ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.57.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 57/2023-242
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2023 o dovolání obviněného P. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022 sp. zn. 61 To 659/2022, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 Nt 2603/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 10. 2022 sp. zn. 2 Nt 2603/2020 byl podle §353 odst. 2 tr. ř. zamítnut návrh obviněného P. M. na propuštění z výkonu ochranného psychiatrického léčení v ambulantní formě, které mu bylo uloženo usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2018 pod sp. zn. 1 Nt 4001/2018.
Následnou stížnost obviněného proti shora citovanému rozhodnutí soudu prvního stupně zamítl Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 11. 2022 sp. zn. 61 To 659/2022 podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
2. Na uvedené rozhodnutí stížnostního soudu reagoval obviněný P. M. dovoláním s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. h) a k) tr. ř. V jeho odůvodnění namítl, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, když současně bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Tento názor opřel o ustanovení §99 odst. 6 tr. zákoníku, podle kterého ochranné léčení trvá, dokud to vyžaduje jeho účel. K tomu konkrétně podotkl, že mu bylo psychiatrické ambulantní léčení uloženo již v první polovině roku 2018 a trvá tak bezmála pět let. Za tu dobu neměl při fungování v běžném životě jediný problém a nedopustil se ani žádného trestného činu či přestupkového jednání. Podle něj tak lze dovodit, že účel uloženého ochranného léčení již byl naplněn a není důvod v něm pokračovat. V uvedené souvislosti poukázal na názor ošetřujícího lékaře P. P., který byl opakovaně osobně slyšen před soudem a vyjádřil zde přesvědčení, že posuzovaný pacient by užíval předepsanou medikaci i po skončení ochranného léčení. Dovolatel tuto otázku s P. probíral osobně, naposledy při pravidelné lékařské prohlídce dne 28. 11. 2022. Při ní ošetřujícímu lékaři potvrdil, že léky stále užívá a užívat bude i v budoucnu. Proto se domnívá, že soudy posoudily nutnost dalšího trvání ochranného léčení nesprávně. Po jeho výtce se totiž nedůvodně přiklonily k názoru vyjádřenému v posudku Psychiatrické nemocnice v XY (znaleckého ústavu), který byl ovšem vypracován až s ročním odstupem od jeho vyšetření, vycházel tedy ze zcela neaktuálních údajů a tím fakticky ztratil na validitě pro účely nynějšího řízení. Z výše rekapitulovaných důvodů tak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení stížnostního soudu zrušil a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
3. Pověřená státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření v rámci řízení podle §265h odst. 2 tr. ř. připomněla, že dovoláním lze v trestním řízení napadat pouze taková rozhodnutí soudů učiněná ve druhém stupni ve věci samé, která jsou výslovně uvedena v §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. Zdůraznila, že jde o taxativní výčet, do nějž usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022 sp. zn. 61 To 659/2022 nepatří a dovolání proti němu tudíž podat nelze. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud předložené dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné a aby tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřila i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
4. Než mohlo být posouzeno, zda je P. M. podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají, zda jeho dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a zda současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., bylo třeba se nejprve zabývat otázkou, jestli je jeho písemné podání – dovolání přípustné. Nejvyšší soud přitom dospěl k závěru, že tomu tak není .
5. V obecné rovině je třeba připomenout, že dovolání zavedené do trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002, bylo koncipováno jako specifický a relativně úzce specializovaný mimořádný opravný prostředek. Jeho přípustnost proto zákonodárce poměrně striktně omezil pouze na vybraná meritorní rozhodnutí soudů druhého stupně, jež byla zařazena do taxativního výčtu v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) h) tr. ř. Žádné jiné (další) rozhodnutí, které do daného okruhu nepatří, pro účely dovolání za „rozhodnutí ve věci samé“ považovat nelze.
Podle §265a odst. 2 tr. ř. se přitom rozhodnutími ve věci samé rozumějí:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření ,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) tr. ř.
6. Z nadepsaného uzavřeného výčtu je zřejmé, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022 sp. zn. 61 To 659/2022 svou povahou a obsahem do okruhu rozhodnutí, proti nimž zákon připouští dovolání, nespadá . V dané souvislosti je totiž třeba zdůraznit, že Obvodní soud pro Prahu 6, jako soud prvního stupně, usnesením ze dne 14. 10. 2022 sp. zn. 2 Nt 2603/2020 dovolateli ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě neukládal, ale rozhodl o tom, že se P. M. z výkonu tohoto ochranného opatření nepropouští. Nešlo tedy o rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 písm. a) či e) tr. ř., a ani napadené zamítavé usnesení Městského soudu v Praze jako soudu stížnostního tak logicky nelze považovat za rozhodnutí podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., které by podléhalo případnému dovolacímu přezkumu.
Na tomto závěru nemohlo nic změnit ani frapantně vadné poučení o opravných prostředcích obsažené v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí, kterým stížnostní soud jmenovanému zcela kuriózně, ale především věcně nesprávně, „přiznal“ takové procesní oprávnění, jež mu ze zákona nenáleží. Zde je třeba zdůraznit zásadu, že nikdo nemůže mít více práv, než mu zákon přiznává.
7. Nejvyšší soud proto konstatoval, že písemné podání P. M., označené jako dovolání, nesplnilo základní podmínku přípustnosti dovolání vymezenou v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř., a proto bylo podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto, jako nepřípustné. Dovolací senát rozhodl tímto způsobem za splnění podmínky podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, aniž by k tomu bylo třeba souhlasu stran.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 2. 2023
JUDr. František Hrabec
předseda senátu