ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.2754.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 2754/2022-473
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Maso Brejcha s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Brdlíkova 287/1d (identifikační číslo 263 42 545), zastoupené Mgr. Veronikou Holou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Pražská 140, proti žalované JV POHODA s. r. o. , se sídlem v Plzni, Tomanova 2538/11 (identifikační číslo 252 32 355), zastoupené JUDr. Miloslavou Wipplingerovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pražská 37/45, o 173.610 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 16 C 241/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 5. 2022, č. j. 25 Co 2/2022-449, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.115,60 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Miloslavy Wipplingerové, advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 17. 9. 2021, č. j. 16 C 241/2015-413, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 10. 2021, č. j. 16 C 241/2015-424, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 173.610 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení), a žalobkyni uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 141.503 Kč a státu 10.476,84 Kč.
Rozsudkem ze dne 4. 5. 2022, č. j. 25 Co 2/2022-449, Krajský soud v Plzni rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalované přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 20.231 Kč. Odvolací soud po právní stránce uzavřel, že žalovaná dodáním vadného zboží porušila kupní smlouvu nepodstatným způsobem, protože žalobkyně nezvolila nárok z odpovědnosti za vady včas, tj. ve lhůtě podle §436 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ze znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“). V takovém případě se reklamace řídí ustanoveními §437 odst. 2 až 5 obch. zák. Aniž by od smlouvy odstoupila, předala žalobkyně zboží k odstranění závad. V intencích sjednaných záručních podmínek prodávající včas splnila povinnost (poskytla žalobkyni bezvadné plnění); učinila-li tak opravou převzaté věci nebo dodáním náhradní věci téhož druhu, není podstatné (§437 odst. 2 obch. zák.). Právo odstoupit od kupní smlouvy podle §437 odst. 5 obch. zák. a požadovat vrácení kupní ceny žalobkyni nevzniklo.
V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně otázky „možností a limitů volby prodávajícího při způsobu řešení nároku z vad z hlediska §437 odst. 2 obch. zák.“ a „rozdílu mezi podstatnou vadou a podstatným porušením smlouvy“ označila za dosud v rozhodování dovolacího soudu nevyřešené. Dále namítla, že odvolací soud nevyvodil procesní důsledky z toho, že žalovaná přes poučení soudu prvního stupně nedoplnila tvrzení a neoznačila důkazy o tom, jakým způsobem odstranila vady věci, a že ve věci rozhodl, ačkoli rozhodnutí soudu prvního stupně bylo nepřezkoumatelné. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se s rozhodnutím ztotožnila a navrhla dovolání odmítnout, případně zamítnout.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Na základě smlouvy z 26. 7. 2013 se žalobkyně stala vlastnicí sedací soupravy Blog (3sofa s područkou vlevo, 3sofa s područkou vpravo, rohový komponent, výsuvný manuální mechanismus, polštářky; dále jen „souprava“), za niž žalované (prodávající) zaplatila cenu sjednanou ve výši 173.610 Kč. Po převzetí zboží 6. 10. 2013 žalobkyně vytkla vady soupravy, a to ústně v provozovně prodávající 27. 1. 2014, e-mailem 6. 2. 2014 a 27. 2. 2014, kdy k reklamaci předložila žalované posudek znalce Ing. Radovana Urválka ze 14. 2. 2014 s podrobným popisem závad včetně zhodnocení jejich charakteru. Žalovaná 20. 6. 2014 převzala soupravu za účelem vyřízení reklamace a ve dnech 24. 7. a 19. 8. 2014 se vyjádřila k jednotlivým závadám s tím, že soupravu prohlédl přímo výrobce v Itálii. Žalobkyně, která až do 20. 6. 2014 neuplatila konkrétní reklamační nárok, odstoupila dne 8. 9. 2014 od kupní smlouvy (s odůvodněním, že „nebylo prokázáno, jaké vady a jakým způsobem byly odstraňovány“ ) a vyzvala žalovanou k vrácení kupní ceny. Ze závěrů posudku soudem ustanoveného znalce Ing. Zdeňka Tuky z 20. 5. 2019 soudy obou stupňů zjistily, že vytčené závady prodávající odstranila, takže souprava „je schopna plnit funkce deklarované výrobcem a odpovídá standardu čalounického výrobku pro sezení a případné spaní“ .
Spojuje-li žalobkyně přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Jestliže rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na dovolatelkou vymezených právních otázkách, pak dovolání pro jejich řešení nemůže být podle §237 o.s.ř. přípustné. Odstraněním vad věci opravou stávající soupravy nebo dodáním nové soupravy žalovaná podle zjištění odvolacího soudu splnila povinnost podle §437 odst. 2 věty druhé obch. zák. Otázku „možností a limitů volby prodávajícího při způsobu řešení nároku z vad z hlediska §437 odst. 2 obch. zák.“ , kterou dovolatelka spojuje s tím, že se žalovaná nerozhodla „pro řešení situace formou dodání náhradního zboží, ale tvrdí, že provedla opravu zboží“ , proto odvolací soud neřešil. Navíc je založena na jiném skutkovém základu, než z jakého odvolací soud vyšel. Obdobné platí i pro (poněkud konfúzně formulovanou) otázku „rozdílu mezi podstatnou vadou a podstatným porušením smlouvy“ .
Výtkami týkajícími se údajného procesního pochybení odvolacího soudu nenapadla žalobkyně žádný právní závěr vyplývající z procesního práva, na němž je dovoláním napadené rozhodnutí založeno, a pomíjí, že k vadám – pokud by jimi bylo řízení skutečně postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Protože tento předpoklad v dané věci splněn není, argumentací týkající se vad řízení doprovázenou odkazem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu se dovolací soud nezabýval.
Jelikož žalobkyně nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 17. 5. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu