ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3809.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 3809/2022-133
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4 (identifikační číslo 4119718), proti žalované Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21 (identifikační číslo 47116617), vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 205/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2022, č. j. 53 Co 247/2022-104, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení 112 900 Kč s příslušenstvím z titulu nároku po pojistiteli vozidla, jehož řidič způsobil zranění pojištěnci žalované.
Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 5. 2022, č. j. 9 C 205/2020-82, zamítl žalobu, jíž žalobkyně po žalované požadovala zaplacení 112 900 Kč s úroky z prodlení v zákonem stanovené výši 10 procent ročně od 24. 1. 2020 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti žalobkyně.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 29. 9. 2022, č. j. 53 Co 247/2022-104, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, že dne 27. 9. 2018 došlo na silnici v obci XY k dopravní nehodě, při níž řidič motocyklu zn. Yamaha J. H. nerespektoval chodce E. J., který přecházel po přechodu, a střetem s ním mu způsobil vážná zranění. V době dopravní nehody existovala duplicita pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného motocyklu, když u Generali České pojišťovny, a.s., byl pojištěn J. H. – majitel motocyklu a účastník dopravní nehody, a stále ještě trvalo (do 29. 7. 2019) pojištění, které 31. 7. 2013 uzavřel předchozí majitel motocyklu J. J. u žalované. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že žalovaná není ve sporu věcně pasivně legitimována. Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se vztahuje na osobu, jejíž odpovědnost je pojištěna, nikoli na motorové vozidlo jako takové, byť je specifikováno v pojistné smlouvě; pojištěný má právo, aby za něj pojistitel uhradil škodu, tedy i uspokojil nárok zdravotní pojišťovny na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči poškozeného. V posuzovaném případě sice v době dopravní nehody trvalo pojištění ze smlouvy, kterou uzavřel s žalovanou Jiří Jindra (předchozí vlastník motocyklu), avšak ten již nebyl vlastníkem motocyklu, ani účastníkem dopravní nehody, při které byl zraněn chodec (dopravní nehodu nezavinil, resp. nezpůsobil).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že „ napadené rozhodnutí závisí za vyřešení otázek hmotného i procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud řešeny a odvolací soud je posoudil nesprávně “. Akcentuje, že reflektovala skutečnost, že odpovědnost za následky předmětné dopravní nehody byla pojištěna dvěma pojistiteli. Je přesvědčena, že odvolací soud pochybil při výkladu ustanovení §6 odst. 4 a §9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“) a §55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), v důsledku čehož odmítl subsidiárně užít ustanovení §2816 písm. c/ ve spojení s §2818 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), o vícenásobném pojištění (pravidla pro případ, kdy týž pojistný zájem je pojištěn více pojistiteli) a omezil se na úvahu, že neúčastnil-li se dopravní nehody pojistník žalované (nezpůsobil-li pojištěnci žalobkyně škodu), nemůže se žalobkyně domáhat náhrady proti jeho pojistiteli (proti žalované). Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že regresní nárok je možné uplatnit výlučně u pojistitele, s nímž uzavřel pojistnou smlouvu nový vlastník motocyklu (řidič), resp. že nárok nemohla uplatnit u pojistitele, s nímž uzavřel pojistnou smlouvu původní vlastník motocyklu. Prosazuje, že citovaná ustanovení zákona č. 168/1999 Sb. a zákona č. 48/1997 Sb. je nutné interpretovat na půdorysu tzv. osobního rozsahu pojištění, pro což existují významné systematické, historické i teleologické argumenty, které v dovolání rozvádí.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že nastolenou právní otázku pasivní legitimace pojišťoven, kterou má dovolatelka za dosud dovolacím soudem neřešenou, dovolací soud již opakovaně řešil (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1896/2016 nebo sp. zn. 25 Cdo 3629/2015) a jeho judikatura je plně použitelná i pro posuzovaný případ. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za zcela správné. Připomíná, že řidič a vlastník motocyklu v jedné osobě byl ke dni dopravní nehody pojištěn z odpovědnosti z provozu vozidla u Generali České pojišťovny, což se žalobkyně dozvěděla již z relace Policie ČR č. j. KRPS-1180/DNPB-2018-WIS-TČ; pojistník žalované se dopravní nehody neúčastnil, ani v době nehody motocykl nevlastnil.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel viní odvolací soud především z toho, že nesprávně vyložil ustanovení §6 odst. 4 a §9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. a §55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., v důsledku čehož odmítl subsidiárně užít ustanovení §2816 písm. c) ve spojení s §2818 odst. 2 o. z. o vícenásobném pojištění, kdy týž pojistný zájem je pojištěn více pojistiteli.
Podle §6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Podle odst. 4 citovaného ustanovení pojištěný má dále právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na zdravotní péči poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. To platí obdobně i v případě regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle zákona upravujícího nemocenské pojištění a v případě úhrady nákladů hasičského záchranného sboru nebo jednotek sborů dobrovolných hasičů obce.
Podle §2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb. se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.
Pojištění podle zákona č. 168/1999 Sb. je ze zákona povinným pojištěním odpovědnosti za škodu, která byla způsobena při provozu silničních motorových vozidel. Obecnou zásadou a smyslem tohoto typu pojištění je právo osoby odpovědné za škodu, aby pojistitel za ni poskytl poškozenému pojistné plnění odpovídající rozsahu jeho povinnosti hradit škodu. V případě, že pojištěný způsobí újmu, vzniká mu povinnost k její náhradě. Aby nemusel nést celou její tíži sám, uzavírá s pojistitelem pojistnou smlouvu. Škodnou událostí z povinného pojištění je vznik povinnosti pojištěného nahradit újmu vzniklou z provozu motorového vozidla jiné osobě.
Ustanovení §55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, zakládá pojistiteli (jakékoli zdravotní pojišťovně) vůči třetí osobě (odpovědnému škůdci) právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči svému pojištěnci (poškozenému z pojištění odpovědnosti). Odstavec 4 ustanovení §6 zákona č. 168/1999 Sb. zakládá právo pojištěného škůdce, aby za něj pojistitel uhradil i tento nárok zdravotní pojišťovny.
Z citovaných ustanovení se jednoznačně (bez jakýchkoli pochyb) podává, že pojištění odpovědnosti se vztahuje na osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Takovou osobou nemůže být logicky vzato ten, kdo škodu nezpůsobil (vozidlo neřídil), ani neměl v době škodní události k vozidlu, jehož provozem byla škoda způsobena, žádný vztah (nebyl jeho vlastníkem ani provozovatelem). Skutečnost, že dosud nezanikl jeho právní vztah s pojišťovnou, s níž uzavřel pojistnou smlouvu o pojištění své odpovědnosti z provozu vozidel (tzv. povinné ručení), na tom nic nemění.
K otázce aktivní i pasivní legitimace při uplatnění nároků z odpovědnosti za újmu způsobenou při provozu silničních motorových vozidel, se Nejvyšší soud vyjádřil v řadě svých rozhodnutí (srov. např. žalovanou zmiňovaný rozsudek ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1896/2016, nebo usnesení ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3629/2015, ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1783/2015, či ze dne 18. 8. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2773/2015). V citovaném rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3629/2015 se Nejvyšší soud vyjadřuje přímo k nároku zdravotní pojišťovny na plnění podle §6 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a dovozuje, že „ jsou-li splněny podmínky vymezené v §55 zákona č. 48/1997 Sb., má zdravotní pojišťovna regresní nárok na náhradu nákladů vynaložených na léčení svého zdravotního pojištěnce, a to proti škůdci. I když tento speciální nárok nese určité znaky nároku na náhradu škody a lze na něj subsidiárně uplatnit příslušná ustanovení občanského zákoníku, svou povahou má charakter nároku regresního; má-li pak zdravotní pojišťovna možnost odpovídající plnění požadovat přímo proti pojistiteli škůdce, nemůže jít o náhradu újmy, jak má na mysli procesní ustanovení §87 písm. b) o. s. ř., nýbrž i v toto případě jde o pojistné plnění“. Z uvedeného je patrné, že pasivně může být legitimován toliko pojistitel škůdce. Stejně tak rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1896/2016, uvažuje pouze o pojistiteli škůdce.
Argumentace dovolatelky tzv. osobním rozsahem pojištění, kdy se pojištění odvíjí od označení vozidla v pojistné smlouvě a pokrývá odpovědnost každé osoby za škodu jeho provozem způsobenou, je nepřiléhavá. Uvedený pojem použil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4210/2013, v souvislosti s posouzením definičního dosahu ustanovení §2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., kdy se vyjadřoval k odpovědnosti více škůdců. Zmiňuje-li tzv. osobní rozsah pojištění dovolatelka při systematickém výkladu §6 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., kdy cituje z odborné literatury (VOJTEK Petr, JANDOVÁ Lucie. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) pomíjí, že citace vykládá situaci, kdy pojištění odpovědnosti se vztahuje jak na odpovědnost provozovatele vozidla podle §2927 o. z., tak i na osoby odpovídající za újmu podle §2910 o. z., např. řidiče vozidla. V posuzovaném případě však J. J., který uzavřel pojistnou smlouvu s žalovanou, nebyl v době dopravní nehody ani majitelem (provozovatelem) vozidla, jehož provozem byla zdravotnímu pojištěnci žalobkyně újma na zdraví způsobena, ani jeho řidičem, takže povinnost hradit újmu mu z žádného z těchto ustanovení nevznikla.
Lze uzavřít, že odvolací soud posoudil otázku věcné pasivní legitimace žalované v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 7. 2023
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu