ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.514.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 514/2022-596
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně LUKO – trávníky s. r. o., se sídlem Dýšina, Květinová 321, identifikační číslo osoby 26391538, zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem Praha, Jankovcova 1518/2, proti žalované obci Kratonohy , se sídlem obecního úřadu Kratonohy 31, identifikační číslo osoby 00268968, zastoupené Mgr. Šimonem Slezákem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Ulrichovo náměstí 737/3, o zaplacení 55 880 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 14 C 287/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2021, č. j. 47 Co 108/2021-573, takto:
I. Dovolání proti výroku rozsudku ze dne 12. 10. 2021, č. j. 47 Co 108/2021-573, jímž Krajský soud v Hradci Králové potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 4. 2021, č. j. 14 C 287/2013-533, v části, jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 55 880 Kč s příslušenstvím, se odmítá .
II. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2021, č. j. 47 Co 108/2021-573, se v části výroku, jíž změnil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 4. 2021, č. j. 14 C 287/2013-533, v jeho „zbývající části“ vyhovujícího výroku o věci samé tak, že „v tomto rozsahu“ žalobu zamítl (výrok II), a ve výrocích o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III až V) ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 4. 2021, č. j. 14 C 287/2013-533, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 194 624 Kč a dále úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 294 624 Kč od 29. 6. 2012 do 15. 2. 2013 a z částky 194 624 Kč od 16. 2. 2013 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 17 856 Kč a úroků z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 17 856 Kč od 16. 2. 2013 do zaplacení (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III. až V.).
2. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 10. 2021, č. j. 47 Co 108/2021-573, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 55 880 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 155 880 Kč od 29. 6. 2012 do 15. 2. 2013 a z částky 55 880 Kč od 16. 2. 2013 do zaplacení, (výrok I.), ve zbývající části výroku I. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu „v tomto rozsahu“ zamítl (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů (výroky III. až V.).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně zastoupená advokátem (dále též „dovolatelka“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o přesvědčení, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek procesního a hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na otázce dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešené. Jde o otázky 1) zda je možné provedené práce považovat za měřítko hodnoty díla, resp. lze hodnotu díla odvozovat z ceny provedených prací, 2) zda je soud v případě stanovení výše slevy z ceny díla povinen vycházet z tzv. proporční metody, která spočívá v tom, že subjektivní ekvivalenční poměr se ponechá v platnosti s tím, že hodnota vadného díla a hodnota bezvadného díla se porovná a podle této proporce je snížena cena díla, 3) zda je soud povinen v případě posuzování otázky výše slevy z ceny díla podle vlastní úvahy dle ust. §136 o. s. ř., která je pro účastníky řízení obtížně předvídatelná, před vydáním rozhodnutí, s touto úvahou účastníky řízení seznámit, 4) zda je soud povinen v případě posuzování otázky výše slevy z ceny díla podle vlastní úvahy dle ust. §136 o. s. ř., vysvětlit, jakými úvahami byl při určení výše nároku veden, a 5) zda je soud povinen v souladu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodnutí seznámit účastníky řízení se svým právním posouzením věci, pokud se odchýlí od právního posouzení věci soudu prvního stupně.
4. Podle žalobkyně odvolací soud pochybil, pokud nepovažoval za správnou úvahu znalce, který stanovil rozdíl mezi hodnotou bezvadného a vadného díla na základě rozdílu nákladů (ceny prací), jež bylo třeba k provedení díla vynaložit. Akcentuje, že předmětem uzavřené smlouvy nebylo dodání hřiště (věci), nýbrž rekonstrukce trávníků, tj. provedení smluvně definovaných prací, a že užitná hodnota jako subjektivní kritérium vnímání hodnoty díla, není z hlediska znaleckého zkoumání a stanovování míry slevy z ceny díla relevantní. Odvolacímu soudu vytýká, že svou úvahu o výši slevy řádně, srozumitelně a logicky nezdůvodnil, a neuvedl, proč právě částka 70 000 Kč odpovídá vadám díla.
5. Podle dovolatelky odvolací soud pochybil rovněž tím, že výši slevy z ceny díla stanovil na základě nákladů vynaložených na odstranění vad díla a zároveň i „na základě volné úvahy“, ač obecným pravidlem pro její výši je rozdíl mezi hodnotou díla s vadami a hodnotou díla bez vad. Namítá, že přiznání slevy z ceny díla ve výši odpovídající ceně opravy vady koliduje s judikaturou. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nelze znalecky stanovit cenu díla s vadami a jeho cenu bez vad, a že je proto namístě výši slevy určit úvahou soudu; v tomto směru s odkazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu namítá, že nebyly splněny podmínky pro postup podle §136 o. s. ř.
6. Dále má za to, že odvolací soud zatížil řízení vadou, jestliže účastníky před vydáním rozsudku se svým zamýšleným postupem (určit výši slevy úvahou podle §136 o. s. ř.) neseznámil.
7. Konečně odvolacímu soudu vytýká, že v napadeném rozsudku neuvedl úvahy, jež vedly k určení výše slevy z díla.
8. Žalovaná navrhla dovolání odmítnout, neboť dovolatelka prostřednictvím „nesprávné argumentace“ zpochybňuje pouze skutkový závěr, resp. zjištění rozdílu v hodnotě díla bezvadného a díla vadného; odvolací soud přitom správně závěry znalce Grulicha hodnotil jako nepoužitelné.
9. Nejvyšší soud postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
10. Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
12. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
13. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání proti výroku napadeného rozsudku, jímž odvolací soud napadený rozsudek v části, jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 55 880 Kč s příslušenstvím, potvrdil.
14. K podání dovolání proti uvedenému výroku není žalobkyně (subjektivně) oprávněna. Tímto výrokem jí totiž nevznikla (nemohla vzniknout) žádná újma na jejích právech, odstranitelná tím, že by ho dovolací soud zrušil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že je může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech, kterou lze zrušením rozhodnutí odvolacího soudu odstranit. Subjektivní přesvědčení účastníka není určující. Oprávnění podat dovolání svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000 sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné pod č. 138 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000). Subjektivně nepřípustné dovolání dovolací soud odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
15. V rozsahu směřujícím proti výroku napadeného rozsudku, jímž odvolací soud změnil výrok I rozsudku soudu prvního stupně v jeho „zbývající části“ tak, že „v tomto rozsahu“ žalobu zamítl, je dovolání přípustné, neboť odvolací soud se při řešení otázky procesního práva, zda jsou v poměrech souzené věci předpoklady pro využití ustanovení §136 o. s. ř., odchýlil od ustálené judikatury.
16. Posouzení, zda je rozsudek odvolacího soudu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. správný, znamená z pohledu dovolacích námitek podrobit dovolacímu přezkumu právní závěr odvolacího soudu o aplikaci ustanovení §136 o. s. ř. při určování výše slevy z ceny díla.
17. Podle §439 odst. 1 ve spojení s §564 větou první zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), nárok na slevu z ceny díla odpovídá rozdílu mezi hodnotou, kterou by mělo dílo bez vad, a hodnotou, kterou by mělo dílo dodané s vadami, přičemž pro určení hodnot je rozhodující doba, v níž se mělo uskutečnit řádné plnění.
18. Východiskem pro určení hodnoty díla pak je v obou případech smlouva o dílo, respektive v této smlouvě vymezený předmět díla, přičemž poměřovat hodnotu díla bez vad a s vadami lze právě a pouze ve vztahu k smluvně vymezenému rozsahu závazku zhotovitele (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 32 Odo 230/2003, nebo jeho rozsudek ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1299/2008).
19. Podle ustanovení §136 o. s. ř. lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy.
20. Nejvyšší soud se k podmínkám aplikovatelnosti úvahy soudu podle §136 o. s. ř. již opakovaně vyslovil. V rozsudku ze dne 2. 10. 2012, sp. zn. 32 Cdo 1669/2012, učinil s odkazem na svá dřívější rozhodnutí a komentářovou literaturu závěr, že zákon má v tomto ustanovení na mysli situace, kdy je nárok prokázán co do svého právního základu a obtíže skutkových zjištění či úplná nemožnost těchto zjištění jsou spojeny jen s výší uplatněného nároku. Základem úvahy podle §136 o. s. ř. je zjištění takových skutečností, které soudu umožní založit úvahu na určitém kvantitativním posouzení základních souvislostí. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že určení výše nároku podle §136 o. s. ř. není záležitostí volné úvahy nepodléhající hodnocení. Úvaha podle §136 o. s. ř. musí být založena na zjištění takových skutečností, které vycházejí ze souvislostí posuzovaného případu a umožňují soudu učinit určité kvantitativní závěry o výši uplatněného nároku (srov. např. rozsudek ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 32 Odo 871/2006, a rozsudky ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2030/2007, a ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 5462/2007). Ustanovení §136 o. s. ř. o určení výše nároků soudem podle jeho úvahy je vůči pravidlům hodnocení důkazů podle §132 o. s. ř. v poměru speciality, i takové rozhodnutí soudu musí však splňovat požadavek náležitého zhodnocení skutečností zjištěných v průběhu dokazování, z nichž vychází úvaha soudu vedoucí k závěru o určité výši nároku, a to jak z hlediska jejich úplnosti, tak z hlediska řádného zdůvodnění myšlenkového postupu soudu, odpovídajícího obecným zásadám logiky, a tedy i jeho přesvědčivosti. Myšlenkový postup, jímž soud určí rozhodné skutečnosti a jejich zhodnocením dospěje k určitému kvantitativnímu závěru, musí být v odůvodnění jeho rozhodnutí popsán v takové míře konkrétnosti, aby byl seznatelný a přezkoumatelný (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2601/2008, ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3768/2008, ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2203/2010, nebo ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2203/2010, a ze dne 2. 10. 2012, sp. zn. 32 Cdo 1669/2012). V rozsudku ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4238/2011, k tomu Nejvyšší soud blíže vysvětlil, že volnost, kterou zákonodárce tímto ustanovením dává soudu k tomu, aby bylo možno rozhodnout i o obtížně vyčíslitelných nárocích, by se neměla přeměnit na pouhou hru s čísly, která postrádá jakoukoliv logickou provázanost se skutkovými okolnostmi, z nichž je dovozováno právo na určité peněžité plnění, a to především, jsou-li k dispozici alespoň nějaké údaje, o něž soud může své úvahy opřít a na základě nichž je možno učinit přinejmenším zčásti určité vyčíslení požadovaného nároku.
21. Odůvodnění aplikace ustanovení §136 o. s. ř. odvolacím soudem tyto předpoklady nesplňuje.
22. V projednávané věci odvolací soud konstatoval, že znalec stanovil rozdíl mezi hodnotou bezvadného a vadného díla na základě rozdílu nákladů (ceny prací), jež bylo třeba k provedení díla vynaložit, s tím, že rozdíl znalec shledal v té části provádění díla spočívající v obdělání půdy, maje za to, že správně mělo jít o obdělání frézováním, nikoliv vláčením; při správném postupu (použití frézování) by podle znalce cena prací byla vyšší s tím, že uvedené částky představují rozdíl mezi hodnotou díla vadného a bezvadného. S touto úvahou se však odvolací soud neztotožnil. Vyslovil názor, že cena prací nemusí odrážet cenu (hodnotu) díla, neboť nejde o kvantitu provedených prací, ale o jejich kvalitu. Jinak řečeno – podle odvolacího soudu nemůže být hodnota díla odvozována z ceny provedených prací, neboť i kdyby byly provedeny, mohly být provedeny vadně. Proto provedené práce (jejich objem) nemohou být měřítkem hodnoty díla. Určení výše slevy z ceny díla se musí odvíjet z jeho užitné hodnoty, nikoliv z vynaložených nákladů, jež mohou vést i k bezcennému výsledku. Odvolací soud se proto zaměřil na otázku kvality provedeného díla. Odkázal na skutková zjištění soudu prvního stupně týkajících se stavu hřiště, jehož nerovnost je důsledkem nedostatečného promísení podkladní vegetační vrstvy a jejího nadměrného a nerovnoměrně rozloženého zhutnění způsobeného pojezdem těžké strojové techniky, (…) nedostatky promísení písčité a hlinité složky v podkladu hřiště neodstraní v budoucnu ani nárůst trávy a její zakořenění; trávník se bude již vždy (v těchto místech) chovat jinak a bude docházet k nerovnoměrnému vsakování vody a i fotbalisté mohou pocítit rozdíly při pohybu; nerovnoměrnost podkladové vrstvy má obecně vliv i na kvalitu travního porostu a na způsob jeho ošetřování. S konstatováním, že „ v průběhu řízení vyšlo najevo, že znalecké metody ke stanovení ceny díla s vadami a bez vad nevedou “, odvolací soud přistoupil k posouzení výše slevy svou úvahou (§136 o. s. ř.). S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2641/2012, vyslovil názor, že částka (86 599,70 Kč) vynaložená žalovanou na alespoň částečnou opravu vady díla představuje „nepochybně právo na slevu z ceny díla, byť vady nebyly odstraněny zcela, neboť hřiště již nikdy nepůjde dokonale vyspravit a jeho vady se budou vždy projevovat. Odvolací soud proto uzavřel, že „ …zbývajícím (neodstraněným) vadám, jež sice provozování kopané nebrání, ale jež mohou mít vliv jak na kvalitu hry ve všech jejích aspektech (pohyb hráčů a míče), tak i na obhospodařování hřiště (nestejnorodost kvality trávníku), odpovídá sleva ve výši dalších 70 000 Kč, což představuje přibližně 1/5 z celkově dohodnuté ceny díla. “
23. Způsob, jakým odvolací soud dospěl k výsledné částce představující výši slevy z ceny díla, nasvědčuje tomu, že šlo nikoliv o úvahu kvalifikovanou, nýbrž o úvahu volnou, kterou však ve světle výše citovaných judikatorních závěrů určit nelze. Zároveň je třeba přiznat opodstatněnost námitce dovolatelky, že se odvolací soud při řešení otázky procesního práva, zda jsou vůbec v poměrech zde souzené věci předpoklady pro využití ustanovení §136 o. s. ř., odchýlil od závěru ustálené judikatury, podle níž aplikace tohoto ustanovení přichází v úvahu jen tehdy, je-li výše nároku zjistitelná pouze s nepoměrnými obtížemi, případně kdy není zjistitelná vůbec. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, z čeho odvolací soud dovodil, že „znalecké metody nevedou ke stanovení ceny díla s vadami a bez vad“, pokud zároveň konstatoval, že znalec tyto hodnoty určil. Závěr o tom, že určité právně významné skutečnosti, k jejichž posouzení je třeba odborných znalostí (srov. §127 odst. 1 o. s. ř.), je prakticky nemožné zjistit, by měl vyplynout právě ze znaleckého posudku. Měl by to být soudní znalec, kdo se kvalifikovaně, na základě svých odborných znalostí vyjádří v tom ohledu, že na základě podkladů, které jsou k dispozici, nelze dospět k exaktním výsledkům; i takový závěr je výsledkem odborného posouzení. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 956/2002, shledal nesprávným postup odvolacího soudu, jenž při posouzení skutečností, k nimž je zapotřebí odborných znalostí, nevyšel ze znaleckého posudku či odborného vyjádření a aplikoval §136 o. s. ř., aniž bylo zjištěno, kolik by činily náklady na vypracování znaleckého posudku či odborného vyjádření, a aniž by bylo vyjádřením znalce či odborným vyjádřením doloženo, že za daného stavu nelze takový posudek vypracovat. To, že předložený znalecký posudek neskýtá podklad pro potřebná skutková zjištění, přitom může být důsledkem například té skutečnosti, že se znalci nedostalo přesného zadání anebo že znalec přes pregnantně formulované zadání nezodpověděl položené otázky důsledně; k řešení situace, kdy ze znaleckého posudku požadované posouzení nevyplývá, má soud příslušné procesní nástroje (srov. k tomu blíže např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010). Závěr odvolacího soudu o nemožnosti zjistit výši plnění je tudíž předčasný. K tomu dovolací soud již jen na okraj poznamenává, že soudem prvního stupně uvedený důvod pro neustanovení znalce Kopeckého k určení výše slevy z ceny díla (neboť se tento znalec dříve k výši slevy vyjádřil způsobem nekonvenujícím některému z účastníků) jeho ustanovení nebrání (srov. §17 ve spojení s §14 odst. 1 o. s. ř.).
24. Důvodná je rovněž námitka dovolatelky vůči závěru odvolacího soudu, že úhrada opravy vad představuje právo na slevu z ceny díla, neboť platí, že výši slevy podle §439 odst. 2 obch. zák. nelze ztotožňovat s hodnotou všech nákladů, které se sám objednatel rozhodl vynaložit na odstranění (opravu) vady díla (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 32 Odo 1452/2006). Odvolací soud chybně vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2641/2012, který sice vyslovil závěr, že výše slevy z kupní ceny závisí na povaze a rozsahu vady vzhledem ke sjednané kupní ceně věci, na snížení funkčních vlastností věci nebo její estetické hodnoty, na dalším možném způsobu a rozsahu užívání věci, na ceně nutných oprav věci a jiných obdobných hlediscích, nicméně jde o závěr vztahující se k úpravě občanskoprávní (§597 odst. 1 obč. zák.).
25. Lze shrnout, že je opodstatněná námitka žalobkyně, že se odvolací soud při řešení otázky procesního práva, zda jsou vůbec v poměrech zde souzené věci předpoklady pro využití ustanovení §136 o. s. ř., odchýlil od ustálené judikatury (viz výše), podle níž soud může podle ustanovení §136 o. s. ř. postupovat tehdy, je-li jistý právní základ uplatněného nároku, avšak výši tohoto nároku nelze dokazováním spolehlivě zjistit.
26. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. tak byl uplatněn důvodně.
27. Z výše vyložených důvodů považuje dovolací soud rozsudek odvolacího soudu za nesprávný, a proto jej v části druhého výroku, jímž odvolací soud změnil výrok I rozsudku soudu prvního stupně v jeho „zbývající části“ tak, že „v tomto rozsahu“ žalobu zamítl (výrok II) a ve výrocích o nákladech řízení (výroky III až V) podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil.
28. Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.).
29. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v konečném rozhodnutí (§243g odst. 1 ve spojení s §151 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 3. 2023
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu