ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3053.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 3053/2022-365
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně MASNA Příbram, spol. s r. o., v konkurzu, se sídlem v Příbrami, Jinecká 315 (identifikační číslo osoby: 616 75 393), zastoupené JUDr. Petrem Kubíčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Matoušova 515/12, proti žalované 1. SčV, a. s. , se sídlem v Praze 10, Ke Kablu 971 (identifikační číslo 475 49 793), zastoupené JUDr. Martinem Šebkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Moravská 52, o zaplacení 6 159 143,11 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 Cm 92/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2022, č. j. 6 Cmo 202/2015-337, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení 6 159 143,11 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, neboť má za to, že náhradu za nadlimitní znečištění odpadních vod vypouštěných do kanalizace žalované zaplatila bez právního důvodu. Náhrada totiž byla v kanalizačním řádu stokové sítě města Příbram (dále jen „kanalizační řád“) z listopadu 2004 stanovena v rozporu s vyhláškou Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích (dále rovněž jen „Vyhláška“), a použit byl nesprávný typ kontrolního vzorku a způsob jeho odběru.
Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 4. 2022, č. j. 6 Cmo 202/2015-337, potvrdil rozsudek ze dne 10. 2. 2015, č. j. 42 Cm 92/2011-207, jímž Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 6 159 143,11 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 4 779 239,95 Kč od 1. 8. 2011 do 29. 8. 2011 a z částky 6 159 143,11 Kč od 30. 3. 2011 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení; odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že podle smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod č. Pb/2863/06/0, kterou účastnice uzavřely dne 25. 10. 2006 (dále jen „smlouva“), uhradila žalobkyně žalované za období od června 2007 do června 2011 částku 6 159 143,11 Kč, která sestává ze 4 562 838,62 Kč zaplacených za nadlimitní vypouštění odpadních vod, ze 494 398,33 Kč na úrocích z prodlení žalobkyně a 1 101 906,16 Kč na smluvní pokutě za opožděné platby. Provoz žalobkyně byl specifický, při nepravidelném provozu při porážkách zvířat docházelo k nárazovému znečištění odpadních vod a bylo tudíž nutné zvýšené čištění za zvýšených nákladů. Odběry odpadních vod prováděla akreditovaná laboratoř podle stanovené metodiky, předepsaným způsobem. Žalobkyně byla o termínech odběru vždy předem informována, odběry probíhaly v jejím uzavřeném areálu za přítomnosti jí pověřené osoby. Žalobkyně měla možnost nechat si udělat kontrolní rozbory, neboť si ponechávala tzv. departážní vzorek. Z protokolů o odběrných vzorcích, z objednávek odběrů, rozborů vzorků a protokolů o zkouškách obsahujících výsledky znečištění odpadních vod se podává, ohledně jakých ukazatelů a v jakém rozsahu bylo u každého vzorku zjištěno překročení limitů znečištění vypuštěné odpadní vody. Žalobkyně měla kontrolní vzorky k dispozici a výsledky měření byly součástí fakturace; že by naměřené hodnoty byly mylné, nenamítala. Náhrada za zvýšené znečištění byla vypočtena podle určených pravidel v souladu se smlouvou a kanalizačním řádem procentuální přirážkou ke stočnému. V článku 11.1 kanalizačního řádu je uvedeno, že pro stanovení, zda došlo k překročení limitů kanalizačního řádu, je průkazný „prostý“ (bodový) vzorek, a rovněž smlouva obsahuje ujednání o vzorku „prostém“. V článku 11.2 kanalizačního řádu je dále upraven postup výpočtu přirážky v případě, kdy dochází k překročení limitů přípustného znečištění odpadních vod. Ve smlouvě si účastnice sjednaly, že žalobkyně je povinna žalované hradit náhradu za zvýšení znečištění odpadních vod stanovenou v souladu s kanalizačním řádem a že celková výše náhrady za nadlimitní znečištění bude stanovena žalovanou ze zjištěného procenta přirážky stanoveného kanalizačním řádem a stočného určeného podle objemu odvedených odpadních vod. Krajský úřad Středočeského kraje dne 1. 10. 2007 vydal žalobkyni k provozování jejího zařízení integrované povolení č. j. 21054/2007/KUSK OŽP/Dv (dále jen „integrované povolení“). Na podkladě těchto zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žaloba není důvodná, neboť žalovaná po celé rozhodné období uplatňovala nárok na náhradu za nadlimitní znečištění odpadních vod ve výši 100% stočného v souladu se smlouvou i kanalizačním řádem, které nekolidují s Vyhláškou. Nepřisvědčil žalobkyni, že ke kontrole neměl být používán „prostý“ vzorek, nýbrž vzorek „směsný“. Kolidovalo by to nejen s článkem 11.1 kanalizačního řádu i se smluvním ujednáním účastnic, ale i s Vyhláškou, která hovoří o vzorku „prostém“ u přerušovaného (nepravidelného) provozu, jímž byl i provoz žalobkyně, kdy při porážkách docházelo k nárazovému znečištění odpadových vod. Argumentaci žalobkyně nadto nepřiznal smysl, neboť jí prosazovaný výpočet by podle metodického pokynu ministerstva zemědělství znamenal, že za nadlimitní znečištění by platila částky několikanásobně vyšší; metodický pokyn navíc vychází ze stejného principu účtování náhrady za nadlimitní znečištění, jako tomu bylo v případě kanalizačního řádu města Příbram v rozhodné době. Žalobkyní namítaným údajným rozporem kanalizačního řádu s Vyhláškou se odvolací soud nezabýval, neboť vztah účastnic se řídil smlouvou, na jejímž znění se účastnice svobodně dohodly. Integrované povolení vydané k provozování zařízení žalobkyně žalovanou směřuje pouze k úpravě zařízení žalobkyně jako možného znečišťovatele životního prostředí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na otázkách hmotného práva, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně: 1 ) zda má vyhláška Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., při stanovení náhrady za vypouštění odpadních vod, přednost před kanalizačním řádem města v případě, že je s ní v rozporu, 2) zda má vyhláška Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., při stanovení náhrady za vypouštění odpadních vod, přednost před soukromoprávní smlouvou, která do sebe integrovala kanalizační řád města v případě, že ten je s vyhláškou v rozporu , a 3) zda je vodoprávní rozhodnutí ve formě integrovaného povolení v podobě individuálního správního aktu závazné i pro jiné účastníky, než pro které bylo vydáno . Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že kanalizační řád, jímž je upraven smluvní vztah účastnic, resp. jeho zpochybňovaná část, není v rozporu se zákonem č. 274/2001 Sb., neboť ten stranám nezakazuje upravit si způsob výpočtu částky za nadlimitní vypouštění odpadních vod do budoucna; nadto veřejnoprávní pravidlo obsažené v §14 odst. 4 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb. obsahuje obecný postup vlastníka, jak stanovit náhradu za ztráty způsobené vypouštěním odpadních vod odběratele v rozporu s kanalizačním řádem, avšak kanalizační řád města Příbram sám o sobě řešil situaci, kdy k znečištění dojde. Oproti odvolacímu soudu dovolatelka prosazuje názor, že vyhláška Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, v §14 odst. 4 upravuje náhradu za ztráty za vypouštění odpadních vod odběratele v rozporu s kanalizačním řádem podle prokázaných vícenákladů. Takto kanalizační řád města Příbram nepostupoval, což bylo pro žalobkyni nevýhodné, neboť žalovaná uplatňovala za nadlimitní znečištění paušální procentuální přirážku k celkovému stočném. Žalobkyně se domnívá, že žalovaná nemá nárok na úhradu paušální přirážky ke stočnému, a proto došlo na její straně k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně. Dále namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil vodoprávní rozhodnutí, konkrétně integrované povolení ze dne 1. 10. 2007, č. j. 21054/2007/KUSK OŽP/Dv., kde je výslovně stanoven způsob odebírání vzorků jako vzorků směsných, oproti čemuž žalovaná odebírá vzorky jako vzorky prosté. Žalobkyně je přesvědčena, že dotčené integrované povolení představuje individuální právní akt, který byl vydán vůči ní a s ohledem na ujednání v kanalizačním řádu (část 11.1 – způsob odběru vzorků je součástí vodoprávního rozhodnutí nebo smluvního vztahu mezi producentem odpadních vod a provozovatelem kanalizace), je tento závazný i pro postup samotné žalované, a tato by měla vodoprávní rozhodnutí akceptovat. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudu prvního stupně i odvolacího zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“). Dovolání je přípustné, neboť Nejvyšší soud se výkladem §14 odst. 4 vyhlášky ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve vztahu ke kanalizačnímu řádu města Příbram, který je integrován do soukromoprávní smlouvy ve své rozhodovací praxi dosud nezabýval; na něm je přitom právní posouzení věci založeno.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §14 odst. 4 Vyhlášky náhradu ztráty za vypouštění odpadních vod odběratele v rozporu s kanalizačním řádem stanoví vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel podle prokázaných vícenákladů způsobených a) překročením nejvyšší přípustné míry znečištění vypouštěných odpadních vod stanovených v kanalizačním řádu a b) vlivem přímých následků na kanalizační stoku a na čistírnu odpadních vod.
Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na závěru, že žalovaná se platbami úhrad za vypouštění nadlimitně znečištěné odpadní vody na úkor žalobkyně neobohatila, neboť veškeré odběry byly prováděny podle smlouvy, kterou účastnice dne 25. 10. 2006 uzavřely, a v souladu s platným kanalizačním řádem města Příbram. Smluvní ujednání ani kanalizační řád přitom neshledal neplatnými.
Především je třeba zdůraznit, že ve smluvním právu platí v prvé řadě to, co si smluvní strany mezi sebou dohodly (lex contractus). Jestliže subjekty občanskoprávních vztahů již jednou podle vlastního rozhodnutí a sebeurčení určitou smlouvu uzavřou, mají povinnost ji plnit a dodržovat (pacta sunt servanda). Úprava obsažená v právním předpisu se proto uplatní až tehdy, jestliže subjekty soukromoprávních vztahů nedají v rámci své svobodné individuální vůle při rozhodování a sebeurčení přednost smluvnímu ujednání práv a povinností, které by jejich zájmům, potřebám a preferencím nejlépe vyhovovalo (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1389/2015).
Názoru dovolatelky, že Kanalizační řád stokové sítě města Příbram z listopadu 2004, který je integrován do smlouvy účastnic uzavřené dne 25. 10. 2006, je v rozporu s vyhláškou Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, konkrétně s jejím §14 odst. 4, nelze přisvědčit.
V posuzovaném případě soudy zkoumaly kanalizační řád jako součást smlouvy, z pohledu možného rozporu se zákonem č. 274/2001 Sb., resp. vyhláškou ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., která ho provádí (dále opět jen „Vyhláška“), a podrobně odůvodnily, proč tomu tak není. Ustanovení §14 odst. 4 Vyhlášky obsahuje obecný postup vlastníka, potažmo provozovatele, jak stanovit náhradu ztráty za vypouštění odpadních vod odběratele v rozporu s kanalizačním řádem. Řeší tedy situaci, kdy dojde k faktickému porušení podmínek stanovených kanalizačním řádem (tj. porušení kanalizačního řádu). Kanalizační řád města Příbram však řeší situace, kdy dochází k vypouštění nadměrně znečištěných odpadních vod. Stručně řečeno – pokud by Kanalizační řád města Příbram situaci s vypouštěním nadměrně znečištěné odpadní vody neupravoval, použil by se žalobkyní prosazovaný postup podle ustanovení §14 odst. 4 vyhlášky, a náhrada za ztráty vlastníka vodovodu či kanalizace za vypouštění odpadních vod odběratele by byla stanovena podle prokázaných vícenákladů. Pokud ovšem kanalizační řád obsahuje vlastní úpravu náhrady za ztráty za vypouštění odpadních vod, použije se postup (úprava) obsažený v kanalizačním řádu. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva, jejíž integrální součástí je i předmětný kanalizační řád. Část kanalizačního řádu, potažmo smlouva jako celek, upravující situaci, kdy dojde k vypouštění nadměrně znečištěných odpadních vod do kanalizační sítě provozovatele, není v rozporu se zákonem č. 274/2001 Sb., neboť ten stranám nezakazuje upravit si způsob výpočtu do budoucna. Protože nedošlo k porušení kanalizačního řádu (ten podmínky nadlimitního znečištění upravoval), pak žalovaná nebyla povinna provádět výpočet ztráty podle skutečných vícenákladů, neboť právní vztah žalované a žalobkyně se nacházel v mezích podmínek stanovených a předpokládaných kanalizačním řádem a předmětnou smlouvou. Již proto nelze akceptovat názor prosazovaný v dovolání, že žalovaná měla žalobkyni účtovat podle skutečných vícenákladů za nadlimitní vypouštění odpadních vod.
Dovolatelce lze sice dát za pravdu, že integrované povolení je formálně vodoprávním rozhodnutím, nelze jí ovšem přisvědčit v tom, že integrované povolení, které dne 1. 10. 2007 vydal Krajský úřad Středočeského kraje žalobkyni k provozování jejího zařízení, je - pokud jde o sledování kvality a množství odpadních vod - závazné i pro žalovanou. Ukládá žalobkyni (mimo jiné) povinnost realizovat předčištění odpadních vod, sledovat jejich kvalitu a množství (zde uvedeno, že vzorky se budou odebírat jako 24 hodinové směsné vzorky). Směřuje k úpravě zařízení žalobkyně jako možného znečišťovatele životního prostředí, aby svůj provoz upravila tak, aby jí vypouštěné emise i imise byly v souladu s právními předpisy. Žalovanou integrované povolení nijak nezavazuje (resp. nestanoví jí povinnosti).
Kanalizační řád v bodě 11.1 - jak ostatně uvádí sama dovolatelka - obsahuje ustanovení o tom, že způsob odběru vzorků je součástí vodoprávního rozhodnutí nebo smluvního vztahu mezi producentem odpadních vod a provozovatelem kanalizace. Pokud tedy žalovaná vycházela při vyúčtování a fakturaci z úpravy nadlimitního vypouštění odpadních vod obsažené v kanalizačním řádu, jež je součástí účastnicemi uzavřené smlouvy, postupovala zcela v intencích výše zmíněného bodu 11.1. Odběr vzorků prováděla zcela v souladu s platnou úpravou a smluvním ujednáním stran.
Spojuje-li žalobkyně přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na právní otázce, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Další dovolatelkou formulovaná otázka (zda má vyhláška Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., v případě stanovení náhrady za vypouštění odpadních vod, přednost před kanalizačním řádem města v případě, že je tento v rozporu s vyhláškou) takovou otázkou není, protože na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá.
Z výše uvedeného vyplývá, že obstojí závěr odvolacího soudu, že žalovaná se na úkor žalobkyně nijak neobohatila, pokud jí tato platila úhrady za vypouštění nadlimitně znečištěné odpadní vody vypočtené podle kanalizačního řádu. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. tudíž nebyl uplatněn důvodně.
Nejvyšší soud nedůvodné dovolání podle §243d písm. a/ o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů, náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 2. 2023
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu