ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3167.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 3167/2022-152
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně S. W. , bytem XY, zastoupené Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem ev. č. 00688, se sídlem Děčín, U Starého Mostu 111/4, proti žalovaným 1) J. M. , bytem XY, 2) D. G. , bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Vítem Pavkem, advokátem se sídlem Děčín, Masarykovo nám. 191/18, o zaplacení 350 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 14 C 14/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 5. 2022, č. j. 84 Co 210/2020-129, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 5. 2022, č. j. 84 Co 210/2020-129, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhá částky představující slevu z kupní ceny za prodej bytové jednotky dle kupní smlouvy, kterou uzavřela se žalovanými.
Okresní soud v Děčíně rozsudkem pro uznání ze dne 19. 5. 2020, č. j. 14 C 14/2020-58, žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 350 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 350 000 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. 5. 2022, č. j. 84 Co 210/2020-129, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se rozsudek pro uznání nevydává.
Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala plnění žalované částky po žalovaných společně a nerozdílně, odvolací soud věc posoudil podle §1871 odst. 1 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Jelikož (míní odvolací soud) odpovědnost za vadné plnění žalovaných spočívající v povinnosti poskytnout žalobkyni slevu ze sjednané kupní ceny je povinností dílčí, byla by každá ze žalovaných povinna splnit žalobkyni jen svůj díl. Pokud žalobkyně v žalobě požadovala společné a nerozdílné splnění povinnosti žalovaných, bylo k tomu, aby žalovaný nárok beze zbytku vyplýval z žalobních tvrzení, potřeba vymezit, z jakých skutečností vyplývá povinnost žalovaných k solidárnímu plnění. Solidární odpovědnost žalovaných přitom v posuzovaném případě zákon nestanoví a žaloba neobsahuje žádné tvrzení, z nějž by solidární odpovědnost žalovaných vyplývala. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že v žalobě nebyla vymezena žalobní tvrzení takovým způsobem, aby z nich žalobní nárok zcela vyplýval. Vzhledem k judikatorním závěrům Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne 17. 2. 2020, sp. zn. 32 Cdo 4314/2019) nemohlo být o žalobou uplatněném nároku rozhodnuto platebním rozkazem spojeným s výzvou podle §114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nemohla proto ani nastat fikce uznání uplatněného nároku ve smyslu §114b odst. 5 o. s. ř. a ani být vydán rozsudek pro uznání podle §153a odst. 3 o. s. ř.
Žalobkyně v podaném dovolání odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně závěrů uvedených v rozhodnutích ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4272/2007, ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1168/2015, ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 968/2003, ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000 a ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003) při řešení otázek 1) na kolik má být vymezeno skutkové tvrzení takovým způsobem, aby z nich žalobní nárok zcela vyplýval ve vztahu k podmínkám pro vydání rozsudku pro uznání, 2) zda plnění, které je požadováno solidárně, ač jde o plnění dělitelné může být přisouzeno rozsudkem pro uznání, kdy žaloba je podána důvodně proti všem žalovaným , 3) zda jde o dělitelné plnění, když předmět koupě byl prodáván jako celek, nikoliv každý sám svůj spoluvlastnický podíl, za jednu celkovou kupní cenu, kdy odpovědnost za vadu je taktéž k celé věci (bytové jednotce) .
Dovolatelka dovozuje, že jde o nedělitelné plnění, pokud kupní cena za předmět smlouvy je stanovena za celek věci. Taktéž má-li být odevzdána určitá věc jako celek, není možné, aby každý dlužník odevzdal pouze její část (resp. každý věřitel přijal pouze část). „ V žalobě i ve smlouvě samotné je dostatečně vymezena solidarita“. V dané kupní smlouvě se strana prodávající (dle záhlaví) společně na jedné straně zavazuje odevzdat předmět smlouvy jako celek (nikoliv jednotlivé podíly) kupující a kupující se zavazuje zaplatit straně prodávající sjednanou celkovou kupní cenu 1 770 000 Kč. V žalobním tvrzení se sleva vztahuje k celé kupní ceně. Míní, že v daném případě jde o identitu plnění a o nedělitelné plnění podle ustanovení §1869 o. z. (k tomu poukázala na závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 1162/2006, publikovaném pod č. 21/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Konečně odvolacímu soudu vytkla, že námitka žalovaných ohledně nepřesnosti žalobního petitu není dle procesního práva přípustným odvolacím důvodem (§205b o. s. ř.).
Žalované navrhly dovolání odmítnout.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Žalobkyně prostřednictvím předestřených otázek napadá správnost závěru odvolacího soudu, že žalobní tvrzení nebyla vymezena takovým způsobem, aby z nich vyplýval uplatněný žalobní nárok.
Dovolací soud shledal dovolání přípustným, neboť odvolací soud se při právním posouzení - v souvislosti se závěrem, zda jsou tvrzení v žalobě z pohledu uplatněného nároku dostatečná - odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Žalobkyně se domáhá proti oběma žalovaným peněžité částky představující slevu z kupní ceny prodané věci. Žalované v právním vztahu založeném kupní smlouvou vystupovaly jako spoluvlastnice prodávané věci.
Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje (srov. shodně například jeho nálezy ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. I. ÚS 1261/15, a ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 2693/16, uveřejněné pod čísly 191/2016 a 27/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), že při aplikaci §114b o. s. ř. musí soud vždy také pečlivě zvážit, zda žaloba poskytuje dostatečný základ pro vydání rozsudku pro uznání za situace, že se žalovaný na kvalifikovanou výzvu řádně a včas nevyjádří. Na žalobu je tedy v případě, že soud zvažuje využití kvalifikované výzvy, nutné klást zvýšené nároky a požadovat, aby obsahovala všechny právně významné skutečnosti. V opačném případě vzniklá situace brání aplikaci kvalifikované výzvy a nejsou tak ani splněny podmínky pro případné vydání rozsudku pro uznání.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 382/2004, (uveřejněném pod číslem 65/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), dospěl k závěru, že odvolací soud v případě výzvy vydávané podle 114b odst. 2 o. s. ř. spolu s platebním rozkazem postupoval správně, pokud za jediný předpoklad pro její použití požadoval splnění podmínek pro vydání platebního rozkazu. Vysvětlil, že platební rozkaz lze vydat jen v případě, jsou-li současně splněny dvě podmínky – předmětem žalobního nároku je peněžité plnění a právní posouzení skutečností uvedených žalobcem vede k závěru, že žaloba je důvodná v plném rozsahu. Uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem pouze v případě, že jejich posouzení samo o sobě vede k právnímu závěru o důvodnosti žalobního návrhu. Jestliže lze vydat platební rozkaz pouze za situace, kdy žalobní nárok vyplývá ze žalobních tvrzení, jsou pro případ vyzývacího usnesení při rozhodnutí věci platebním rozkazem (§114b odst. 2 o. s. ř.) stanoveny v tomto směru přísnější požadavky než v případě výzvy podle §114 odst. 1 o. s. ř. [srov. obdobně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2667/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4311/2011, (uveřejněný pod číslem 101/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a usnesení téhož soudu ze dne 30. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2103/2015, v nichž Nejvyšší soud akcentoval, že nebyly-li splněny požadavky vyplývající z §172 odst. 1 a 2 o. s. ř., nemohlo být o žalobou uplatněných nárocích (nároku) rozhodnuto platebním rozkazem spojeným s výzvou podle §114b odst. 1 o. s. ř., nemohla proto ani nastat fikce uznání uplatněného nároku ve smyslu §114b odst. 5 o. s. ř. a ani být vydán rozsudek pro uznání podle §153a odst. 3 o. s. ř.] V citovaném rozsudku sp. zn. 23 Cdo 4311/2011 Nejvyšší soud také zdůraznil, že je-li kvalifikovaná výzva vydávána současně s platebním rozkazem, pak pro její vydání (stejně jako pro rozhodnutí ve věci platebním rozkazem) nepostačuje, jsou-li vylíčeny toliko skutečnosti rozhodující (srov. §79 odst. 1 o. s. ř.), avšak musí být dána vyšší kvalita žalobních skutkových tvrzení, a to na úrovni vylíčení všech rozhodných skutečností [srov. §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]; srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2020, sp. zn. 32 Cdo 4314/2019.
Podle §1127 o. z. z právního jednání týkajícího se společné věci jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně.
Podle §1872 odst. 1 o. z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.
Úvaha odvolacího soudu, který v projednávané věci dovodil, že solidární odpovědnost žalovaných (jak žalobkyně svůj nárok vymezila v žalobě) v daném případě zákon nestanoví a nevyplývá ani z tvrzení obsažených v žalobě, není správná. Tvrzení v žalobě, že žalobkyně vůči žalovaným, jež při prodeji vystupovaly jako spoluvlastnice a prodávající, uplatňuje slevu z kupní ceny koupené jednotky, je (i ve spojení s navrženým petitem) zcela postačující, neboť pasivní solidarita žalovaných vyplývá z výše citované úpravy, podle níž z právního jednání týkajícího se společné věci jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Odvolací soud proto pochybil, vyhodnotil-li tvrzení žalobkyně jako nedostatečná pro to, „ aby z nich žalobní nárok zcela vyplýval “.
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 5. 2023
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu