ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.609.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 609/2022-227
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně D. J. , bytem XY, zastoupené Mgr. Zuzanou Chadimovou, advokátkou se sídlem v Židlochovicích, Náměstí Míru 24, proti žalované I.-c. k. , se sídlem XY, identifikační číslo XY, zastoupené Mgr. Marianem Francem, advokátem se sídlem v Plzni, Škroupova 796/10, o zaplacení 36.980,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 12 C 41/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 7. 2021, č. j. 10 Co 67/2021-186, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 10. 2020, č. j. 12 C 41/2020-109, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 36.980,- Kč s příslušenstvím z důvodu vrácení ceny zájezdu pro jeho podstatné vady a pro nevyřízení žalobkyní podané reklamace do třiceti dnů; a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Mezi žalobkyní (jako zákaznicí) a žalovanou jako pořadatelkou zájezdu byla dne 6. 8. 2019 uzavřena smlouva o zájezdu. Smlouva byla uzavřena po předchozí telefonické a e-mailové komunikaci s dotazy na bezbariérovost dovolené ve prospěch žalobkyně a její matky (upoutané na invalidní vozík) na pobyt ve Španělsku v termínu od 10. 8. 2019 do 17. 8. 2019 za celkovou cenu 36.980,- Kč. Po příletu na místo žalobkyně e-mailem dne 11. 8. 2019 kontaktovala cestovní kancelář z důvodu reklamace vad, které se vyskytly při jejím pobytu. Dne 15. 8. 2019 byl sepsán mezi žalobkyní a zástupcem žalované (delegátem) zápis ze schůze ohledně reklamace zájezdu, tykající se absence bezbariérového pokoje, bezbariérového vstupu do bazénu a bezbariérového vstupu na pláž a do moře. Právní zástupkyně žalobkyně dne 26. 9. 2019 adresovala žalované odstoupení od smlouvy o zájezdu, z důvodu nevyřízení reklamace v souladu §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v zákonné třicetidenní lhůtě, a jednání žalované tedy představuje podstatné porušení smlouvy o zájezdu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že odstoupení od smlouvy v důsledku nevyřízení reklamace nebylo platné, z reklamačního protokolu ze dne 15. 8. 2019 vyplývá, že žalovaná zhodnotila reklamaci jako nedůvodnou s tím, že vytčené vady zhodnotila jako neoprávněné výtky. Nadto dle soudu prvního stupně požadavky na bezbariérový pobyt nebyl sjednán ve smlouvě o zájezdu.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 7. 2021, č. j. 10 Co 67/2021-186, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 36.980,- Kč s příslušným úrokem z prodlení; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o zájezdu, a to jednak v písemné formě a jednak v ústní formě ohledně požadavku žalobkyně na zajištění bezbariérového pokoje, bezbariérového vstupu do bazénu a bezbariérového přístupu k moři. Dále s odkazem na §2527 písm. h) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení s §9a odst. 2 písm. a) bod 8 zákona č. 159/1999 Sb., o cestovním ruchu, dospěl k závěru, že je povinností pořadatele zájezdu uvést v potvrzení o zájezdu údaj, zda jsou cesta nebo pobyt obecně vhodné pro osoby s omezenou schopností pohybu a na žádost zákazníka údaj o vhodnosti cesty nebo pobytu s ohledem na potřeby zákazníka uvést. Ačkoli požadavky žalobkyně na zajištění bezbariérové dovolené byly žalobkyni přislíbeny, k jejich naplnění ani v jednom z nich nedošlo. Zápis učiněný dne 15. 8. 2019 nejen popisoval žalobkyní uplatněné vady ve vztahu k příslibu bezbariérové dovolené, ale rovněž hodnocení ze strany žalované prostřednictvím jejího delegáta, které potvrzují chybějící bezbariérové vybavení hotelu, absenci bezbariérového vstupu do bazénu a vzdálenost nejbližšího vstupu do moře pro vozíčkáře cca 1300 m. Požadavky žalobkyně tak nebyly uspokojivě naplněny a žalobkyně tudíž e-mailem adresovaným žalované dne 11. 8. 2019 od smlouvy z důvodu podstatných vad odstoupila. Odvolací soud tak uzavřel, že zájezd sjednaný mezi účastníky řízení měl vadu, neboť služby týkající se zajištění komplexní bezbariérové dovolené, zahrnuté do zájezdu, nebyly poskytnuty v souladu se smlouvou. Žalobkyně následující den po příjezdu e-mailem ze dne 11. 8. 2019 vytkla žalované předmětné vady a současně požádala o řešení a kompenzaci. Na tento e-mail reagoval jednatel žalované, jenž se pouze vyjádřil k jednotlivým vadám, avšak bez jakékoli nabídky řešení, vyjma nabídky návratu do České republiky, ovšem na náklady klientek. E-mail jednatele žalované nelze považovat za vyřízení reklamace pro nesplnění náležitostí §19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele. Podle odvolacího soudu nesplnění požadavku na zajištění bezbariérové dovolené naplnilo znaky podstatné vady, pro kterou může zákazník odstoupit od smlouvy bez zaplacení odstupného. Nadto i z důvodu nevyřízení reklamace v třicetidenní lhůtě ode dne jejího uplatnění došlo k podstatnému porušení smlouvy a ke vzniku práva na vrácení plné ceny zájezdu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále jen „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť podle jejího přesvědčení rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek dovolacím soudem zatím neřešených, týkajících se reklamace a jejího vyřízení v případě cestovní smlouvy a uplatnění vnitrostátních předpisů ČR na stavby zahraničních hotelů.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání , v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Neobsahuje-li dovolání všechny náležitosti vyžadované zákonem (ať už obecné náležitosti podání uvedené v §42 odst. 4 o. s. ř., nebo zvláštní náležitosti stanovené pro dovolání v §241a odst. 2 o. s. ř.), jde o vadné podání. Dovolání, které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tuto náležitost doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.).
K obligatorním náležitostem dovolání podle §241a odst. 2 o. s. ř. patří mimo jiné vylíčení, v čem dovolatel ve smyslu §237 až §238a o. s. ř. spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a popis důvodu dovolání, u něhož argumentačně vyloží, v čem jeho nesprávnost spočívá, a zpravidla také uvede, jak mělo být (správně) vyloženo a aplikováno použité ustanovení právního předpisu, případně které ustanovení namísto nesprávně použitého měl odvolací soud podle názoru dovolatele užít. Ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. tak zdůrazňuje zaměření dovolání jako mimořádného opravného prostředku na právní podstatu dovolacích námitek tím, že výslovně stanoví, jak má být dovolací důvod nesprávného právního posouzení formulován.
Dovolání žalované požadavku na řádné vymezení důvodu dovolání nevyhovuje; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelka sice vylíčila, že je má za přípustné pro řešení otázek hmotného práva, které dosud nebyly vyřešeny v rozhodovací praxi dovolacího soudu, avšak k otázce vylíčení důvodu dovolání nic – posuzováno podle celého obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – neuvádí. Její dovolání je pouhou polemikou s tím jak odvolací soud o věci jednal a rozhodl.
Žalovaná požadavku §241a odst. 2 o. s. ř. nedostála. Nejvyšší soud proto její dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Pro úplnost – mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání – nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. Václav Duda
předseda senátu