ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.840.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 840/2023-453
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně JiTa – energo s.r.o. , se sídlem v Praze 9, V pařezinách 593 (identifikační číslo 247 93 655), zastoupené Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Veverkova 2707/1, proti žalované ELEKTRO MARTÍNEK, s.r.o. , se sídlem v Kolíně, Polepská 351 (identifikační číslo 281 67 325), zastoupené Mgr. Martinem Buřičem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 802/56, o zaplacení 1 277 999,18 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 19 C 272/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2022, č. j. 23 Co 96/2022-376, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 13 720 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Libuše Hrůšové, advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 11. 2021, č. j. 19 C 272/2019-287, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 277 999,18 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 1 276 799,18 Kč od 14. 3. 2017 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do 541 888,17 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 730 538,41 Kč od 11. 1.2017 do 13. 3. 2017, z částky 642 262,94 Kč od 8. 2. 2017 do 13. 3. 2017, z částky 443 385 Kč od 8. 2. 2017 do zaplacení a z částky 96 103,17 Kč od 14. 3. 2017 do zaplacení (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a uložil žalované povinnost zaplatit státu soudní poplatek ve výši 57 456 Kč (výrok IV.).
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 10. 2022, č. j. 23 Co 96/2022-376, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I., III. a IV. potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně (jako zhotovitelka) a žalovaná (jako objednatelka) uzavřely dne 21. 4. 2016 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo trubkování monolitických stěn a elektroinstalace v rozsahu podle projektové dokumentace pro provedení stavby Bytového domu Tesla (její seznam byl jako příloha nedílnou součástí smlouvy). Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni cenu díla ve výši 7 434 266 Kč bez DPH, a to na základě měsíčních faktur, jejichž součástí měly být soupisy provedených prací potvrzené oběma účastnicemi řízení. Faktury byly do výše 93 % ceny díla bez DPH splatné do 40 dnů ode dne jejich doručení žalované, zbývající část představuje pozastávku, jejíž splatnost byla dojednána odlišně. Žalovaná měla právo zadat žalobkyni změny rozsahu díla, a to na základě změnového listu; po odsouhlasení měly uzavřít dohodu o změně smlouvy o dílo. Fakturou ze dne 30. 11. 2016 vyzvala žalobkyně žalovanou, aby do 10. 1. 2017 zaplatila 730 538,41 Kč jako část ceny díla za plnění provedená v listopadu 2016, a fakturami ze dne 10. 1. 2017 vyzvala k zaplacení částky 642 363,94 Kč za plnění provedená v prosinci 2016 a částky 443 385 Kč za změny díla („vícepráce“), a to do 7. 2. 2017. Tyto faktury žalovaná žalobkyni doručila 1. 2. 2017. Postup předkládání soupisu provedených prací probíhal běžně fakticky tak, že za žalobkyni je předkládal P., a to H., který působil jako technický dozor společnosti Develop Tech s. r. o., a soupisy za žalovanou potvrzoval; projednané soupisy prací byly podkladem pro fakturaci ceny díla jak pro žalobkyni vůči žalované, tak pro žalovanou vůči „podzhotovitelce“ EQOS Energie Česko spol. s r. o. (po změně obchodní firmy: Stangl Technik Česko spol. s r. o.) a rovněž ve vztahu mezi žalobkyní a její „podzhotovitelkou“ BC Innovative s. r. o. Žalovaná k tomuto zaběhlému postupu nikdy neměla žádné výhrady, akceptovala ho a neuplatnila vůči němu žádné námitky. Soupis prací za měsíc říjen 2016 byl opatřen podpisy, soupisy za období listopad a prosinec 2016 nikoliv. Dne 12. 1. 2017 se uskutečnilo jednání v souvislosti s ukončením smlouvy; účastnili se ho zástupci společností podílejících se na stavbě bytového domu Tesla, a to Develop Tech, EQOS Energie, žalobkyně a žalované. Mezi účastníky setkání bylo sjednáno uzavření písemné dohody, v níž se objednatel žalované, společnost EQOS Energie Česko spol. s r. o. zaváže k úhradě ceny díla za období listopad a prosinec 2016 přímo podzhotovitelce žalobkyně, společnosti BC Innovative s. r. o. Zbývající částky za toto období pak zaplatí žalované a žalobkyni podle fakturace za tyto kalendářní měsíce; zápis byl podepsán zástupci všech zúčastněných.
Na podkladě těchto zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobkyně se žalovanou uzavřely platnou smlouvu o dílo podle §2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“). Nárok žalobkyně na zaplacení ceny díla za práce v období listopad a prosinec 2016 shledal po právu, a to bez částky ve výši 7 % z fakturované sumy představující smluvně sjednanou pozastávku. Nepřisvědčil námitkám, že nebyl prokázán žalobkyní tvrzený rozsah provedených prací a že nebyla splněna podmínka pro vystavení faktur, protože žalovaná předložený soupis provedených prací nepodepsala tak, jak vyžadují smluvní podmínky. Zdůraznil, že bylo třeba vycházet z okolností, za jakých realizace smlouvy běžně probíhala. Provedené práce byly fakticky vždy odsouhlasovány osobou technického dozoru H. (Develop Tech s. r. o.) a takto odsouhlasený soupis prací byl následně podkladem pro fakturaci. Žalovaná konkludentně s takovým postupem souhlasila a dlouhodobě ho akceptovala. I když za období listopad a prosinec 2016 nebyly soupisy prací opatřeny podpisem, bylo možno vyjít ze závěrů jednání, které se uskutečnilo dne 12. 1. 2017, neboť jeho předmětem bylo faktické odsouhlasení stavu provedených prací a jejich rozsahu. Odvolací soud přihlédl k celkovému přístupu žalované, pokud jde o schvalování soupisu prací v předchozím období (sama se ho aktivně neúčastnila), a uzavřel, že při schůzce 12. 1. 2017 byly podpisem zápisu z jednání v podstatě nahrazeny podpisy na jednotlivých soupisech za uvedené měsíce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva (konkrétně otázce vzniku nároku na zaplacení ceny díla), při jejímž řešení se podle jejího názoru odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesouhlasí s odvolacím soudem, že při jednání konaném dne 12. 1. 2017 byly odsouhlaseny soupisy provedených prací za listopad a prosinec 2016 a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení vystavených faktur. Je přesvědčena, že z ustálené rozhodovací praxe (jakož i ze znění zákona a komentářové literatury) se podává, že pokud si strany vznik nároku na zaplacení ceny díla sjednaly ve smlouvě o dílo odlišně od §2610 o. z. tak, že cena díla bude hrazena měsíčně v závislosti na provedených pracích, tedy, že fakturace bude prováděna na základě měsíčně předkládaných soupisů provedených prací odsouhlasených objednatelem, pak nelze akceptovat závěr odvolacího soudu, že v posuzovaném případě byly splněny podmínky pro vznik nároku zhotovitele na zaplacení ceny díla. Oproti odvolacímu soudu prosazuje, že jako objednatelka neodsouhlasila soupis provedených prací za listopad a prosinec 2016 (a nárok žalobkyně na zaplacení díla proto nevznikl). Uvedený názor podpořila odkazem na rozhodnutí ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2664/2010, v němž Nejvyšší soud dovodil, že „ jestliže si strany sjednaly, že nárok na zaplacení ceny díla vzniká zhotoviteli až po předložení soupisu provedených prací odsouhlaseného objednatelem, tak pokud ze skutkových zjištění vyplynulo, že takový soupis prací nebyl předložen, nemá zhotovitel právo na zaplacení ceny díla, neboť dokud není soupis prací předložen, nemůže nastat splatnost pohledávky “. Je přesvědčena, že tento závěr odvolací soud nerespektoval. Stejně tak se odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2427/2009, jehož závěry jsou aplikovatelné i na poměry podle zákona č. 89/2012 Sb. Z něho se podává, že „ byla-li podmínkou předání a převzetí díla dohoda o existenci oboustranně podepsaného protokolu o předání a převzetí díla, tvoří existence takového protokolu hmotněprávní podmínku předání a převzetí díla. Pokud předávací protokol nebyl vyhotoven v písemné formě, není možné považovat dílo za předané a převzaté a žalobkyně se nemůže domáhat doplacení ceny díla, protože nenastala splatnost ceny díla “. Dovolatelka je přesvědčena, že z provedených důkazů je zcela zřejmé, že žalobkyně k fakturám, jejichž zaplacení se žalobou domáhá, nepředložila soupis jí odsouhlasených provedených prací. Jestliže jako objednatelka soupis prací za listopad a prosinec 2016 neodsouhlasila, nevznikl žalobkyni nárok na zaplacení ceny díla.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl, neboť soudy obou stupňů správně zjistily skutkový stav věci a dospěly ke správným právním závěrům. Připomněla, že mezi účastnicemi řízení existovala - s ohledem na jejich dlouhodobý smluvní vztah - zažitá praxe ohledně způsobu účtování ceny díla, resp. odsouhlasení rozsahu provedených prací v jednotlivých měsících a vystavování faktur. Ačkoli žalovaná namítá, že zápis z jednání ze dne 12. 1. 2017 odvolací soud nesprávně vyhodnotil, dovodil-li z něho, že s oprávněností fakturace souhlasila (a pomíjí, že na jednání byl přítomen její zástupce, který oprávněnost fakturace odsouhlasil), sama v jiném soudním řízení vymáhá svou pohledávku po svém objednateli s tvrzením, že podmínky pro fakturaci byly splněny.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
To, zda rozhodnutí odvolacího soudu je či není správné, nelze poměřovat výhradami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo zprostředkovaně o námitky právní. Skutkový základ věci přezkumu v dovolacím řízení nepodléhá.
Žalovaná sice zpochybnila právní závěr odvolacího soudu, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení ceny díla, učinila tak ale na podkladě vlastní skutkové verze. Oproti odvolacímu soudu, který vzal za prokázané, že žalovaná na jednání dne 12. 1. 2017, jehož se zúčastnili zástupci společností podílejících se na stavbě bytového domu Tesla, a to Develop Tech, EQOS Energie, žalobkyně a žalované, odsouhlasila stav provedených prací a jejich rozsah, čímž byl fakticky nahrazen její souhlas na jednotlivých soupisech za inkriminované měsíce, dovolatelka prosazuje, že soupisy provedených prací za období listopad a prosinec 2016 neodsouhlasila, přičemž akcentuje, že žalobkyně nedodržela sjednaný postup pro vystavení faktury.
Uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud. V dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, neboť dovolací soud je vázán skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci. Z toho, že na podkladě vlastního (subjektivního) hodnocení v řízení provedených důkazů (konkrétně sjednaného a skutečně praktikovaného mechanismu pro vystavování faktur) dovolatelka předkládá vlastní verzi skutku, nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry (srov. nález Ústavního soudu z 26. 9. 2005, sp. zn. IV ÚS 391/05).
Odkaz dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2664/2010, je nepřiléhavý, neboť Nejvyšší soud v něm posuzoval skutkově odlišnou situaci, kdy nebyl doložen soupis prací odsouhlasený objednatelem, zatímco v nyní posuzovaném případě soudy obou stupňů shodně dovodily, že soupis prací zástupce objednatelky odsouhlasil, což stvrdil podpisem zápisu z jednání se zástupcem žalobkyně a zástupci dalších právnických osob podílejících se na stavbě bytového domu Tesla. Nepřípadný pak je i odkaz na rozhodnutí ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2427/2009, neboť v něm Nejvyšší soud posuzoval případ, kdy písemný předávací protokol nebyl vůbec vyhotoven, přestože to bylo ujednáno. V nyní souzené věci se strany ve smlouvě dohodly, že soupis prací musí být odsouhlasen a podepsán objednatelkou, a tak se na jednání dne 12. 1. 2017 - jak skutkově uzavřel odvolací soud - také stalo; podmínka odsouhlaseného soupisu prací opatřeného podpisem zástupce žalované splněna byla. Ani další dovolatelkou zmíněná rozhodnutí dovolacího soudu nejsou pro daný případ z důvodu odlišného skutkového terénu použitelná.
Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.). S ohledem na výsledek řízení již nerozhodoval samostatně o podaném návrhu na odklad vykonatelnosti.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. 5. 2023
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu