ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3590.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 3590/2022-138
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně SAVING EUROPE s.r.o. , se sídlem v Šumperku, Gen. Svobody 48/22, identifikační číslo 29453275, zastoupené Mgr. Michalem Zákravským, advokátem se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 904/8, proti žalovaným 1) D. V. , 2) K. S. a 3) G. V. , zastoupeným Mgr. Jaroslavem Mackem, advokátem se sídlem v Jeseníku, náměstí Svobody 829/17, o 14.000,- Kč s příslušenstvím a o 5.600,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 103 C 30/2018, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. 6. 2022, č. j. 69 Co 147/2022-115, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Michala Zákravského, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jeseníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 1. 2022, č. j. 103 C 30/2018-87, uložil všem žalovaným jako právním nástupkyním původního žalovaného J. V., povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 14.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14.000,- Kč od 5. 11. 2017 do zaplacení a částku 5.600,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že původní žalovaný a žalovaná 1) se zúčastnili prodejní akce žalobkyně, kdy v losu získali slevu ve výši 50 % na cenu nádobí. Původní žalovaný se rozhodl, že kupní smlouvu uzavře, neboť ho zaujal indukční vařič a žalovanou 1) tzv. pomalý hrnec. Po podepsání kupní smlouvy si zboží odvezli, zároveň bylo dohodnuto, že cenu zboží uhradí ve dvou splátkách po 14.000,- Kč. Poté, co jednu splátku uhradili, zjistili, že zboží má hodnotu asi 10-12.000,- Kč, a původní žalovaný se rozhodl zboží vrátit. Kupní smlouva byla mezi původním žalovaným a žalobkyní uzavřena dne 4. 9. 2017, původní žalovaný převzal zboží při podpisu smlouvy a zavázal se uhradit doplatek kupní ceny ve výši 28.000,- Kč v období od 13. 9. 2017 do 4. 11. 2017. Strany si sjednaly, že v případě porušení smluvní povinnosti je strana, která smluvní povinnost porušila, povinna zaplatit druhé straně pokutu podle ustanovení §2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve výši 20 % smluvní ceny zboží. Porušením smluvní povinnosti přitom bylo nepřevzetí předmětu smlouvy ve sjednanou dobu kupujícím nebo nezaplacení doplatku kupujícím. Smlouva obsahuje poučení o tom, že byla-li uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání, je kupující oprávněn podle §1829 o. z. odstoupit od kupní smlouvy bez uvedení důvodů do 14 dnů. Smluvní podmínky byly podepsány původním žalovaným. Ten od smlouvy odstoupil dne 29. 11. 2017, neboť měl za to, že nebyl poučen o právu odstoupit od smlouvy podle §1820 odst. 1 písm. f) o. z. Poukázal na to, že předmětná smlouva vykazuje objektivně hrubý nepoměr mezi hodnotou plnění a protiplnění, a naplňuje tak skutkovou podstatu neúměrného zkrácení podle §1793 o. z., resp. lichvy podle §1796 o. z. Znalec určil po fyzické prohlídce zboží dne 11. 8. 2021 obvyklou (tržní) cenu zboží, které je uvedeno jako předmět kupní smlouvy ke dni 4. 9. 2017 částkou 12.050,- Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně jako prodávající a původní žalovaný J. V. jako kupující uzavřeli dne 4. 9. 2017 kupní smlouvu č. 40660 na koupi zboží za celkovou cenu 28.000,- Kč podle §2079 odst. 1 o. z. Původní žalovaný převzal zboží při podpisu kupní smlouvy dne 4. 9. 2017, avšak uhradil na kupní ceně pouze částku 14.000,- Kč. Neuhrazením zbytku kupní ceny porušil svou smluvní povinnost a žalobkyni tak vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 20 % smluvní ceny zboží, tj. částky 5.600,- Kč (20 % z částky 28.000,- Kč). Původnímu žalovanému nesvědčilo právo odstoupit od smlouvy z důvodu absence poučení o právu odstoupit od smlouvy, neboť takové poučení obsahují smluvní podmínky, jež podepsal. Žalobkyně J. V. neuvedla v omyl, nabízela-li zboží (21 dílnou sadu nádobí) za cenu 49.999,- Kč, a následně poté, co si žalovaná 1) vylosovala slevu ve výši 50 % uzavřel původní žalovaný kupní smlouva s cenou 28.000,- Kč, ve které je obsažena sleva ve výši 50%. K námitce hrubého nepoměru podle §1793 o. z. nemohl soud prvního stupně přihlédnout, neboť toto právo nebylo uplatněno do jednoho roku od uzavření smlouvy. Podle soudu prvního stupně nedošlo ani k naplnění skutkové podstaty lichvy, jelikož uzavírání kupní smlouvy byla přítomna žalovaná 1) (manželka původního žalovaného), která potvrdila, že původní žalovaný se rozhodl kupní smlouvu uzavřít na základě jejich zájmu o indukční vařič a pomalý hrnec; z dokazování nevyplývá, že by při uzavírání kupní smlouvy byl původní žalovaný rozrušený nebo lehkomyslný.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 6. 2022, č. j. 69 Co 147/2022-115, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Jeho skutková zjištění i právní posouzení věci shledal správnými. S odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4665/2009, kupní smlouvu nepovažoval za lichevní. Z okolností případu nevyplývá, že by byla krácena smluvní svoboda původního žalovaného a v jeho jednání nelze spatřovat lehkomyslnost ani rozrušenost.
Proti rozsudku odvolacího soudu podaly všechny žalované (dále též „dovolatelky“) dovolání, které mají za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí podle jejich přesvědčení na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítají, že soudy nesprávně posoudily naplnění subjektivních znaků lichevní smlouvy u poškozené strany (původního žalovaného), jestliže dovodily, že k naplnění pojmových znaků lichvy nedošlo. Za chybný považují závěr, že původní žalovaný nebyl při uzavírání kupní smlouvy rozrušený nebo lehkomyslný.
Žalobkyně navrhla dovolání odmítnout.
Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a zda je tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Dovolatelky namítají, že při řešení otázky objektivních a subjektivních znaků lichevní smlouvy, odvolací soud nerespektoval závěry rozsudků Nejvyššího souodu ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1371/2007, ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4665/2009, a ze dne 3. 5. 2021, sp. zn. 24 Cdo 411/2021, a nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16. Tento svůj názor ovšem staví na vlastní skutkové verzi, že v průběhu tzv. předváděcí akce byl původní žalovaný ke koupi přesvědčen zmanipulovaným losováním o slevy. Rozhodnutí odvolacího soudu (a potažmo i soudu prvního stupně) je ovšem založeno na skutkovém závěru, že původní žalovaný uzavřel kupní smlouvu po vzájemné dohodě s manželkou [žalovanou 1)] aniž by byl při jejím uzavírání rozrušený nebo lehkomyslný; sleva deklarovaná v obálce, kterou si jeho manželka vybrala, mu byla poskytnuta.
Platí, že skutkový základ sporu – až na výjimečný případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, kdy hodnocení důkazů je založeno na libovůli (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 181/2005, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15, nebo ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13) – nelze dovoláním úspěšně zpochybnit (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). O případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy v souzené věci přitom nejde. Argumentují-li dovolatelky v tomto směru nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (z jejich skutkové verze), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci.
Protože dovolatelky nepředložily k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. 10. 2023
JUDr. Václav Duda
předseda senátu