ECLI:CZ:NS:2023:4.TD.80.2022.1
sp. zn. 4 Td 80/2022-581
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2023 námitku podjatosti vznesenou obviněným M. P. , nar. XY, bytem XY, v trestní věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 1013/2022, takto:
Podle §31 odst. 1 tr. ř. nejsou z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. vyloučeni soudci Nejvyššího soudu JUDr. Pavel Šilhavecký a JUDr. Aleš Kolář z vykonávání úkonů trestního řízení v rámci řízení o dovolání obviněného M. P., nar. XY, které je vedeno u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 1013/2022.
Odůvodnění:
1. Nejvyššímu soudu byl dne 26. 10. 2022 předložen trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 21 T 178/2021, s dovoláním obviněného M. P. (dále jen „ obviněný„) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 9 To 193/2022, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 178/2021. O podaném dovolání je Nejvyšší soud příslušný rozhodnout podle §265c tr. ř. Dovolání je vedeno u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 1013/2022. Senát 3 Tdo se podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu skládá ze soudců JUDr. Pavla Šilhaveckého, JUDr. Aleše Koláře a JUDr. Petra Šabaty.
2. Nejvyššímu soudu bylo dne 22. 11. 2022 prostřednictvím obhájce JUDr. Ing. Daniela Prouzy, Ph.D., obhájce obviněného M. P., doručeno podání označené jako „Návrh na rozhodnutí o vyloučení soudců Nejvyššího soudu z rozhodování ve věci“. Obviněný se svým podáním domáhá vyloučení soudců senátu 3 Tdo JUDr. Pavla Šilhaveckého a JUDr. Aleše Koláře z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené pod sp. zn. 3 Tdo 1013/2022.
3. Stran důvodů vyloučení jmenovaných soudců Nejvyššího soudu obhájce obviněného uvádí, že tito byli v minulosti činní v rámci jihočeské justice (Okresní soud v Českých Budějovicích, Krajský soud v Českých Budějovicích) a došlo tak k jejich dlouhodobému pracovnímu spolupůsobení s obhájcem obviněného, který působil jako soudce u Okresního soudu v Českých Budějovicích (2001–2006), u Krajského soudu v Českých Budějovicích (2007–2012). Jmenovaní soudci a obhájce obviněného v průběhu společného působení u Krajského soudu v Českých Budějovicích v řadě případů společně rozhodovali v souladu s rozvrhem práce v odvolacím senátu (zejména v době dovolených v letních měsících). Poté obhájce obviněného opět působil v rámci jihočeské justice od 2017 do 2020 jako soudce Okresního soudu v Prachaticích.
4. Ve vztahu k oběma soudcům je zdůrazněno, že obhájce obviněného se s nimi velmi dobře osobně zná, tykají si, sám obhájce jejich vztahy hodnotí jako vřelé a dobré. Proto jsou v předmětné věci dány pochybnosti o nepodjatosti těchto soudců, které by ve svém důsledku mohly mít vliv na důvěru v zákonnost jakéhokoliv jejich rozhodnutí ve věci. Obviněný uvádí, že byl informován o tom, že vztah jeho obhájce s danými soudci výrazně a zásadně přesahuje tzv. profesně-přátelský vztah. Obviněný připouští, že rozhodnutí o vyloučení jmenovaných soudců by muselo být opakováno i v budoucnu, když takový postup nemůže ovšem ohrozit fungování Nejvyššího soudu. Současně apeluje především na smysl soudců pro předcházení pochybností na straně veřejnosti, kdy by soudci měli mít na mysli i dopad jejich případného (ne)vyloučení se z rozhodování v konkrétní věci na obecný náhled české společnosti na tuzemskou justici.
5. V závěru podaného podání obviněný navrhuje, aby bylo rozhodnuto o vyloučení soudců JUDr. Pavla Šilhaveckého a JUDr. Aleše Koláře, soudců Nejvyššího soudu, podle §30 odst. 1 tr. ř. z rozhodování ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 1013/2022.
6. K podanému návrhu se následně vyjádřili soudci JUDr. Pavel Šilhavecký a JUDr. Aleš Kolář v písemném prohlášení ze dne 30. 11. 2022 (JUDr. Aleš Kolář ) a ze dne 1. 12. 2022 (JUDr. Pavel Šilhavecký), když navrhují, aby bylo rozhodnuto o jejich vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení v uvedené trestní věci z důvodů uvedených v §30 odst. 3 tr. ř.
7. Soudce JUDr. Aleš Kolář přisvědčil obhájci obviněného, že mezi ním a jeho osobou v uváděné době existoval kolegiální a profesní vztah jako soudců činných v obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích a v určité době i vztah osobní přesahující hranice jejich společného pracoviště. Soudce zároveň výslovně uvedl, že se subjektivně necítí ovlivněn jakýmikoliv skutečnostmi i vzhledem k tomu, jaká uplynula doba od uváděných profesních a osobních kontaktů , neboť minimálně v posledních 10 letech kontakt mezi nimi nebyl skoro žádný, když je rovněž přesvědčen o své schopnosti objektivně a nestranně trestní věc obviněného P. projednat a rozhodnout v rámci senátu 3 Tdo. Současně připouští objektivní náhled veřejnosti na pochybnosti o jeho nepodjatosti v dané trestní věci vzhledem k dřívějšímu profesnímu a osobnímu vztahu k obhájci obviněného.
8. Rovněž JUDr. Pavel Šilhavecký připustil, že mezi jeho osobou a obhájcem obviněného existoval od roku 2007 do roku 2012 kolegiální a pracovní vztah jako soudců činných u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který označil za přátelský, když ovšem nikdy nepřekročil hranice společného pracoviště. Konstatuje, že subjektivně se necítí být podjatý, a to i s ohledem k uplynulé době více jak 10 let od těchto pracovních kontaktů, kdy se během této doby náhodně na veřejnosti 2–3 potkali a pozdravili. Vyjadřuje přesvědčení o své nestrannosti, schopnosti objektivně rozhodnout v trestní věci obviněného P. Současně je možno podle něho ovšem připustit, že uvedené skutečnosti týkající se jeho dřívějšího kolegiálního i profesního vztahu k obhájci obviněného mohou z pohledu veřejnosti a objektivního náhledu představovat pochybnosti o jeho nepodjatosti v dané trestní věci.
9. Předně je třeba uvést, že obviněný uplatnil námitku vyloučení soudců JUDr. Pavla Šilhaveckého a JUDr. Aleše Koláře z důvodu uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. Stran vyloučení uvedených soudců senátu 3 Tdo Nejvyššího soudu je na místě předestřít, že podle §31 odst. 1 tr. ř. o vyloučení z důvodů uvedených v §30 tr. ř. rozhodne orgán, kterého se důvody týkají, a o vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát. O vyloučení soudce Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu. Z dikce tohoto ustanovení je zřejmé, že o námitce podjatosti rozhoduje ten orgán, jehož se námitka týká, když toliko v případě soudců Nejvyššího soudu je toto pravidlo upraveno poněkud odlišně, když o námitce podjatosti proti soudci Nejvyššího soudu nerozhoduje senát, jehož je tento soudce členem, nýbrž jiný senát Nejvyššího soudu. V dané věci podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu o této námitce rozhoduje senát 4 Tdo Nejvyššího soudu (bod I. rozvrhu práce).
10. Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
11. Z dikce ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvody pro vyloučení soudce nebo přísedícího, státního zástupce, policejního orgánu nebo osoby v něm služebně činné z vykonávání úkonů trestního řízení jsou pochybnosti o jejich nepodjatosti pro poměr k projednávané věci, k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že orgán zde uvedený sám nebo osoba mu blízká byly poškozeny projednávanou trestnou činností. Projednávanou věcí je nutno rozumět skutek a všechny faktické okolnosti s ním související, přičemž poměr vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter. Pochybnosti o nestrannosti soudce pak musejí vyplývat z faktických a zřejmých okolností svědčících o jeho neobjektivním přístupu. Za podjatost soudce pro poměr k věci ovšem nemůže být považována každá okolnost dovozovaná jen ze subjektivních názorů obviněného či jiných ničím nepodložených předpokladů a domněnek. Na podjatost lze usuzovat jen tehdy, pokud existují skutečné a konkrétní okolnosti svědčící o tom, že soudce není schopen spravedlivě a nestranně rozhodovat (viz ŠÁMAL Pavel a kol. Trestní řád I, 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 372.). Pro poměr k osobám, jimž se úkon přímo týká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení bude vyloučen orgán uvedený v odst. 1 §30 tr. ř., zejména tehdy pokud bude k těmto osobám v poměru příbuzenském, švagrovském, druha a družky, popř. ve vztahu úzce přátelském, anebo naopak osobně nepřátelském. V dané věci není pochyb o tom, že námitka podjatosti je založena na poměru k osobám (vztah soudci–obhájce).
12. Ve vztahu k námitce stran vyloučení soudce, ale i jiných orgánů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř., z důvodu jeho poměru k osobách, kterých se úkon týká včetně obhájce, je ovšem zároveň nezbytné konstatovat, že samotný dřívější kolegiální vztah, jakkoliv blízký, nepřekročí-li rámec profesionálního vztahu dvou kolegů, nemůže sám o sobě založit pochybnosti o schopnosti soudce nestranně a spravedlivě rozhodnout danou věc [viz např. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01 , usnesení ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. III. ÚS 377/16 , ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3205/15 nebo ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1489/16 ]. Jak totiž výstižně shrnul Nejvyšší správní soud, „každý soudce v průběhu své soudcovské kariéry navazuje na svých pracovištích, odborných konferencích a seminářích a při jiných příležitostech společenského života uvnitř soudcovského stavu standardní kolegiální a profesní vztahy a jen některé z nich se vyvinou ve vztahy osobní. Krom toho, hloubka těchto vztahů se v čase mění, některé se prohlubují, jiné – zejména po opuštění společného pracoviště blednou. Každý soudce profesionál při rozhodování musí být schopen tyto standardní profesní a kolegiální vztahy odstínit, resp. jde o – zejména u soudců vyšších soudů, již pravidelně přezkoumávají rozhodnutí svých kolegů na nižších stupních soudní soustavy – natolik běžný fenomén, že si soudci profesionálové jejich existenci při rozhodování ani nemusí uvědomovat." (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2013, č. j. Nao 41/2013-56). V obecné rovině lze tedy konstatovat, že profesní "známosti" mezi jednotlivými soudci nejsou na překážku tomu, aby jeden z nich v rámci řízení o opravném prostředku přezkoumával rozhodovací činnost druhého soudce. Nejinak je tomu i u přezkumu podjatosti jednoho soudce druhým, kde sice nejde o faktický přezkum něčí rozhodovací činnosti, ale o posouzení jeho vztahu k účastníkům nebo předmětu řízení. Ani u této otázky nelze shledat apriorní vlastní osobní a konkrétní zájem kteréhokoliv z nich na výsledku řízení. Lze mít za to, že naznačené závěry lze vztáhnout i na vztah soudce – obhájce, ale i státní zástupce.
13. Lze tedy uzavřít, že k vyloučení soudce, přísedícího, státního zástupce, policejního orgánu nebo osoby v něm služebně činné z projednání a rozhodnutí věci tak může dojít teprve tehdy, jestliže je evidentní, že vztah uvedených osob k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodnout. Pochyby o nestrannosti uvedených osob z objektivního hlediska může vyvolat například složení senátu nebo sukcese funkcí, z čehož však vyplývá, že k jejich vyloučení nestačí pouhé pocity jich samotných, či účastníků řízení. O tom, zda lze mít pochybnosti o nepodjatosti zmíněných osob, musí existovat opodstatněná obava, že nejsou zcela nestranné. Soudce, přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoby v něm služebně činné je navíc nutno pokládat za nestranné, dokud není prokázán opak (viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. III. ÚS 2759/16 ). Při posuzování objektivního hlediska poměru soudce platí, že soudce je vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, lze-li mít důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti, protože vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 3 Tdo 725/2018).
14. Jedná se tedy o vyjádření požadavku nestrannosti soudu, jím je rozuměna nezávislost či nepodjatost rozhodujícího tělesa ve vztahu ke konkrétním účastníkům či k předmětu řízení. Podstatným je přitom skutečnost, že nejde toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli. Tento subjektivní i objektivní aspekt přitom vyzdvihla judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která pravidelně používá obě tato hlediska, přičemž k tomuto pojetí se přiklonil rovněž Ústavní soud. Důvody, které k rozšíření nestrannosti až na úroveň oné objektivní roviny vedou, osvětlil Ústavní soud například v nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04: ,,Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní.“ Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 739–740).
15. Je zřejmé, že obviněný námitku podjatosti, resp. vyloučení uvedených soudců postavil toliko na tom, že jak výše jmenovaní soudci, tak jeho obhájce působili v jistém časovém období v rámci jihočeské justice a že se znají. Obviněný tedy námitku vyloučení výše jmenovaných soudců zakládá fakticky na jejich poměru k osobě jeho obhájce, tedy na osobním vztahu jmenovaných soudců k osobě obhájce obviněného.
16. Nejvyšší soud ve světle shora naznačených východisek a výše citované judikatury Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že návrh na vyloučení soudců JUDr. Pavla Šilhaveckého a JUDr. Aleše Koláře není opodstatněný, tzn. že v dané trestní věci nejsou ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. dány žádné konkrétní důvody pro vyloučení těchto soudců z vykonávání úkonů trestního řízení v rámci řízení o dovolání obviněného P., vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 1013/2022. Předně není pochyb o tom, že mezi uvedenými soudci Nejvyššího soudu a obhájcem obviněného nepanují po dobu 10 let žádné bližší osobní vazby, když za bližší vztah nelze považovat jejich zcela náhodný kontakt, který se i podle jejich vlastního vyjádření odehrává toliko v rovině formální, ryze zdvořilostní společenské konverzace. Lze jej svojí povahou označit za zcela náhodný kontakt osob, které se sice znají a v minulosti měly bližší pracovní a společenské vazby, ale nyní jsou jejich kontakty pouze nahodilé a ojedinělé. Takový vztah tak nepředstavuje relevantní skutečnost, jež by byla způsobilá vyvolat obecný dojem o narušení morální či profesní integrity jmenovaných soudců, tedy důvodné pochybnosti o jejich nestrannosti a nezávislosti při výkonu rozhodovací činnosti v této trestní věci. V souvislosti s posuzováním otázky profesní podjatosti soudce nelze ani pominout ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, podle kterého každý soudce profesionál musí být při rozhodování schopen odstínit standardní profesní a kolegiální vztahy, neboť je nezbytnou součástí profesionality soudce, aby byl schopen nestranně rozhodovat i ve věcech, v nichž vystupují osoby, ke kterým má bližší vztah (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 7 Tz 178/2001, a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. Nao 41/2013). Navíc je třeba akcentovat, že samotná skutečnost, že před 10 lety mezi jmenovanými soudci a obhájcem obviněného panoval kolegiální vztah a že tito si týkají, nemůže být sám o sobě důvodem pro vyloučení těchto soudců z rozhodování věci obviněného P., když právě i doba, která uplynula od jejich pracovních vztahů a skutečnost, že tito se v průběhu následujících let potkávají zcela minimálně a nahodile svědčí o tom, že tyto vztahy, kterých se obviněný dovolává, se dostaly do běžné roviny standardního profesního vztahu (blíže viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2013, č. j. Nao 41/2013-56). Zde je třeba uvést, že ani samotný obviněný netvrdí, ale ani z vyjádření jmenovaných soudů nevyplývá, že by jejich vztahy v době posledních 10 let bylo možno označit za skutečné blízké přátelství, o kterém by bylo možno hovořit např. za situace, že se všichni pravidelně navštěvovali, trávili spolu např. dovolenou apod.
17. Lze tedy uzavřít, že mezi jmenovanými soudci a obhájcem obviněného nepanuje žádný bližší osobní vztah, a to přátelské ani nepřátelské povahy, když není pochyb o tom, že jejich případné – navíc zcela ojedinělé či náhodné kontakty – se omezují na ryze formální setkání jako bývalých kolegů, jaké lze zaznamenat v jakýchkoli obecně se vyskytujících mezilidských, resp. profesních vztazích. Obviněným namítaná argumentace tak není způsobilá zavdat dojem podjatosti jmenovaných soudců, tedy v očích informovaných a rozumných osob zpochybnit vnímání těchto jako nestranných a nezávislých soudců (k tomu blíže usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3169/18; dále Molek, P. Právo na spravedlivý proces . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 172).
18. Nejvyšší soud proto následně dospěl k závěru, že obviněným namítané důvody nelze podřadit pod žádný z důvodů vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný (§31 odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 11. 1. 2023
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu