ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.246.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 246/2023-366
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 29. 3. 2023 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného I. B. , státního příslušníka Ukrajiny, nar. XY v obci XY, Ukrajina, v České republice trvale bytem XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2022 č. j. 44 To 257/2022-322, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 51/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. B. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 3. 2022 č. j. 29 T 51/2021-298 byl obviněný I. B. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku na skutkovém základě, že „dne 1. 5. 2020 v 1:51 až 1:55 hodin v XY, XY v areálu K. G., IČO XY, se sídlem XY, XY, během pracovní směny nejprve odpaloval dělobuchy společně se spolupracovníkem K. M., nar. XY, a následně v přítomnosti nadřízené pracovnice mistrové A. N., nar. XY, a spolupracovníka K. M., nar. XY, odpálil přesně nezjištěný druh pyrotechniky, z jejíž exploze v 1:55:38 hodin zalétla žhavá částice do uskladněných balíků s tříděným slisovaným plastovým odpadem, čímž vznikl požár a byla porušena povinnost počínat si tak, aby nedošlo ke vzniku požáru při manipulaci s otevřeným ohněm či jiným zdrojem zapálení, uložená podle §17 odst. 1 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, kdy exploze směřovala do dvora a v areálu se v té době nacházelo celkem 14 zaměstnanců, včetně obžalovaného, z toho 10 osob na třídící lince ve vzdálenosti od ohniska požáru cca 50 m, 2 osoby u pasu na přihrnování plastů, z toho jedna ve vzdálenosti od ohniska požáru cca 30 m, a jedna osoba přidělená k pasu na přihrnování plastů se nacházela u vrat ve vzdálenosti od ohniska požáru cca 20 m, obžalovaný jako řidič vysokozdvižného vozíku a 1 osoba v pracovní pozici mistrové se rovněž nacházeli u vrat, kdy po zjištění požáru v 1:58:30 hodin byl použit místní požární vodovod, aniž by došlo k zranění, a poté byl přivolán hasičský záchranný systém, přičemž vzniklý požár poškodil jednu z budov pro třídění kovového odpadu se vznikem škody ve výši 42.000 Kč a kovové materiály uskladněné v hale se vznikem škody ve výši 20.000 Kč, tj. celkem ve výši 62.000 Kč ke škodě poškozené K. G., IČO XY, se sídlem XY; požár poté rovněž poškodil nákladní motorové vozidlo zn. Tatra 518, RZ XY, na kterém vznikla škoda ve výši 68.000 Kč, nákladní motorové vozidlo zn. Mercedes 3355 Actros, RZ XY, na kterém vznikla škoda ve výši 380.000 Kč, nákladní motorové vozidlo zn. Mercedes 3344 Actros (cisterna), na kterém vznikla škoda ve výši 22.000 Kč, a nákladní motorové vozidlo zn. Caterpillar CAT 730, inventarizační číslo 6000041, na kterém vznikla škoda ve výši 160.0000 Kč, tj. celkem ve výši 630.000 Kč ke škodě poškozené H., IČ XY, sídlem XY, XY, které bylo Kooperativa pojišťovnou, a. s., Vienna Insurance Group vyplaceno pojistné plnění ve výši 125.777 Kč, bez DPH, po odečtení spoluúčasti ve výši 10.000 Kč, při kalkulaci nákladů na opravu nákladního motorového vozidla zn. Caterpillar CAT 730 ve výši 164.290 Kč, včetně DPH, a Českou podnikatelskou pojišťovnou, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 63998530, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/23, pojistné plnění ve výši 116.679 Kč po odečtení spoluúčasti ve výši 10.000 Kč, přičemž hodnota konstrukce hal a nákladních motorových vozidel, které fakticky byly vzniklým požárem ohroženy, byla vyčíslena částkou 5.500.000 Kč“.
Za to byl obviněný podle §273 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené K. G., IČ XY, se sídlem XY, XY, částku 37.200 Kč, poškozené H., IČ XY, se sídlem XY, částku 232.526,40 Kč a poškozené Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, částku 75.466,20 Kč. Se zbytky uplatněných nároků na náhradu škody soud tyto poškozené odkázal podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Poškozené Allianz pojišťovna, a. s., IČ 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, a Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 63998530, se sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8, byly podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázány s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních v celém rozsahu.
2. Následné odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 9. 2022 č. j. 44 To 257/2022-322 podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
3. Na předmětné rozhodnutí odvolacího soudu reagoval obviněný I. B. dovoláním s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho odůvodnění namítl, že soudy obou stupňů rozhodly o jeho vině žalovaným skutkem na základě analýzy jediného důkazu, a sice kamerového záznamu, který snímal vchod do haly a část prostor, kde byl uložen vytříděný plast. Z pořízených záběrů však není jednoznačně patrné, že právě on zapálil pyrotechniku, jejíž exploze nakonec vedla k zahoření uskladněného odpadu. Soud prvního stupně přesto dospěl k závěru, že tak učinil, a to v okamžiku, kdy byl mimo dosah kamer. Obhajoba již v přípravném řízení poukazovala na to, že podle záběrů z kamery by v takovém případě musela mezi zapálením pyrotechniky a jejím výbuchem uplynout doba delší než 30 sekund. Tak výraznou časovou prodlevu však u jakéhokoliv volně prodejného zboží daného druhu na tuzemském trhu najít nelze. U pyrotechniky, jejíž zbytky byly nalezený na místě činu, činí tato doba podle návodu 3 až 8 sekund. Proto dovolatel navrhoval provedení důkazu příslušným znaleckým posudkem, jímž měla být zodpovězena otázka, zda lze v ČR volně zakoupit pyrotechniku, u níž proces od zapálení do výbuchu trvá více než půl minuty, anebo vysvětleny důvody, pro které se tato výrazná časová prodleva vyskytla u standardního zboží, kde má jít podle výrobce v řádu jen o několik vteřin. Nalézací soud bez řádného odůvodnění tento důkaz neprovedl a s následnou námitkou proti tomuto vadnému procesnímu postupu se dostatečně nevypořádal ani soud odvolací. Znaleckým posudkem přitom mohlo být postaveno najisto, že dovolatel stíhaný skutek technicky spáchat nemohl. Jednalo se tedy o podstatný důkaz, bez kterého soudy neměly ve věci vůbec rozhodnout. Dovolatel je přesvědčen, že svým postupem nerespektovaly jeho právo na spravedlivý proces. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2022 sp. zn. 44 To 257/2022 i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 3. 2022 sp. zn. 29 T 51/2021 zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu.
4. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v písemném vyjádření k dovolání v rámci řízení podle §265h odst. 2 tr. ř. podotkla, že obviněný v něm v podstatě pouze zopakoval svoji obhajobu uplatňovanou od samého počátku trestního řízení, se kterou se již dostatečně vypořádaly soudy prvního a druhého stupně. Jeho argumentaci spočívající v tvrzení, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nedůvodně nebyl proveden navrhovaný podstatný důkaz ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., označila za prosté odmítnutí skutkového základu napadených rozhodnutí a polemiku s názorem soudů, jak je třeba ten či onen důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat. Ta ovšem uplatněný dovolací důvod nezakládá. Jednání obviněného bylo podle jejího názoru spolehlivě prokázáno zajištěnými kamerovými záznamy, na nichž bylo detailně zachyceno chování všech přítomných osob. Nad rámec uvedeného pak státní zástupkyně podotkla, že obviněný si musel být vědom toho, že odpalováním pyrotechniky u uskladněného odpadu může způsobit obtížně kontrolovatelný požár a s ním související ohrožení života a zdraví svých spolupracovníků přítomných na směně. I právní kvalifikaci takového počínání proto označila za přiléhavou. Napadená rozhodnutí podle jejího přesvědčení nejsou zatížena žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání. Deklarovaný dovolací důvod tak naplněn nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud předložené dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání vyjádřila i pro případ jiného rozhodnutí dovolacího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
5. Obviněný I. B. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost byla dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřovalo proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest (viz §265a odst. 2 písm. a/ tr. ř.).
6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní argumenty, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvod, na který odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
7. Na tomto místě je třeba poznamenat, že vzhledem k existující procesní situaci měl obviněný ve vztahu k usnesení odvolacího soudu uplatnit především dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. , a to v jeho druhé alternativě, která dopadá na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím byl dán některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Tento nedostatek či nedůslednost však dovolací senát nepovažoval za do té míry závažné, aby trval na formálním upřesnění náležitostí předloženého mimořádného opravného prostředku dříve, než přistoupí k vlastnímu posouzení v něm obsažených námitek. Zaměřil se proto na zjištění, zda řízení předcházející rozhodnutí odvolacího soudu bylo vskutku zatíženo vadami zakládajícími existenci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku mohou vést k porušení principů „fair procesu“ a tím i ústavně garantovaného práva obviněného na obhajobu a zakládají tak neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce stále ještě relativně nového zákonného ustanovení tedy vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, dále důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání.
9. Optikou výše rozvedených interpretačních pravidel hodnotil dovolací senát také procesní námitky obviněného I. B. a přitom dospěl k závěru, že z pohledu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. postrádají věcné opodstatnění . Žádnou z výše popsaných závažných procesních vad, která by zároveň představovala extrémní a neakceptovatelný zásah do ústavně zaručeného práva dovolatele na spravedlivý proces, totiž v dosavadním řízení před soudy nezjistil. Reklamované skutkové závěry nepovažuje za produkt nedostatečně nebo nezákonně provedeného dokazování ani jeho deformativního hodnocení, které by snad neslo prvky nepřípustné soudní libovůle.
10. Ke kruciální námitce obviněného, že ve věci nebyl vypracován znalecký posudek z oboru pyrotechnika, munice a výbušniny, je vhodné v obecné rovině připomenout, že trestní řád zásadně neurčuje žádná pravidla pro míru dokazování potřebného k objasnění té či oné významné skutkové okolnosti. Je tedy výhradně na soudu, aby v každé fázi procesu zvažoval, jaké důkazy je třeba provést a zda je nezbytné dosavadní důkazní stav ještě dále rozšiřovat či doplňovat. Platí, že účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Ten podle názoru Nejvyššího soudu v posuzované trestní věci naplněn byl. Dovolací senát měl možnost shlédnout kamerové záznamy, jež byly součástí předloženého procesního spisu (č. l. 167), a ve shodě s obecnými soudy konstatuje, že pro pochybnosti nevzbuzující závěr o vině dovolatele stíhanou trestnou činností představovaly dostatečný podklad.
11. Jestliže soud prvního stupně neprovedl obhajobou navržený důkaz, neznamená to, že jej „opomněl“, jak má namysli ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z hlediska ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces je soud toliko povinen umožnit účastníkovi řízení navrhovat důkazy a o důkazních návrzích vždy rozhodnout. Jestliže jim nevyhoví, musí důvody svého odmítavého postoje ústavně konformním způsobem vysvětlit alespoň v písemném vyhotovení rozhodnutí ve věci samé. Dané postuláty „fair procesu“ byly v nynější trestní věci respektovány. Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl o příslušném důkazním návrhu přímo v hlavním líčení konaném dne 27. 10. 2021, a to procesním usnesením, jež samo o sobě není třeba písemně odůvodňovat (viz protokol na č. l. 247 spisu). Důvody svého odmítavého postoje pak dostatečně transparentně vysvětlil v písemném vyhotovení svého prvního meritorního rozhodnutí ve věci (usnesení ze dne 27. 10. 2021 č. j. 29 T 51/2021-250), kde v bodě 7. rozvedl, jaké konkrétní skutečnosti jej vedly k závěru, že navrhovaný důkaz je pro zodpovědné posouzení věci zcela nadbytečný. Jeho racionálním úvahám v tomto směru není co vytknout a není třeba k nim ani cokoli dalšího dodávat. Dovolateli je v této souvislosti třeba připomenout, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím obviněný zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal odvolacím soudem č. 2.
12. Protože námitka obviněného I. B. neměla z pohledu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. potřebné opodstatnění, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání, aniž by k tomu bylo třeba souhlasu stran řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. František Hrabec
předseda senátu