dovolacímu přezkumu – „zda může soud opřít svoje rozhodnutí o skutečnosti nastalé po pro spor rozhodném okamžiku, aniž by zároveň zkoumal stav skutečností, který tu byl k rozhodnému okamžiku“ – nenapadla žalobkyně žádný právní závěr, ale zpochybnila správnost skutkových zjištění, k nimž odvolací soud dospěl hodnocením důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně (že v době uzavření smlouvy o budoucí smlouvě o převodu obchodního podílu byl žalovaný /ve shodě se svým prohlášením/ jediným společníkem A.). Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení, vychází-li z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o. s. ř., dovolacímu přezkumu nepodléhají.
K namítané vadě týkající se zamítnutí návrhu, aby do řízení po podání odvolání na místo žalobkyně vstoupila DIAROL s. r. o., dovolací soud nepřihlédl (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). K tomu na okraj podotýká, že posouzení správnosti rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí návrh žalobkyně podle §107a o. s. ř. je předmětem samostatného dovolacího přezkumu vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo 2251/2022.
Jelikož dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 23. 2. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu