ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.2985.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 2985/2022-258
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) R. Š. a b) L. Š. , oba bytem XY, zastoupených JUDr. Františkem Novotným, advokátem se sídlem Praha, Purkyňova 74/2, proti žalované STARSTAV s.r.o., se sídlem Praha 10 - Dubeč, Netlucká 25, identifikační číslo osoby 63074419, zastoupené Mgr. Petrou Fenikovou, advokátkou se sídlem Praha, Bělehradská 572/63, o 502 864,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 338/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, č. j. 16 Co 349/2021-233, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 10 640 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Františka Novotného.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 6. 2021, č. j. 46 C 338/2020-182, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 502 864,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 502 864,60 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení, zamítl žalobu v části týkající se úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 502 864,60 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 4. 2022, č. j. 16 Co 349/2021-233, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání proti uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalovaná spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 6 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
Dovolatelka k otázce přípustnosti dovolání uvedla, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“ , přičemž odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl k prodlení žalobců s úhradami záloh na kupní cenu, v jehož důsledku mělo dojít k prodloužení doby plnění smluvní pokutou zajištěné povinnosti. Nalézacím soudům rovněž vytýká, že se dopustily hrubého procesního pochybení, v důsledku kterého bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva (o níž má za to, že je dovolacím soudem rozhodována rozdílně) má dovolatel na mysli.
Dovolání shora uvedený postulát nesplňuje. Dovolatelka žádnou otázku hmotného či procesního práva nevymezila; absence řádného vylíčení předpokladu přípustnosti dovolání proto zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Výtkou, že odvolací soud nepřihlédl k prodlení žalobců s úhradami záloh na kupní cenu, v jehož důsledku mělo dojít k prodloužení doby plnění smluvní pokutou zajištěné povinnosti, žalovaná nenapadá žádný právní závěr, na němž je napadené rozhodnutí založeno, nýbrž v rozporu s §241a odst. 6 o. s. ř. uplatňuje novou skutečnost.
Protože žalovaná v průběhu nalézacího řízení žádné skutečnosti ohledně prodlení žalobců s úhradou záloh na kupní cenu netvrdila (natož že by k tomu označila důkazy), tedy neuplatnila tuto námitku, jíž by zpochybnila skutkový závěr ohledně jejího prodlení, nemůže se prosadit její výtka, že nalézací soudy postupovaly při hodnocení důkazů svévolně. Ve sporném řízení platí, že povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti (ve svůj prospěch či na obranu svého práva) a povinnost označit k nim důkazy náleží účastníkům. K těmto povinnostem se váže i zásada koncentrace řízení (prvostupňového i odvolacího). Přichází-li žalovaná s dotyčnou skutkovou okolností prvně až v dovolání, aniž by cokoliv bránilo jejímu uplatnění v průběhu nalézacího řízení (což netvrdí), nemůže obstát námitka, že nalézací soudy porušily její základní práva tím, že se jí (onou neuplatněnou skutečností) nezabývaly. Možnost uplatnit nové skutečností nebo důkazy v dovolání je vyloučena (§241a odst. 6 o. s. ř.).
Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně „v celém rozsahu“ , ve vztahu k výroku o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci nevznesla; navíc dovolání směřující proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 14. 3. 2023
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu