ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3246.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 3246/2022-212
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Otto Christ Wash Systems s.r.o. , se sídlem v Plzni, Koterovská 534/175, identifikační číslo 25220349, zastoupené JUDr. Lubomírem Jelínkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Budějovická 64/5, proti žalované STRATOS AUTO, spol. s r.o. , se sídlem v Hradci Králové, Bratří Štefanů 1002, identifikační číslo 62028367, zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, o zaplacení 185.130 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 34 C 169/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6. 2022, č. j. 25 Co 113/2022-198, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.696,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Lubomíra Jelínka, advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, č. j. 25 Co 113/2022-198, potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 15. 12. 2021, č. j. 34 C 169/2020-170, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 185.130 Kč s úrokem z prodlení, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Soudy vyšly z toho, že dne 6. 6. 2019 účastnice řízení uzavřely kupní smlouvu (viz bod 10. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), podle níž se žalobkyně zavázala dodat žalované mycí linku CHRIST SIRIUS C 16 (dále jen „mycí linka“), včetně montáže a uvedení do provozu, přičemž žalovaná se zavázala zaplatit kupní cenu ve výši 1.395.130 Kč s DPH; zálohově zaplatila 1.210.000 Kč. Žalobkyně linku dodala a (po zkouškách) protokolárně předala dne 20. 9. 2019; mycí linku převzali vedoucí servisu a diagnostní technik žalované, kteří již v minulosti od žalobkyně přebírali jinou mycí linku. Tím žalobkyni vzniklo právo na doplatek ceny díla, který žalovaná dosud neuhradila. Jde-li o rozměry stavebního prostoru, v němž měla být mycí linka umístěna, nebyly ve smlouvě sjednány požadavky (vlastnosti), kterých se nyní žalovaná dovolává.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) spojuje s řešením otázek hmotného práva, které nebyly doposud dovolacím soudem vyřešeny. Za takové považuje otázky:
1. zda odevzdáním a převzetím předmětu koupě vzniká prodávajícímu právo na zaplacení kupní ceny, ačkoliv věc trpí takovými vadami, že nemůže sloužit svému účelu, a kupující se tak může domáhat jen práv z titulu odpovědnosti za vady,
2. zda je prodávající povinen upozornit kupujícího na nevhodnost místa určeného k montáži předmětu koupě, je-li zjevné, že koupená věc nebude moci sloužit svému účelu, a zda absence takového upozornění má vliv na vznik nároku na zaplacení kupní ceny,
3. zda vlastnosti předmětu koupě uváděné v reklamních materiálech prodávající mají význam pro určení smluvních vlastností předmětu koupě,
4. zda v případě smluvně sjednané odpovědnosti za vady je soud oprávněn aplikovat §2112 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
Ve vztahu k první dovoláním předestřené otázce dovolatelka prosazuje názor, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že dodaná věc nemůže (zcela) sloužit svému účelu, byť si ve smlouvě výslovně nevymínila konkrétní rozměry prostoru, v němž má být linka umístěna. Žalobkyně věděla, že dovolatelka mycí linku kupuje za účelem mytí všech typů vozidel značky BMW, jež prodává, a má zájem pouze o takovou myčku, která umožní umýt vozidla uvedené značky všech délek. Připouští, že ve smlouvě bylo dohodnuto jediné omezení rozměrů mytých vozidel, a to co do jejich výšky, která nesmí přesáhnout 2,25 m; omezení co do délky vozidla ve smlouvě nebylo ujednáno. Dovolatelka prosazuje názor, že jí žalobkyně dodala technologický celek mycí linky, jenž je nezpůsobilý k zamyšlenému účelu, tj. mytí vozidel, neboť mycí linka neumyje delší vozidla vyšších výrobních řad a obsluha mycí linky se nemůže pohybovat okolo mycího portálu.
Při řešení druhé dovoláním zpochybněné právní otázky dovolatelka akcentuje, že žalobkyně věděla o nevhodnosti prostory pro umístění konkrétního typu myčky, a přesto na to žalovanou neupozornila.
Dovolatelka prostřednictvím třetí dovoláním předestřené právní otázky odvolacímu soudu vytýká, že se s ohledem na reklamní materiály žalobkyně, nezabýval její námitkou, že boční vysokotlakové mytí mělo být o tlaku 85 barů dosahované 6 tryskami, místo toho dodaná myčka dosahuje boční mytí sice o stejném tlaku, ale jen pomocí 2 trysek.
V souvislosti s řešením čtvrté dovolací právní otázky dovolatelka odvolací soud kritizuje za to, že neposoudil její procesní obranu podle §2112 odst. 2 věty druhé o. z. S tímto odůvodněním dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak i soudu prvního stupně, a věc vrátil Okresnímu soudu Plzeň-město k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až §238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o. s. ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Dále dovolací soud zdůrazňuje, že dovoláním nebyl zpochybněn závěr, že účastnice řízení uzavřely kupní smlouvu podle §2079 o. z., a že došlo k (protokolárnímu) odevzdání předmětu koupě a k jeho převzetí žalovanou.
Dovolání nemůže být přípustné pro řešení otázky, zda prodávající vzniklo právo na zaplacení kupní ceny přes tvrzenou neupotřebitelnost zakoupené věci, neboť toto právní posouzení staví dovolatelka na vlastním skutkovém závěru, že dodaná věc nemůže sloužit svému účelu, a přestože ji převzala, nemá žalobkyně právo na doplatek kupní ceny. Dovolatelka pomíjí podmínky vzniku práva na zaplacení kupní ceny podle §2079 odst. 1 o. z.
Pro řešení v pořadí druhé dovolací otázky nemůže být dovolání přípustné, neboť i její řešení staví dovolatelka na vlastní verzi skutku. Prosazuje totiž závěr, že žalobkyně věděla o nevhodnosti prostory pro umístění myčky, a přesto na to žalovanou neupozornila.
Přípustnost dovolání nezakládá řešení právní otázky, zda vlastnosti uváděné v reklamních materiálech prodávající mají význam pro určení vlastností předmětu koupě, neboť řešení této otázky dovolatelka spojuje s vlastním výkladem obsahu propagačních materiálů žalobkyně.
Spojuje-li žalovaná přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen; v opačném případě nemůže být dovolání pro jejich řešení přípustné (§237 o. s. ř.). Takovou není otázka pod bodem 4 dovolání, neboť na jejím řešení není rozhodnutí založeno; s touto argumentací přichází dovolatelka až v dovolání (srovnej §241a odst. 6 o. s. ř.).
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 13. 12. 2023
JUDr. Václav Duda
předseda senátu