ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.2374.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 2374/2023-204
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. L. , zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, proti žalovanému L. U. , zastoupenému JUDr. Tomášem Hulvou, MBA, LL.M., advokátem se sídlem v Opavě, náměstí Republiky 2/1, o zaplacení 450 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 7 C 29/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2023, č. j. 71 Co 341/2021-178, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 6. 2021, č. j. 7 C 29/2020-89, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 9. 2021, č. j. 7 C 29/2020-100, zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 450 000 Kč, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 3. 2023, č. j. 71 Co 341/2021-178, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že dne 6. 3. 2014 po předchozím jednání účastníků a L. U. (bratra žalovaného) podepsal žalovaný smlouvu, podle níž koupil od svého bratra jeho spoluvlastnické podíly na nemovitostech (pozemcích v katastrálním území XY a v katastrálním území XY) za kupní cenu 450 000 Kč. Při této příležitosti žalobce žalovanému podstrčil k podpisu rovněž kupní smlouvu, podle níž měl žalovaný žalobci prodat své pozemky parc. č. XY, XY, XY, XY, XY a XY o celkové výměře 295 192 m 2 , zapsané na LV č. XY pro katastrální území a obec XY u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY, za kupní cenu 1 000 000 Kč. Žalovaný, který žalobci důvěřoval, všechny jím předložené listiny podepsal, ač žádné pozemky žalobci prodávat nemínil a nechtěl. Téhož dne předložil žalobce žalovanému k podpisu výdajový a příjmový pokladní doklad datovaný dnem 6. 3. 2014, znějící na částku 100 000 Kč, a výdajový a příjmový pokladní doklad datovaný dnem 7. 3. 2014, znějící na částku 350 000 Kč, na nichž žalovaný svým podpisem potvrdil, že od žalobce uvedené finanční částky v hotovosti převzal, ačkoli se tak ve skutečnosti nestalo; žalovaný se domníval, že doklady potvrzují úhradu kupní ceny L. U. za jeho spoluvlastnické podíly na pozemcích v k. ú. XY a k. ú. XY. Žalobce byl za své jednání uznán vinným ze zločinu podvodu. Odvolací soud dovodil, že k reálnému předání části kupní ceny podle „podvržené“ kupní smlouvy nedošlo; smlouvu datovanou dnem 6. 3. 2014 vyhodnotil jako zdánlivou (nicotnou) pro nedostatek vůle žalovaného ji uzavřít. Konstatoval, že smluvní strany jsou povinny vrátit si navzájem poskytnutá plnění. Žalovaný se navrácení smlouvou převáděných nemovitostí do svého vlastnictví domohl, a to podle rozsudku Okresního soudu v Opavě sp. zn. 37 C 85/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 11 Co 337/2018, a protože v řízení nebylo prokázáno, že žalobce žalovanému podle kupní smlouvy, byť zčásti plnil, odvolací soud neshledal žalobcem uplatněný nárok na vrácení plnění důvodným.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje „ dílem v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a dílem v tom, že rozhodná právní otázka doposud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena. “ Za otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálení rozhodovací praxe dovolacího soudu považuje otázku vzniku nároku na vrácení zaplacené kupní ceny za sporné nemovitosti. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že kupní smlouva ze dne 6. 3. 2014, jejímž předmětem byl převod pozemků v katastrálním území XY, je zdánlivým, tedy nicotným právním úkonem. Prosazuje, že uvedení žalovaného v omyl při jejím uzavření činí tuto smlouvu pouze relativně neplatnou, na čemž nic nemění ani absence vůle žalovaného smlouvu uzavřít; do vznesení námitky neplatnosti je tedy smlouva platná. Tento názor dovolatel podpořil odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 31 Cdo 135/2007, a na něj navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3142/2017. Dále má za to, že se odvolací soud při rozhodování odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5243/2014, jestliže nezaujal žádnou přezkoumatelnou právně kvalifikační úvahu k otázce „zápočtu“ částky 450 000 Kč, kterou za žalovaného uhradil L. U. na kupní cenu za spoluvlastnický podíl na nemovitostech; tuto svou pohledávku za žalovaným jednostranně započetl na pohledávku, kterou měl vůči němu žalovaný z titulu kupní ceny podle kupní smlouvy ze dne 6. 3. 2014. Zápočet je formou plnění na neplatnou smlouvu, které je povinen druhý účastník vrátit. Absence přezkoumatelné právní úvahy je podstatnou vadou řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání není s to založit dovolací námitka, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 31 Cdo 135/2007, ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3142/2017 a ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2812/2022) v otázce neplatnosti a zdánlivosti právního jednání. Odkaz dovolatele na uvedená rozhodnutí je nepřiléhavý z důvodu odlišného skutkového terénu porovnávaných kauz. Ve zmiňovaných rozhodnutích se totiž Nejvyšší soud zabýval situací, kdy účastníci věděli, že uzavírají kupní smlouvu, jejich právní jednání však nebylo z určitého důvodu validní. V nyní posuzovaném případě žalovaný neměl vůli uzavřít s žalobcem kupní smlouvu (uzavřít ji nechtěl, žalobce využil jeho důvěry a podstrčil mu ji k podpisu spolu s jinými listinami). Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 135/2007, kterým žalobce podpořil svou dovolací argumentaci, nadto Ústavní soud rozhodnutím ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 34/09, zrušil.
Přisvědčit nelze ani námitce, že odvolací soud nerespektoval závěry dovozené Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5243/2014, jestliže „nezaujal přezkoumatelnou právně kvalifikační úvahu k otázce namítaného započtení“. Především nelze přehlédnout, že zmiňovanou výtku dovolatel zakládá na vlastní skutkové verzi, když nesouhlasí se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že žalovanému podle kupní smlouvy z 6. 3. 2014 ani zčásti neplnil, a prosazuje, že „Listinou o úhradě kupní ceny zápočtem“ ze dne 5. 8. 2014 prokázal, že za žalovaného uhradil jeho bratrovi L. U. kupní cenu ve výši 450 000 Kč za převedené spoluvlastnické podíly na pozemcích v k. ú. XY a XY. Odvolací soud však listinu vzniklou v průběhu trestního řízení vedeného proti žalobci vyhodnotil jako součást jeho podvodného jednání. Zjištěný skutkový stav věci, z něhož odvolací soud při právním posouzení věci vycházel, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný, ať již je namítána jeho nesprávnost nebo neúplnost. Způsob ani výsledek hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti a věrohodnosti promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení.
Kritizuje-li žalobce kvalitu odůvodnění napadeného rozhodnutí, resp. vytýká-li odvolacímu soudu, že se v něm dostatečně nevypořádal se všemi jeho relevantními tvrzeními, nezpochybňuje žádný právní závěr odvolacího soudu, na němž bylo napadené rozhodnutí založeno, nýbrž namítá vady řízení, k nimž (jsou-li skutečně dány) dovolací soud přihlédne jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit.
Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2023
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu