ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3651.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 3651/2022-883
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Matco, s. r. o. , se sídlem Praha 1, Letenská 121/8, identifikační číslo osoby 26425033, zastoupené Mgr. Petrem Budzińskim, advokátem se sídlem Praha 1, Letenská 121/8, proti žalovanému 5) Z. Š., bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Klárou Bunovou, advokátkou se sídlem Brno, Heršpická 813/5, o zaplacení 1 022 301,96 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (17) 41 Cm 155/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 4. 2022, č. j. 4 Cmo 152/2021-836, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 7. 2021, č. j. (17) 41 Cm 155/2000-787, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 767 067,48 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že v rozsahu poskytnutého plnění jedním z původních žalovaných, tj. žalovanou č. 2) C. B., IČO XY, nebo žalovanou č. 4) D. B., zaniká povinnost plnění zbylých žalovaných, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 4. 2022, č. j. 4 Cmo 152/2021-836, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, a to v té části, jíž byla žalovanému č. 5 uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 744 765,52 Kč, změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítá; ve zbytku jej ve vztahu k částce 1 022 301,96 Kč potvrdil ve znění: Žalovaný č. 5 je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 022 301,96 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku spolu s žalovaným č. 2 C. B., IČO XY, kterému byla povinnost uložena rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2013 č. j. 41 Cm 155/2000-229, a žalovanou č. 4 D. B., které byla povinnost uložena rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2013 č. j. 41 Cm 155/2000-229 a rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2018 č. j. (17) 41 Cm 155/2000-620, s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost plnění ostatních žalovaných , a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, které Nejvyšší soud posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Žalovaný přípustnost dovolání zakládá na tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva dosud v praxi dovolacího soudu neřešené „ zda může odvolací soud sám vysvětlit logický rozpor v tvrzeních účastníka řízení, aniž by vycházel z tvrzení učiněných a důkazů provedených v řízení “.
Dovolání není přípustné.
Formulací k dovolacímu přezkumu předestřené otázky, resp. námitkou, že odvolací soud „sám vysvětlil“ logický rozpor v tvrzeních účastníka, dovolatel nezpochybnil žádný právní závěr, na němž je napadené rozhodnutí založeno. Jejím prostřednictvím namítá vadu řízení; k vadám řízení – jsou-li skutečně dány – však dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Námitka, že odvolací soud neaplikoval ustanovení §118a o. s. ř., resp. že nepoučil žalobkyni o její povinnosti tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti, rovněž přípustnost dovolání nezakládá, neboť jejím prostřednictvím dovolatel opět namítá vadu a současně přehlíží, že odvolací soud žádný závěr vyplývající z absence tvrzených skutečností žalobkyní neučinil. Jinak řečeno na otázce týkající se neunesení břemene tvrzení (či důkazního) - coby důsledku plynoucího z absence postupu soudu podle §118a o. s. ř. - není napadené rozhodnutí založeno.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o žádosti žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [§243 písm. a) o. s. ř.].
Přestože výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba v posuzovaném případě zdůvodňovat (§243f odst. 3 o. s. ř.), sluší se uvést, že náklady, které žalobkyni vznikly, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť její vyjádření k dovolání prostřednictvím právního zástupce nevystihuje důvod, který vedl k odmítnutí dovolání, neobsahuje polemiku s dovolatelem tvrzenými předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., ale pouze sděluje, že „souhlasí s názorem odvolacího soudu a se zněním jeho rozsudku“.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu