ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.554.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 554/2023-416
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobkyně MH CAPITAL s. r. o. , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 249/46, identifikační číslo 49901621, zastoupené Mgr. Janem Vančurou, advokátem se sídlem v Praze 2, Salmovská 1534/11, proti žalovaným 1) M. A. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Lubomírem Kubičkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, 2) V. B. , bytem v XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Naušem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 438/45, 3) M. F. , bytem v XY, zastoupenému Mgr. Ludmilou Hájkovou, advokátkou se sídlem v Čelákovicích, náměstí 5. května 2/12, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 9 C 120/2020, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2022, č. j. 103 Co 21/2022-258, o návrhu prvního a druhého žalovaných na odklad vykonatelnosti a návrhu třetího žalovaného na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze, ze dne 10. 11. 2022, č. j. 103 Co 21/2022-258, takto:
I. Návrh všech žalovaných na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2022, č. j. 103 Co 21/2022-258, se zamítá .
II. Návrh třetího žalovaného na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2022, č. j. 103 Co 21/2022-258, se zamítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 12. 2021, č. j. 9 C 120/2020-148, zamítl žalobu o určení, že je žalobkyně vlastnicí pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY, vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, obec XY, k. ú. XY, in eventum , aby soud uložil všem žalovaným povinnost převést sporné pozemky žalobkyni oproti vrácení kupní ceny podle kupní smlouvy ze dne 25. 4. 2016.
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 11. 2022, č. j. 103 Co 21/2022-258, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. č. XY a parc. č. XY vše v katastrálním území a obci XY, okres XY.
První žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž mimo jiné požaduje, aby Nejvyšší soud „odložil vykonatelnost všech výroků rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2022, č. j. 103 Co 21/2022, z důvodu hrozby vážné újmy v případě, že žalobkyně, jež má k dotčeným pozemkům zapsáno vlastnické právo, může s nimi nakládat způsobem, který by znemožnil zpětné nabytí vlastnických práv.“
Rovněž druhý žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž požaduje, aby byla odložena vykonatelnost dovoláním dotčeného rozsudku odvolacího soudu, neboť neprodleným výkonem rozhodnutí mu hrozí vážná újma, spočívající v závažném zásahu do jeho vlastnického práva.
Třetí žalovaný se svým dovoláním domáhá toho, aby byl rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2022, č. j. 103 Co 21/2022-258, zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň navrhl, aby do doby rozhodnutí o dovolání byla odložena právní moc a vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Praze s tvrzením, že neprodleným výkonem tohoto rozhodnutí mu hrozí vážná újma, a to závažný zásah do jeho vlastnického práva. Je vysoce pravděpodobné, že bude-li jeho dovolání vyhověno, nebude žalobkyně již vlastnicí předmětných nemovitostí a nebude schopna kompenzace vůči žalovaným pro svou nemajetnost. U jednání odvolacího soudu prohlásila, že byla vždy kapitálově slabou společností a své projekty a výdaje financovala rozprodejem svých pozemků. Nyní nic nevlastní, veškeré pozemky již rozprodala. Lze se domnívat, že jakmile by se stala vlastnicí sporných pozemků, tyto by úplatně převedla a dovolateli by tak hrozila vážná majetková újma.
Podle §243 písm. a) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
Podle §243 písm. b) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel vážně ohrožen na svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka.
Žaloba podaná žalobkyní dne 16. 10. 2020 je žalobou určovací a rozsudek, jímž soud takové žalobě vyhoví, se nevykonává; proto Nejvyšší soud návrh všech žalovaných na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku bez dalšího zamítl.
Jde-li o návrh třetího žalovaného na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2022, č. j. 103 Co 21/2022-258, Nejvyšší soud uvádí, že podle obsahu spisu není pravděpodobné, že dovolání bude úspěšné. O tom, že dovolání bude pravděpodobně úspěšné, lze hovořit jen tehdy, jestliže dosavadní poznatky podle obsahu spisu umožňují (bez prejudice ve vztahu k vlastnímu rozhodnutí o dovolání) pravděpodobnostní úsudek ve prospěch závěru o možné důvodnosti dovoláním uplatněného dovolacího důvodu, případně ve prospěch závěru o možné existenci vad, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.). Uvedený předpoklad však v daném případě splněn není. Nejvyšší soud proto návrh třetího žalovaného na odklad právní moci napadeného rozhodnutí zamítl (srov. obdobné závěry učiněné Nejvyšším soudem pro odklad vykonatelnosti v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, a v usnesení ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. Václav Duda
předseda senátu