ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.2508.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 2508/2022-168
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. H. , bytem ve XY, zastoupeného Mgr. Štěpánem Brunclíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská 1136/12, proti žalovanému J. Š. , advokátovi se sídlem v XY, o 240.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 11 C 252/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2022, č. j. 17 Co 73/2021-142, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 240.000 Kč s 10 % úroky z prodlení od 12. 5. 2020. Jistina představuje újmu, kterou mu žalovaný způsobil v souvislosti s výkonem advokacie, a to tím, že sepsal svěřeneckou smlouvu, k níž pro výkladem neodstranitelnou neurčitost nelze přihlížet (článek III bod 1 c/) a která je navíc neplatná, protože článek I bod 3 se příčí dobrým mravům. Nevydal-li žalovaný směnku č. 13 znějící na částku 240.000 Kč, znemožnil žalobci domáhat se proti výstavci (M. V.) peněžní částky ve směnečném řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 4. 2022, č. j. 17 Co 73/2021-142, potvrdil rozsudek ze dne 3. 2. 2021, č. j. 11 C 252/2020-112, jímž Okresní soud v Jihlavě žalobu zamítl a žalobci uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 1.500 Kč; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Soudy obou stupňů dovodily, že nevydáním směnky nevznikla žalobci majetková újma, neboť směnkou zajištěná pohledávka z existujícího hlavního závazkového vztahu mezi žalobcem a M. V. se nestala nevymahatelnou (§24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 85/1996 Sb.“).
V dovolání, kterým napadl rozhodnutí odvolacího soudu, žalobce – mimo jiné - oponoval závěru, že mu „nejméně v rozsahu nominální hodnoty“ směnky nevznikla v důsledku porušení povinností žalovaného (advokáta) škoda. Jeho procesní postavení ve směnečném řízení, které mohl zahájit, pokud by mu žalovaný směnku vydal, by bylo výhodnější než ve sporu o plnění z hlavního závazkového vztahu. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil v jeho prospěch, popř. aby zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnil a navrhl dovolání zamítnout.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení hmotněprávní otázky vzniku majetkové újmy (škody) způsobené v souvislosti s výkonem advokacie, kterou v daných skutkových poměrech dovolací soud dosud neřešil [§237, §239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)].
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
Podle §24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. odpovídá advokát klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena.
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
V souvislosti s převodem obchodního podílu I. P., M. V. uzavřeli žalobce (věřitel) a M. V. (dlužník) „dohodu o vzájemném plnění“ , kterou budoucí dlužníkovo peněžité plnění zajistily dlužníkem vystavenými směnkami na řad věřitele. Podle dohody bylo plnění dlužníka omezeno výlučně na osobu věřitele, přechod nároků na jeho dědice strany výslovně vyloučily s tím, že povinnost plnit zaniká nejpozději smrtí věřitele (shodné ujednání bylo obsaženo i v článku I bodu 3 svěřenecké smlouvy).
Na základě dohody o poskytnutí právní služby sepsal 5. 12. 2014 žalovaný pro svého klienta (žalobce) svěřeneckou smlouvu, jejímiž účastníky byli žalobce (věřitel), M. V. (dlužník) a žalovaný (schovatel), který převzal do úschovy 42 směnek označených pořadovými čísly 3 až 44 (každá z nich na směnečnou sumu 240.000 Kč, poslední na 160.000 Kč). Směnky, které 9. 4. 2014 na řad věřitele vystavil M. V., zajišťovaly plnění dlužníka ze závazku, jehož předmětem bylo zaplacení ceny za převod obchodního podílu I. P., V článku III bod 1 strany „dohody o vzájemném plnění“ ujednaly, že vždy do pátého dne po splatnosti každé ze směnek se žalobce a M. V. osobně dostaví do kanceláře žalovaného, jemuž sdělí, zda plnění zajištěné danou směnkou věřitel od dlužníka obdržel. Pokud „věřitel i dlužník společně souhlasně potvrdí, že dlužník plnění zajištěné danou konkrétní splatnou směnkou věřiteli poskytl“ , vydá žalovaný předmětnou směnku dlužníkovi ( a/ ). Jestliže „věřitel i dlužník společně souhlasně potvrdí, že dlužník plnění zajištěné danou konkrétní splatnou směnkou věřiteli neposkytl, nebo pouze částečně“ , vydá žalovaný předmětnou směnku věřiteli; v případě částečného plnění měl žalovaný na základě shodného tvrzení stran na rubopisu směnky uvést výši částečného plnění ( b/ ). V případě rozporných tvrzení stran o splnění povinnosti zajištěné „danou konkrétní splatnou směnkou“ , žalovaný ponechá směnku v úschově a vyčká rozhodnutí soudu, komu má směnku vydat ( c/ ).
Žalovaný směnku č. 13 (splatnou 15. 7. 2017), o níž v daném řízení jde, žalobci nevydal, protože neobdržel souhlasné prohlášení dlužníka a věřitele ohledně existence směnkou zajištěné pohledávky, tj. nebyly splněny sjednané předpoklady pro vydání směnky žalobci nebo M. V.
V řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Ecm 1/2021 se žalobce domáhá, aby mu M. V. zaplatil cenu sjednanou za převod obchodního podílu – mimo jiné – i částky 240.000 Kč splatné 15. 7. 2017, tj. splátky zajištěné směnkou č. 13. Dlužník (M. V.) proti pohledávce započetl svoji pohledávku vůči žalobci. V době rozhodnutí odvolacího soudu v projednávané věci nebylo řízení vedené pod sp. zn. 18 Ecm 1/2021 skončeno.
Úprava (objektivní) odpovědnosti advokáta za škodu je bez zřetele na zavinění založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Škodou je míněna majetková újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001, či ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2992/2007).
V projednávané věci – jak správně zdůraznil odvolací soud – není podstatné, zda procesní postavení žalobce „je výhodnější“ v řízení o plnění z hlavního závazkového vztahu nebo v řízení směnečném. Argumentace dovolatele týkající se charakteru zajišťovací směnky a řešící vzájemný vztah nároku ze směnky a nároku na zajištěnou pohledávku, je v daných souvislostech bezvýznamná. Nevydání směnky neznamená ztrátu vymahatelnosti směnkou zajištěné pohledávky ze závazkového vztahu, která je předmětem sporu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Ecm 1/2021. Existence závazkového právního vztahu ze smlouvy o převodu obchodního podílu M. V. představuje okolnost, která (prozatím) vylučuje vznik škody.
Lze uzavřít, že otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, vyřešil odvolací soud správně; Nejvyšší soud proto dovolání žalobce zamítl (§243d písm. a/ o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1, §151 odst. 3 o. s. ř. a ustanovení 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle §151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle §89a exekučního řádu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. 3. 2023
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu