ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.441.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 441/2023-146
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 24. 5. 2023 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2022 č. j. 7 To 228/2022-95, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 14 T 181/2021 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 28. 3. 2022 č. j. 14 T 181/2021-73 byl obviněný J. H. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku, na skutkovém základě, že „dne 29. 9. 2021 v době od 00:55 hodin do 01:05 hodin společně s dosud nezjištěným spolupachatelem se pokusili vniknout do budovy pekařství poškozené obchodní společnosti L., na ulici XY v XY, okres XY, a to tím způsobem že se snažili páčením překonat zámek uzamčených zadních vstupních dveří ze dvora do budovy, na sobě měli tmavé oblečení a na hlavě kuklu, přičemž byli vyrušeni hlídkou Policie České republiky, před kterou začali utíkat směrem za budovu pekařství, při pronásledování byl hlídkou obviněný J. H. dostižen u kontejnerů na odpad a zadržen, uvedeným jednáním způsobili poškozené obchodní společnosti L., IČ XY, se sídlem XY, škodu poškozením ve výši 300Kč“. Za tuto trestnou činnost uložil nalézací soud obviněnému podle §205 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců za současného vyslovení dohledu nad obviněným, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku též trest propadnutí věci, a to zelené kukly a černé rukavice. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené obchodní společnosti L. na náhradě škody částku 300 Kč.
2. K následnému odvolání obviněného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. 9. 2022 č. j. 7 To 228/2022-95 podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek okresního soudu zrušil pouze ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému se podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon tohoto trestu podmíněně ukládá na zkušební dobu v trvání dvou let.
3. Na předmětné rozhodnutí soudu druhého stupně reagoval obviněný J. H. dovoláním s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. V jeho odůvodnění připomněl, že trestný čin krádeže spočívá v jednání, jímž si pachatel přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní. Jako pokus tohoto trestného činu pak lze kvalifikovat jen takové úmyslné jednání pachatele, které je vedeno právě uvedeným záměrem. V nynějším případě však ze skutkových zjištění soudů vyplývá pouze tolik, že se pokoušel s další nezjištěnou osobou vniknout do uzamčené budovy společnosti L. Není však jasné, na základě čeho soudy zároveň dovodily, že motivem této snahy o nedovolené vniknutí do objektu bylo cokoli ukrást. Koneckonců, ze skutkové věty výroku o vině z rozsudku okresního soudu se ani nepodává, jakých věcí a v jaké hodnotě se dovolatel hodlal zmocnit. Bez zjištění výše škody, k níž jeho jednání mělo směřovat, tak ani nebylo možno určit, zda šlo o pokus k přečinu krádeže v základní nebo v nějaké kvalifikované skutkové podstatě. Pakliže odvolací soud k vytýkané absenci potřebných skutkových zjištění uvedl, že jediným cílem takové činnosti bylo vniknout do prostoru budovy pekárny a zde se zmocnit nějakých věcí, neboť jiný záměr obviněného nepřichází v úvahu, odůvodnil své rozhodnutí nepřípustnou spekulací, která neměla žádnou vazbu na obsah provedených důkazů, resp. s nimi byla v extrémním rozporu. Dovolatel i nadále trvá na tom, že se nabízely také jiné možné cíle či motivace osob, které páčily uzamčené dveře, jako například jejich touha či potřeba v objektu přenocovat, případně jej protiprávně obsadit a dočasně užívat z jiných důvodů, anebo prostě jen nutkání poškodit cizí majetek. Zároveň podle jeho názoru nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že právě on byl jedním z dvojice mužů, kteří operovali u dveří až do doby, kdy měli být vyrušeni přijíždějící policejní hlídkou. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2022 č. j. 7 To 228/2022-95 zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. označenému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
4. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání v rámci řízení podle §265h odst. 2 tr. ř. tvrzení obviněného o extrémním rozporu mezi výsledky dokazování a z něj vyvozenými skutkovými zjištěními striktně odmítla. Jeho námitky označila za prostou polemiku s názorem soudů na to, jak je třeba ten či onen důkaz hodnotit a jaký význam mu přisuzovat z hlediska skutkového děje. Sama pak zdůraznila, že přítomnost obviněného u zadního vchodu do pekárny a jeho snaha vypáčit uzamčené vstupní dveře byla jasně prokázána výpověďmi zasahujících policistů, z nichž vyplynulo, že se mimo jiné snažil před svým zadržením zbavit kukly a rukavic. Soudy se podle ní přesvědčivě vypořádaly i s jeho nevěrohodnou obhajobou, že XY pouze procházel a za budovou L. chtěl vykonat osobní potřebu, jakož i s účelovým argumentem, že pokud by byl jedním ze spolupachatelů, nutně zde nemusel chtít krást, ale mohlo mu jít například výhradně o poškození cizí věci (zámku na dveřích). Státní zástupkyně tak shrnula, že napadená rozhodnutí žádnou vadou, již by bylo nutno napravovat cestou dovolání, netrpí. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud předložený mimořádný opravný prostředek odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněný a aby tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání projevila i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
5. Obviněný J. H. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost byla dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. per analogiam.
6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
7. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Cílí tedy na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce stále relativně nového zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení zákonodárce zařadil případy tzv. opomenutých důkazů, dále důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. K tomu, aby byl daný dovolací důvod uplatněn nejen právně relevantně, ale zároveň také důvodně, musí být podle výkladové praxe Nejvyššího soudu splněn i nezbytný předpoklad, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů, v návaznosti na nich i pro hmotněprávní posouzení stíhaného jednání a ve svém důsledku tak významně determinovaly konečné postavení obviněného v pravomocně skončeném řízení.
8. Optikou výše rozvedených interpretačních pravidel hodnotil dovolací senát také skutkové výhrady obviněného J. H. a přitom dospěl k závěru, že z pohledu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. převážně postrádají právní relevanci. Zvlášť zdůrazňuje, že reklamovaný extrémní nesoulad nelze v dovolání kvalifikovaně namítat jen soustavným popíráním trestné činnosti a předkládáním vlastní, vesměs až neuvěřitelně vyznívající verze skutkového děje, která na rozdíl od skutkových závěrů učiněných soudem nemá žádnou vazbu na provedené důkazy. Právě tak lze charakterizovat obhajobu dovolatele spočívající ve zkratce v tom, že je obětí policejního omylu, resp. někým, kdo se pouze mimořádnou shodou okolností ocitl „v nesprávnou chvíli na nesprávném místě“. Na její podporu dovolatel přišel se vskutku nevšedním příběhem, kterak se jako výletník na cestě z XY domů na XY řízením osudu ocitl uprostřed noci v katastru Města XY, kudy putoval dál směrem k XY, když náhle pocítil nutkavou potřebu defekace a jako jediné k tomu vhodné a dostatečně diskrétní místo si vybral pouličními lampami osvětlený prostor u kontejnerů za budovou společnosti L., kde byl ovšem ke své smůle okamžitě zadržen policejní hlídkou a chybně ztotožněn jako jeden z pronásledovaných pachatelů čerstvě oznámeného pokusu o vloupání do tamního objektu. Tam, kde jeho legenda dostávala vážné trhliny, si pak vypomohl prostou negací výpovědí zasahujících policistů, kdy bez dalšího popřel zejména jejich tvrzení, že se před nimi neúspěšně pokusil z místa činu uprchnout v doprovodu druhého, dosud neztotožněného maskovaného muže. Fakt, že u něho policisté zajistili mimo jiné kuklu umožňující krytí celého obličeje a pogumovanou pracovní rukavici (tj. výbavu, jakou použili i oba pachatelé snažící se násilně vniknout do interiéru budovy), znovu krajně nepřesvědčivě zdůvodnil tím, že jde o běžné součásti jeho civilního šatníku, které standardně používá jako ochranu proti chladnému počasí namísto zimní čepice a klasických pletených či kožených rukavic. Soudům pak v podstatě vytýká, že množinu těchto kuriozních vysvětlení při rekonstrukci skutkového stavu neupřednostnily před ostatními důkazy, zejména pak svědectvími P. N. a G. M., kteří podrobně a přesvědčivě popsali průběh a okolnosti inkriminovaného služebního zákroku, včetně projevů a chování obviněného při jeho zadržení. Z napadených rozhodnutí přitom nelze dovodit, že by tato svědectví příslušníků mocenské složky státu byla převzata zcela nekriticky a v situaci „tvrzení proti tvrzení“ byla nepřípustně favorizována před obhajobou obviněného jakožto osoby, vůči níž v danou chvíli uplatňovali svou pravomoc. Je třeba podotknout, že jmenovaní policisté nebyli na výsledku trestního řízení nikterak osobně zainteresováni a nic nenasvědčuje ani tomu, že by se snad svou výpovědí pokoušeli „krýt“ eventuální vlastní trestnou činnost nebo jiný nezákonný postup vůči dovolateli. Nebyl zde tedy dán žádný racionální důvod, aby soudy k jejich vzájemně souladným výpovědím přistupovaly se zvláštní obezřetností a k jejich věrohodnosti zaujaly spíše pesimistický postoj. Obviněným namítaný extrémní rozpor mezi obsahem provedených důkazů a z nich vyvozených skutkových zjištění pak nelze dovozovat ani z toho, že svědek P. N. ve své výpovědi připustil, že po příjezdu na místo činu nepřistihl pachatele přímo při páčení dveří, ale zpozoroval je až u „vzdáleného rohu budovy“, kterak se rychlou chůzí pokoušejí zmizet z areálu a z jeho dohledu. Podstatné je, že oba členové policejní hlídky jednoznačně vyvrátili obhajobu obviněného, podle níž se poblíž místa činu pohyboval zcela sám, chtěl se zde pouze vyprázdnit, rozhodně před nimi nikam neprchal a nepokoušel se přitom ani zbavit své kukly nebo rukavic. Skutkový závěr soudů, že obviněný byl jedním z maskovaných mužů, kteří se pokusili vloupat do budovy společnosti L., tedy dovolací senát nepovažuje za produkt nedostatečně nebo nezákonně provedeného dokazování ani selektivního či deformativního hodnocení provedených důkazů. Z prostého faktu, že jejich racionální úvahy nesplnily představy a očekávání obviněného, automaticky nelze dovozovat, že soudní řízení bylo zatíženo vadou způsobilou založit dovolací přezkum, na niž je nutno reagovat kasačním usnesením.
9. Jako neopodstatněnou z pohledu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl Nejvyšší soud i námitku obviněného, že závěr soudů o zlodějském záměru pachatelů řešeného pokusu o vloupání, a tedy i o naplnění subjektivní stránky přečinu krádeže v jejich počínání nebyl podložen žádným důkazem a ve výsledku tak není ničím jiným než nepřípustnou spekulací. K ní je vhodné v obecné rovině připomenout, že okolnosti subjektivního charakteru, mezi něž patří typicky i pohnutka a motiv pachatele činu, lze zpravidla při absenci jeho přiznání dokazovat jen nepřímo, a to z okolností objektivní povahy, z nichž lze podle zásad racionálního myšlení usuzovat na jeho vnitřní vztah k porušení nebo ohrožení konkrétního zájmu chráněného trestním zákonem. Za takové „objektivní okolnosti“ soudy v nynějším případě důvodně považovaly zjištění, že dovolatel se do objektu pekárny pokoušel dostat ve vzájemné kooperaci s další dosud neztotožněnou osobou, oba spolupachatelé byly vybaveni kuklami přetaženými přes obličej tak, aby eventuálně nemohli být při činu identifikováni nahodilými svědky nebo kamerovým systémem, a po dobu čítající několik minut cílevědomě „pracovali“ výhradně na uzamčených zadních vchodových dveří do objektu. Spatřovat v takovém předem promyšleném a koordinovaném jednání dvou osob uprostřed noci nějaký jiný než zlodějský motiv, tak jak je nabízí obhajoba, je z pohledu formální logiky téměř až absurdní. Pokud by například oba spolupachatelé bez dalšího sledovali toliko záměr způsobit škodu na majetku společnosti L., ať už ze msty nebo pro obecné a dlouhodobé antipatie k majiteli firmy a současně vlastníkovi objektu, vyvstává otázka, proč by se zaměřovali na obyčejnou, relativně levnou a snadno vyměnitelnou vložku zámku, resp. páčili staré, oplechované, již viditelně rezivějící dveře a spokojily se tak s tím, že jejich předem promyšlená „odveta“ ve výsledku zatíží finanční rozpočet poškozeného maximálně v řádu o nižší stovky korun. Opakovaně zmíněná „speciální výstroj“ spolu se systematičností v jejich počínání prakticky vylučovaly i úvahy o tom, zda se z jejich strany nemohlo jednat o spontánní projev vandalismu nebo o realizaci náhle pojatého záměru přenocovat v interiéru budovy, kde kromě pekárny mají své kancelářské prostory i další firmy a kde by riskovali, že budou v brzkých ranních hodinách nadcházejícího pracovního dne vyrušeni, odhaleni a případně i zadrženi až do příjezdu policie některým z příchozích zaměstnanců. Jinými slovy, závěr soudů, že dovolatel šel spolu se svým komplicem do inkriminovaného objektu krást, na rozdíl od různých hypotéz nabízených obhajobou, nevzbuzuje rozumné a důvodné pochybnosti a v tomto smyslu je projevem hodnotícího procesu, který plně respektoval zásadu zakotvenou v §2 odst. 6 tr. ř.
10. Hmotněprávnímu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. formálně odpovídala výhrada obviněného směřující vůči právní kvalifikaci skutku v podobě tak, jak byl zjištěn a popsán ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu, kdy namítl, že tzv. skutková věta neobsahuje zjištění, jaké cizí věci a v jaké hodnotě si vlastně hodlal přisvojit. Podle jeho názoru tak reálně nebylo možné určit, „k naplnění jaké skutkové podstaty (základní či některé kvalifikované) trestného činu krádeže by došlo“. K této právně vzato nesmyslné argumentaci dovolací senát podotýká, že naplnění objektivní stránky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jehož pokusem byl obviněný jakožto spolupachatel uznán vinným, nepředpokládá žádné speciální vlastnosti věcí, jichž se pachatel zmocňuje nebo hodlá zmocnit, a stejně tak není rozhodné, jakou tyto věci mají jednotlivou či celkovou hodnotu vyjádřitelnou v penězích. Podstatou soudy použité právní kvalifikace (na rozdíl od ustanovení §205 odst. 1 písm. a/ tr. zákoníku) je zjištění, že pachatel si cizí věc přisvojil nebo se pokusil přisvojit vloupáním , tj. vniknutím do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení anebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly. Takový charakter jednání dovolatele, spočívající ve snaze vypáčit uzamčené vstupní dveře do budovy a vedené jasným záměrem se uvnitř „porozhlédnout“ a eventuálně si i něco odnést, zcela jistě vykázalo. Proto na ně bylo důvodně reagováno vyvozením trestněprávní odpovědnosti.
11. Závěrem lze tedy shrnout, že námitky obviněného J. H. buď vůbec nerespektovaly věcné zaměření zákonných dovolacích důvodů, anebo jim z pohledu deklarovaných důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. nebylo možno přiznat věcné opodstatnění. Nejvyšší soud proto jeho dovolání (jako celek) odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak za splnění podmínky podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 5. 2023
JUDr. František Hrabec
předseda senátu