ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.2872.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 2872/2023-685
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobce Z. S. , zastoupeného Mgr. Janem Kolaříkem, advokátem se sídlem v Pelhřimově, Růžová 36, proti žalovaným 1) Raiffeisenbank a.s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b (identifikační číslo 492 40 901), a 2) MetLife Europe d.a.c. , se sídlem v Irsku, Dublin, Lower Hatch Street, 20 on Hatch (registrační číslo 415123), jednající prostřednictvím MetLife Europe d.a.c., pobočky pro Českou republiku, se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2121/3 (identifikační číslo 039 26 206), o 90.613,48 Kč s příslušenstvím a o 300.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8, pod sp. zn. 24 C 429/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, č. j. 15 Co 155/2022-626, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud dovolání žalobce proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 9. 2021, č. j. 24 C 429/2015-572, odmítl (§243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.); o tuto obligatorní náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání definovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „[n] áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II ÚS 2716/13).
Ústavní soud se dále k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, kde přiléhavě vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je podle Ústavního soudu „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá“ .
Dovolatel k přípustnosti dovolání pouze uvedl, že ji opírá o §237 o. s. ř. a že „ … nalézací a následně i odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem a právní otázka má být posouzena zcela jinak“ . Pomíjí, že Nejvyšší soud není další soudní instancí obecně přezkoumávající rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým se dovolací soud zabývá pouze v případě splnění stanovených kritérií. Jedním z nich je přípustnost dovolání, respektive její řádné vymezení. Tomuto požadavku však dovolatel výše citovanou formulací nedostál. Nejblíže je kritérium, podle kterého je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné z důvodu, že otázka, na které rozhodnutí odvolacího soudu stojí, byla v minulosti dovolacím soudem již vyřešena a dovolatel žádá, aby se v souzené věci dovolací soud od této svojí judikatury odchýlil a rozhodl jinak. Žádná taková právní otázka, na které napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, však v dovolání vymezena není, natožpak judikatura, od které by se měl dovolací soud v právě projednávané věci odchýlit.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu