ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.2288.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 2288/2022-390
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Zemědělského družstva Předhradí, družstva , se sídlem v Předhradí, kap. Svatoně 22 (identifikační číslo 481 55 292), zastoupeného JUDr. Ing. Adamem Černým, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Dřevná 382/2, proti žalovanému J. B. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Josefem Žďárským, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 763/15, o 2.005.403 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 108 C 44/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 2. 2022, č. j. 18 Co 204/2021-356, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 20.134 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Josefa Žďárského, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobou z 22. 12. 2017 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 2.005.403 Kč, tj. částky, kterou od roku 2003 do konce roku 2013 ve splátkách uhradil na kupní ceny pozemkových parcel, jejichž vlastníkem je žalovaný.
Rozsudkem ze dne 14. 5. 2020, č. j. 108 C 44/2017-240, Okresní soud v Chrudimi uložil žalovanému zaplatit žalobci 1.328.980 Kč s 8,05 % úroky z prodlení od 5. 7. 2016 do zaplacení (výrok I ), co do 676.423 Kč s 8,05 % úroky z prodlení z částky 648.933 Kč od 5. 7. 2016 a z částky 27.490 Kč od 4. 2. 2017 žalobu zamítl (výrok II ) a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 14. 2. 2022, č. j. 18 Co 204/2021-356, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalobu zamítl, ve výroku II je potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Právní vztah účastníků odvolací soud podřadil zákonu č. 40/1964 Sb., občanskému zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“). Protože žalobce za žalovaného plnil, co po právu jako kupující měl žalovaný plnit sám, má žalobce právo na zaplacení zažalované peněžní částky (§451 odst. 1, §454 obč. zák.). Toto právo však nelze přiznat, neboť od poslední splátky kupní ceny – nejpozději 31. 12. 2013 – uplynula tříletá objektivní promlčecí doba (31. 12. 2016). Žalovaný se promlčení práva, které žalobce uplatnil žalobou z 22. 12. 2017, dovolal (§100 odst. 1, §107 odst. 2 obč. zák.). S odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudky ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 21 Cdo 85/2010, ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2593/2011, usnesení ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 26 Cdo 45/2010) odvolací soud uzavřel, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující výjimečnou aplikaci ustanovení §3 odst. 1 obč. zák., jinak řečeno, vznesená námitka promlčení práva není v rozporu s dobrými mravy.
Dovolání, jímž žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Žalovaný se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnil.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Odvolací soud vyšel z toho, že žalovaný – do 7. 3. 2013 předseda představenstva žalobce – uzavřel s Pozemkovým fondem České republiky podle §7 odst. 1 písm. c/ zákona č. 95/1999 Sb. o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, kupní smlouvy č. 1002780249 z 30. 5. 2003, č. 1002780349 z 30. 5. 2003, č. 1006780349 ze 17. 5. 2004, č. 1027780549 ze 4. 9. 2006, č. 1002770649 z 22. 12. 2006, č. 1005780749 z 12. 11. 2007, č. 1005780949 z 2. 9. 2009, č. 1007761049 z 24. 1. 2011, č. 1010771049 z 24. 1. 2011, č. 1009761149 z 8. 2. 2012 a č. 1002761249 z 13. 12. 2012, na jejichž základě nabyl vlastnické právo k zemědělským pozemkům, na kterých hospodařil žalobce. Kupní ceny hradil žalobce a celkem za žalovaného od roku 2003 do 31. 12. 2013 zaplatil částku 2.005.403 Kč. Žalovaný měl původně v úmyslu pozemky po zaplacení kupní ceny žalobci převést, což vyplývá z dopisu z 28. 5. 2013; posléze však svůj záměr změnil a výzvu žalobce k převodu odmítl. Žalobu o nahrazení prohlášení vůle žalovaného uzavřít s žalobcem smlouvu o převodu vlastnictví k zemědělským pozemkům Okresní soud v Chrudimi rozsudkem z 1. 12. 2015, sp. zn. 8 C 117/2015, který nabyl 19. 12. 2015 právní moci, zamítl, neboť smlouvu o budoucí smlouvě kupní, kterou podle tvrzení žalobce měli účastníci uzavřít, neměl za prokázanou. Účastníci tedy – argumentuje odvolací soud – neuzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí kupní a nebylo zjištěno, že by se žalovaný (bez ohledu na posouzení určitosti a srozumitelnosti ujednání stran) k převodu zemědělských pozemků zavázal.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůraznil, že přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona a nečiní žádné výkladové těžkosti (srov. např. usnesení ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1739/2020, ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2063/2021, ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 33 Cdo 562/2021, ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2178/2021). Uvedené lze vztáhnout na žalobcovu námitku, že právní poměr účastníků se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“). Právo na vydání bezdůvodného obohacení vzešlo z právního stavu vzniklého za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. (§3028 odst. 1, 3 o. z.). Podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují nejen všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., ale i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. (§3036 o. z.). Pro uplatnění práva na „vydání“ poslední splátky kupní ceny objektivní promlčecí doba uplynula téměř rok před zahájením řízení (§82 odst. 1 o. s. ř.). Platí, že uplynula-li alespoň jedna z promlčecích dob – subjektivní či objektivní – a dlužník vznesl námitku promlčení, nelze právo na vydání bezdůvodného obohacení věřiteli přiznat.
Další výhrady žalobce uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud uzavřel, že vznesení námitky promlčení neodporuje dobrým mravům. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. Odvolací soud rozhodl na základě zjištění, že účastníci neuzavřeli smlouvu o budoucí smlouvě kupní, že se žalovaný nezavázal zemědělské pozemky žalobci jakoukoli formou převést, že jeho úmyslem nebylo obohatit se na úkor žalobce a že nezpůsobil marné uplynutí objektivní promlčecí doby. Tvrdí-li dovolatel opak, přehlíží, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je totiž vázán skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci. Z toho plyne, že se žalobce předloženou argumentací domáhá přezkumu právních závěrů odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Nepředložil-li žalobce k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně co mu ukládá pravomocné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 23. 2. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu