ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.2296.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 2296/2022-242
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně ALLIGARD s.r.o., se sídlem Libavské Údolí 44, identifikační číslo osoby 25200933, zastoupené Mgr. Lucií Truhlářovou advokátkou se sídlem Karlovy Vary, Bělehradská 2056/3, proti žalované SANCHO PANZA, s.r.o. , se sídlem Karlovy Vary, Dvory, V Aleji 264/2, identifikační číslo osoby 25207555, zastoupené Mgr. Janem Šmídem, advokátem se sídlem Praha, Jugoslávská 620/29, o 10 997 796,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 204/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 3. 2022, č. j. 25 Co 147/2021-215, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 59 290 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Jana Šmída.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 9. 2021, č. j. 13 C 204/2019-162, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 10 997 796,60 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně od 26. 4. 2019 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 3. 2022, č. j. 25 Co 147/2021-215, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, změnil jeho nákladový výrok a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaná, která se ve smlouvě o poradenství ze dne 4. 1. 2016 zavázala provést pro žalobkyni činnosti vedoucí k získání dotace na modernizaci výrobních technologií a učinit všechny s tím spojené administrativní a kontrolní úkony, v žádosti o dotaci (podané za žalobkyni) uvedla nesprávnou celkovou částku výdajů projektu (namísto 31 422 276 Kč uvedeno 23 411 074 Kč). Ihned poté, co poskytovatel podané žádosti o poskytnutí dotace vyhověl (přiznal dotaci ve výši 35 % způsobilých výdajů), žalobkyně projekt upravila, aniž došlo k úpravě celkové částky výdajů; tato změna byla schválena. Z důvodu nesplnění dotačních podmínek (žalobkyně z důvodu prodlení jejího dodavatele nedodržela termín pro dokončení schváleného projektu) poskytovatel dotaci zkrátil na 0 Kč a dotace proto nebyla vyplacena.
Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) dospěl k závěru, že škoda ve výši 2 803 920 Kč (jde o rozdíl mezi částkou schválené dotace a částkou dotace nezažádané – nebýt nesprávně vyplněné žádosti žalovanou) nevznikla, neboť jde o dotaci nenárokovou ve smyslu §14 zákona č. 218/2000 Sb. a nelze dovodit, že byla-li schválena dotace z částky zažádané (35 % z částky 23 411 074 Kč), pak by „tatáž dotace“ byla schválena i z rozdílu mezi částkou 31 422 276 Kč (o níž mělo být zažádáno) a částkou 23 411 074 Kč, přičemž samotným rozhodnutím o poskytnutí dotace nárok na její proplacení nevzniká, neboť je vázán na dokončení schváleného projektu, kdy se posuzuje splnění dotačních podmínek. Dále odvolací soud dovodil, že žalobkyni tím, že schválená dotace nebyla z důvodu jejího krácení vyplacena, vznikla škoda (ve výši 8 193 875 Kč), která však není v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalované (vyplnit řádně žádost o dotaci) či s mylným utvrzením možnosti prodloužení termínu, neboť bylo prokázáno, že dodavatel žalobkyně z důvodu havárie technologii na modernizaci nedodal v termínu do 31. 12. 2017, k němuž se smluvně zavázal. Mezi porušením povinnosti žalované ze smlouvy o poradenství a vzniklou škodou tak není příčinná souvislost jako jeden ze základních předpokladů k odpovědnosti za škodu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, majíc za to, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s konstantní judikaturou dovolacího soudu. Za nesprávně vyřešenou (odvolacím soudem) považuje otázku, která příčinná souvislost způsobila škodu, prosazuje, že „při pravidelném běhu věci nemohla příčina spočívající v nedodržení termínu dokončení projektu přerušit kauzální nexus.“ Jinak řečeno má za to, že nikoliv nedodržení termínu dokončení projektu, ale samo porušení smluvní povinnosti žalovanou spočívající v nesprávném vyplnění žádosti o dotaci je příčinou škody. Argumentuje tím, že při pravidelném běhu věcí (pokud by žalovaná podala řádnou žádost) by následná příčina (požár výrobní linky) nemohla ovlivnit dodávku technologie a vyplacení dotace. Dovolatelka rovněž namítá nepřezkoumatelnost rozsudku a vytýká odvolacímu soudu, že skutková zjištění, z nichž vyšel, nevyplývají z provedených důkazů. Závěr odvolacího soudu, který vzhledem k tomu, že šlo o nenárokovou dotaci, nedovodil vznik (části) škody, považuje za rozporný s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud při projednání dovolání postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Žalovaná ve svém vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl, popřípadě zamítl, protože rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Judikatura dovolacího soudu je ustálena v tom, že otázka, zda jsou určité události ve vztahu příčinné souvislosti, je otázkou skutkovou, nikoliv právní (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. I. ÚS 3109/08, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Jako taková pak vzhledem k §241a odst. 1 o. s. ř. nemůže být v dovolacím řízení přezkoumávána. Právním posouzením je však stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být existence příčinné souvislosti zjišťována, příp. zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005).
Dovolatelka napadá právní posouzení příčinné souvislosti odvolacím soudem, podle kterého „prvotní“ (míněno zjevně jedinou) příčinou vzniku tvrzené škody odpovídající nevyplacené dotaci bylo nesplnění závazku jejího dodavatele dodat technologie.
Ustálená judikatura dovolacího soudu (potud dovolatelkou i přiléhavě citovaná) vychází při právním posouzení příčinné souvislosti z teorie adekvátní příčinné souvislosti, podle níž se o vztah příčinné souvislosti jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez jehož existence by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. V případě, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody, je třeba mezi takovými skutečnostmi identifikovat vskutku právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 883/2006, a ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 656/2013, či nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05; rozhodnutí citovaná žalobkyní jsou s východisky formulovanými v těchto rozhodnutích v plném souladu).
Ústavní soud ve shora citovaném nálezu ve vztahu k teorii adekvátnosti příčinné souvislosti rozvedl, že „…v řadě vzájemně souvisejících příčin nejsou všechny příčiny stejně významné. Základní obsahovou náležitostí odůvodnění rozhodnutí o příčinné souvislosti tak musí být úvaha o kritériích, kterými se odlišují právně podstatné příčiny od příčin právně nepodstatných, a aplikace těchto kritérií na konkrétní případ.“
Závěr odvolacího soudu, který ve skutkových poměrech dané věci mezi pochybením žalované při podání žádosti o dotaci a škodou vzniklou krácením dotace neshledal příčinnou souvislost, je s výše uvedeným v souladu.
Na uvedeném závěru nemůže nic změnit hypotetická úvaha dovolatelky, že pokud by žalovaná svou smluvní povinnost neporušila, časově by k havárii nebylo došlo, z čehož dovolatelka dovozuje, že v případě absence porušení smluvní povinnosti žalovanou by k porušení podmínek dotace nedošlo; dovolatelka totiž tuto úvahu zakládá na odlišném skutkovém rámci (na vlastní skutkové verzi, že v případě řádného podání žádosti by k prodlení jejího dodavatele nebylo nedošlo) a zároveň pomíjí, že mezi pochybením žalované při podání žádosti o dotaci a porušením dotačních podmínek, jež bylo důvodem pro krácení dotace, nebyl vztah příčiny a následku. Jinak řečeno platí, že je-li příčin více, je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku, což však není tento případ.
Námitkou týkající se nedostatečného odůvodnění rozhodnutí dovolatelka nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, ale vytýká soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě dovolací soud ovšem přihlíží jen v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není.
Regulérním uplatněním způsobilého důvodu nesprávného právního posouzení věci není obecně formulovaná námitka, že skutková zjištění, z nichž odvolací soud vyšel, nevyplývají z provedených důkazů.
V části, jíž žalobkyně brojí proti (právnímu) závěru odvolacího soudu, že jí žádná škoda nevznikla, dovolání požadavku na řádné vymezení důvodu dovolání nevyhovuje; o tuto náležitost již nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelka uvedla, že se odvolací soud v souvislosti s posouzením otázky vzniku škody odchýlil od ustálené judikatury, avšak k otázce vylíčení důvodu dovolání – posuzováno podle celého obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – neuvedla vůbec nic. Není tak zřejmé, v čem spatřuje nesprávnost právního závěru odvolacího soudu, který svůj závěr, že žalované část tvrzené škody nevznikla, vybudoval na podkladě zjištění, že ač byla původní žádost o dotaci vyplněna a podána s nesprávnou částkou způsobilých nákladů, k úpravě její výše v souvislosti se změnou projektu nedošlo (žalobkyně projekt upravila s tím, že ponechala totožnou výši předpokládaných způsobilých výdajů), přičemž pro vyplacení dotace je relevantní splnění všech podmínek schváleného projektu včetně jeho dokončení.
K obligatorním náležitostem dovolání (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) patří popis důvodu dovolání, a to tím způsobem, že dovolatel vyloží, v čem spočívá nesprávnost jím vytýkaného právního posouzení věci (§241a odst. 1 věta první o. s. ř.). Vymezit důvod dovolání v souladu s §241a odst. 3 o. s. ř. pro dovolatele znamená povinnost označit výslovně tu část právního posouzení věci v rozhodnutí odvolacího soudu, kterou považuje za nesprávnou, a zároveň argumentačně vyložit, v čem jeho nesprávnost spočívá, a zpravidla také uvést, jak mělo být (správně) vyloženo a aplikováno použité ustanovení právního předpisu, případně které ustanovení namísto nesprávně použitého měl odvolací soud podle názoru dovolatele užít. Ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. tak zdůrazňuje zaměření dovolání jako mimořádného opravného prostředku na právní podstatu dovolacích námitek tím, že výslovně stanoví, jak má být dovolací důvod nesprávného právního posouzení formulován. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž takové vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16).
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu i v rozsahu nákladového výroku, proti němuž však dovolání není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. 7. 2023
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu