ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3001.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 3001/2022-347
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně J. J. (dříve D.), bytem v XY, zastoupené Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, proti žalované K. B. F. , bytem v XY, zastoupené JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Čéčova 689/11, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 94/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 6. 2022, č. j. 7 Co 95/2022-265, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 18. 7. 2022, č. j. 7 Co 95/2022-275, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Petra Smejkala, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 5. 10. 2021, č. j. 6 C 94/2020-206, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 5. 10. 2021, č. j. 6 C 94/2020-212, určil, že žalobkyně je vlastnicí specifikovaných nemovitých věcí, rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení a každé z nich uložil zaplatit státu na nákladech řízení 909,50 Kč.
Rozsudkem ze dne 1. 6. 2022, č. j. 7 Co 95/2022-265, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 18. 7. 2022, č. j. 7 Co 95/2022-275, Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, změnil je v nákladových výrocích tak, že žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 76.378,39 Kč a žalované uložil zaplatit státu na nákladech řízení 1.819 Kč; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (žalobkyni přiznal částku 10.466,50 Kč). Odvolací soud uzavřel, že strany v kupní smlouvě z 5. 5. 2020 projevily shodnou vůli převést vlastnictví nemovitých věcí z žalobkyně na žalovanou (§2079, §2128 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“); nešlo tedy o zdánlivé právní jednání ve smyslu §551 nebo §552 o. z. „Narovnání“ z 5. 6. 2020 posoudil jako platnou dohodu o zrušení kupní smlouvy (§1981 o. z.). Nátlak a hrozby ze strany svědka J. H. a před podpisem této dohody, které měly mít za následek absenci svobodné vůle žalované, z provedeného dokazování nebyly zjištěny. Žalobkyně je tedy stále vlastnicí nemovitých věcí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není přípustné.
Žalobkyně se s napadeným rozhodnutím ztotožnila.
Nejvyšší soud věc posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř., lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že smlouvou z 5. 5. 2020 žalobkyně (prodávající) převedla na žalovanou (kupující) vlastnictví nemovitých věcí (stavební parcely č. 225, jejíž součástí je stavba č. ev. XY, a parcel č. XY, XY a XY v katastrálním území XY, zapsané na listu vlastnictví č. XY Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště XY). Kupní cenu sjednaly ve výši 400.000 Kč. Na základě návrhu obou stran příslušný úřad 5. 6. 2020 rozhodl o vkladu práva s účinky k 6. 5. 2020. Až po pravomocném rozhodnutí bylo katastrálnímu úřadu doručeno zpětvzetí návrhu na vklad (10. 6. 2020). V dohodě o „narovnání“ z 5. 6. 2020 účastnice konstatovaly, že kupní smlouvu nechtěly uzavřít a že ji „ruší“ , takže vlastnicí je stále žalobkyně.
Za dosud neřešenou označila dovolatelka otázku, zda „při jednání o nemovitostech“ existovala svobodná vůle k uzavření smluv. Tím však nenapadla žádný právní závěr, nýbrž pouze správnost a úplnost skutkových zjištění. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na skutkovém závěru, že účastnice projevily ve smlouvě z 5. 5. 2020 vůli převést vlastnictví nemovitých věcí a že k projevu vůle ve smlouvě z 5. 6. 2020 nebyla žalovaná nikým přinucena. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o. s. ř., dovolacímu přezkumu nepodléhají. Vychází-li proto kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. Skutkový základ sporu, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný; dovolací soud je povinen z něj vycházet. Žalovaná zjevně uvedený předpoklad opomíjí, prosazuje-li vlastní skutkovou verzi (že její vůle projevená v písemné dohodě z 5. 6. 2020 nebyla svobodná). Předloženou argumentací se tak domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Za dosud jednotně neřešenou pokládá žalovaná otázku „posečkání na rozsudek v trestní věci“ . Odvolací soud tím, že nevyhověl její žádosti o přerušení řízení za účelem vyčkání rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích v trestní věci vedené pod sp. zn. 32 T 110/2021 (obžaloba podaná na základě trestního oznámení žalované na svědka J. H.), porušil její právo na spravedlivý proces. Na tom však rozhodnutí odvolacího soudu není založeno a navíc uvedenou argumentací dovolatelka k přezkumu nepředkládá otázku procesního práva, jak se mylně domnívá, ale namítá vadu řízení, kterou by se dovolací soud mohl zabývat pouze v případě přípustného dovolání, což v daném případě splněno není (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 24. 3. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu