ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3820.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 3820/2022-332
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně HÖDLMAYER Logistics Czech Republic a.s. , se sídlem v Jenči, Nádražní 350, identifikační číslo 45806497, zastoupené Mgr. Renatou Volákovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 574/7, proti žalované USIR s.r.o., se sídlem v Kladně, Huťská 1496, identifikační číslo 27422275, zastoupené JUDr. Filipem Štípkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hradiště 96/6-8, o 632 587,58 Kč, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 118 C 13/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2022, č. j. 25 Co 66/2022-305, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 13 503,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Renaty Volákové, advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 10. 2021, č. j. 118 C 13/2020-265, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 189 776 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 16. 3. 2020 do zaplacení (výrok I.); co do částky 442 811,58 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 16. 3. 2020 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 7. 2022, č. j. 25 Co 66/2022-305, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 442 811,58 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 16. 3. 2020 do zaplacení, ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že se odvolací soud při řešení otázky příčinné souvislosti mezi jednáním nebo opomenutím a vzniklou škodou odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2101/2002 a sp. zn. 23 Cdo 331/2010, nerespektoval-li zásadu, že tam, kde absentuje konkrétní povinnost, jež by mohla být porušena, musí absentovat též příčinná souvislost se vzniklou škodou a též samotná odpovědnost za škodu. Připomíná, že ačkoli smlouva, kterou účastnice uzavřely, i k ní přidružená směrnice ostrahy podrobně upravují způsob a postupy výkonu strážní služby (povinnosti strážní služby, četnost a způsob pochůzek, počet osob provádějících ostrahu, apod.), nevyplývá z nich, že žalovaná měla provádět též ostrahu a kontrolu vnitřních prostor uskladněných vozidel a jejich vybavení. Pracovníci žalované měli naopak zapovězeno „vstupovat do skladovaných vozidel nebo s nimi manipulovat“. Odvolací soud toto přehlédl, dovodil-li, že ke vzniku škody došlo v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalované. Pokud zde není povinnost, kterou mohla porušit, musí logicky absentovat příčinná souvislost mezi jednáním žalované a vzniklou škodou. Pakliže by odvolací soud takovou povinnost (hlídat i interiéry uskladněných vozidel) přeci jen implicitně dovodil, nemá jeho zjištění oporu v provedeném dokazování a odvolací soud se tak odchýlil od judikatury Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 2982/15, sp. zn. IV. ÚS 1834/10) i Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 46/2002, sp. zn. 28 Cdo 1034/2011, sp. zn. 28 Cdo 5727/2016). Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl. Akcentovala, že odpovědnost žalované za škodu je podle §373 a násl. obch. zák. založena na objektivní principu bez zřetele na zavinění. Žalovaná prokazatelně porušila smluvní povinnosti fyzicky střežit majetek a osoby v celním skladu, čím došlo ke vzniku škody.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přestože žalovaná ohlásila uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 1 větě první o. s. ř., její námitky nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž odvolacímu soudu je vytýkána nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je právní posouzení věci založeno. Oproti odvolacímu soudu, který skutkově uzavřel, že žalovaná neprováděla sjednané pravidelné pochůzky včetně vizuální kontroly vozidel, jak ji zavazovala smlouva uzavřená dne 30. 4. 2009 a její dodatky, prosazuje, že podle smlouvy neměla povinnost vizuálně kontrolovat interiéry uskladněných vozidel, naopak její pracovníci měli zapovězeno do skladovaných vozidel vstupovat nebo s nimi jakkoli manipulovat (a protože škoda vznikla právě odcizením dílů z palubních desek vozidel, popř. jejich poškozením, není mezi vznikem škody a porušením jejích povinností příčinná souvislosti). Co bylo obsahem smlouvy a jejích dodatků (resp. co si účastnice ve smlouvě sjednaly) je skutkovým zjištěním.
Skutkový základ sporu, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný; pro dovolací soud je závazný. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. Stejně tak ani způsob a výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. O případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, kdy hodnocení důkazů je založeno na libovůli, a i skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13, a ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15), v projednávané věci nejde. Argumentace žalované, že její pracovníci neměli za úkol hlídat a kontrolovat interiéry uskladněných vozidel, se jeví jako absurdní. Smyslem ostrahy areálu s uskladněnými vozidly bylo zabezpečit ho před vniknutím nepovolaných osob, které by vozidla jako taková, tedy včetně jejich vybavení, odcizily, poškodily nebo znehodnotily; k tomu měly sloužit mimo jiné vizuální kontroly při pravidelných pochůzkách pracovníků žalované. Je tudíž irelevantní, zda v důsledku nekvalitního výkonu ostrahy (porušení smluvní povinnosti žalovanou) došlo ze strany nezjištěného pachatele k poškození exteriérů nebo interiérů uskladněných vozidel; neznámý pachatel (neznámí pachatelé) se musel(i) do žalovanou střeženého areálu ke zde uskladněným vozidlům dostat a odcizené věci z areálu odnést.
Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. 3. 2023
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu