ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.648.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 648/2023-137
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2023 o dovolání obviněného D. D. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Vinařice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023 č. j. 7 To 58/2023-104, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 30 T 46/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. D. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 11. 2022 č. j. 30 T 46/2022-58 byl obviněný D. D. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku na skutkovém základě, že „v době od 5. 5. 2022 do 23. 5. 2022 do 9:20 hodin, kdy byl na základě příkazu k dodání do výkonu trestu omezen na osobní svobodě, v XY, XY, bez závažného důvodu nenastoupil výkon trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 3. 2020 č. j. 3 T 25/2020-99, přičemž usnesením tohoto soudu ze dne 21. 3. 2022 č. j. 3 T 25/2020-178, které nabylo právní moci dne 26. 3. 2022, jmenovaný soud rozhodl, že obžalovaný trest vykoná a pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, ačkoli výzvu k nástupu k výkonu tohoto trestu převzal prostřednictvím datové schránky dne 5. 4. 2022, a která mu byla stanovena nejpozději do 4. 5. 2022, však do výkonu trestu byl dodán až policejním orgánem dne 23. 5. 2022“. Za to byl obviněný podle §337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, k jehož výkonu byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Následné odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 4. 2023 č. j. 7 To 58/2023-104 podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
3. Na předmětné rozhodnutí odvolacího soudu reagoval obviněný D. D. dovoláním s odkazem důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c) a m) tr. ř. V jeho odůvodnění namítl, že soud prvního stupně zatížil příslušnou fázi trestního řízení závažnou procesní vadou, která představovala extrémní porušení jeho práva na obhajobu. Reklamovanou nezákonnost a protiústavnost postupu obvodního soudu spatřuje dovolatel konkrétně v tom, že hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti a současně při něm ani nebyl zastoupen dříve ustanovenou obhájkyní. Připomněl, že Mgr. Kočí mu byla opatřením soudu ustanovena jako obhájkyně v době, kdy se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice. Tím byl založen důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Posléze však z výkonu trestu uprchl a až do dne 16. 1. 2023, kdy byl dopaden a dodán zpět do věznice, se skrýval. Podle jeho mínění měl obvodní soud na jeho útěk ještě před zahájením hlavního líčení (nařízeného na den 7. 11. 2022) reagovat vydáním usnesení o konání řízení proti uprchlému podle §305 tr. ř. a současně mu ustanovit obhájce z důvodu nutně obhajoby podle §36 odst. 1 písm. c) tr. ř. Pokud tak neučinil, zatížil svůj postup vadou zakládající deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolatel je přesvědčen, že svým útěkem z věznice naplnil zákonné podmínky pro konání zvláštního řízení ve smyslu §302 a násl. tr. ř. S odkazem na vybraná rozhodnutí Nejvyššího soudu, z nichž citoval vybrané pasáže, dovozuje, že jeho jednání nebylo možno charakterizovat jinak než jako „skrývání se“ v úmyslu zmařit průběh a úkony trestního řízení v nynější trestní věci a vyhnout se tak hrozícímu postihu za žalovaný skutek. Z tohoto pohledu považuje za nerozhodné, že předtím s orgány činnými v trestním řízení naopak spolupracoval a znal i den konání hlavního líčení. Institut uprchlého by se podle jeho názoru měl vztahovat i k případům, kdy ke skrývání stíhané osoby dojde až po řádném doručení předvolání k soudnímu jednání. V uvedené souvislosti označil za „nepředstavitelné“, že by nejprve uprchl z vězení, aby se následně v této trestní věci dobrovolně dostavil k soudu a vydal se tím zpět do rukou bezpečnostních složek. Jestliže nalézací soud přesto neshledal podmínky pro konání řízení proti uprchlému, měl alespoň nařízené hlavní líčení odročit a pokusit se o jeho předvedení. Pokud bez dalšího postupoval podle §202 odst. 2 tr. ř. a současně zrušil jeho právní zastoupení ustanovenou obhájkyní s tím, že aktuálně žádný z důvodů nutné obhajoby založen není, nepočínal si v souladu s trestním řádem. Městský soud v Praze jako soud odvolací takový postup přesto aproboval jako správný a tím napadeným usnesením založil vadu předpokládanou v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dovolatel tedy navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. obě rozhodnutí obecných soudů zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 5 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v písemném vyjádření k dovolání v rámci řízení podle §265h odst. 2 tr. ř. konstatoval, že argumentace obviněného je z pohledu deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nejen právně relevantní, ale i důvodná. Podle jeho názoru útěk dovolatele z věznice a následné vedení jeho jména v pátrací evidenci Policie ČR založily podmínky pro konání řízení proti uprchlému, neboť se lze důvodně domnívat, že z výkonu trestu utekl právě v reakci na převzetí obžaloby a předvolání k hlavnímu líčení v nynější trestní věci. Pokud se zdržoval na neznámém místě, logicky se tím vyhýbal nejen zmíněnému výkonu trestu odnětí svobody, ale též úkonům trestního řízení v řešené věci Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 30 T 46/2022. Možnost, že by se jako uprchlý vězeň dostavil k hlavnímu líčení a vydal se tak do rukou orgánů činných v trestním řízení, nebo byl k jednání soudu předveden, přitom byla spíše jen teoretická a nanejvýš nereálná. Pokud za dané situace obvodní soud přesto konal hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, aniž by u něho shledal důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. c) tr. ř. a ustanovil mu obhájce (kterého uprchlý mít musí), zkrátil dovolatele na jeho obhajovacích právech. Odvolací soud tuto vadu nenapravil, ač tak učinit měl. Napadené rozhodnutí tím zatížil vadou zakládající důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Státní zástupce tedy navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023 sp. zn. 7 To 58/2023, tak i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 11. 2022 sp. zn. 30 T 46/2022, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň navrhl, aby dovolací senát zmíněným způsobem rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání vyjádřil i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
5. Obviněný D. D. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost se odvíjela od ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřovalo proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest (viz §265a odst. 2 písm. a/ tr. ř.).
6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
7. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo odvolacím či stížnostním soudem rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, anebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, přestože již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů.
8. Prvá z obou alternativ tohoto důvodu dovolání v nynější věci nepřipadala v úvahu, neboť Městský soud v Praze projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání a rozhodl o něm po provedeném přezkumu. Druhá alternativa by pak byla naplněna tehdy, pokud by řízení předcházející napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně bylo skutečně zatíženo vadou zakládající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který obviněný rovněž formálně uplatnil.
9. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Z povahy věci tedy dopadá zejména na případy porušení zákonných ustanovení o nutné obhajobě a tím i jednoho ze základních procesních práv obviněného, které je garantováno mezinárodními smlouvami i ústavněprávními předpisy.
10. Námitku obviněného, podle níž byl v době konání hlavního líčení fakticky v postavení uprchlého ve smyslu §302 a násl. tr. ř. a nalézací soud proto měl před vlastním projednáním obžaloby vydat usnesení podle §305 tr. ř. a současně mu ustanovit obhájkyni z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. c) tr. ř., což neučinil, bylo možno z pohledu deklarovaného dovolacího důvodu považovat za právně relevantní. Po stránce věcné jí však Nejvyšší soud nepřiznal žádné opodstatnění.
11. V uvedené souvislosti je třeba připomenout, že s totožnou námitkou obhajoby byl v rámci odvolacího přezkumu konfrontován již Městský soud v Praze, který se s ní v bodech 6. a 7. odůvodnění napadeného usnesení vypořádal způsobem, jemuž není po právní stránce co vytknout. Především důvodně a v souladu s obecně respektovanou trestněprávní teorií (k tomu srov. např. Šámal P. a kol.: Trestní řád II – komentář, 7. doplněné a přepracované vydání, C. H. Beck, Praha 2013, str. 3452) zdůraznil, že řízení proti uprchlému je možno vést zcela výjimečně a jen v nezbytně nutných případech, kdy dlouhodobá nedostupnost obviněného pro příslušné orgány veřejné moci může reálně zmařit naplnění samotného účelu trestního řízení, jímž je zejména náležité objasnění trestné činnosti pachatele a jeho spravedlivé potrestání podle zákona (§1 odst. 1 věta první tr. ř.). Takové riziko je dáno v zásadě tehdy, pokud obviněného, který se trestnímu řízení vyhýbá pobytem v cizině anebo tím, že se skrývá, nelze postavit před soud, a přitom mu nebylo ani řádně sděleno obvinění z trestného činu, pro který se řízení vede, natož aby byl v jeho průběhu k věci alespoň jednou vyslechnut procesně účinným způsobem. Ze stejného pojetí pak vychází také ustálená soudní judikatura, o níž se obviněný s použitím selektivní a účelové interpretace opírá při své dovolací argumentaci. I z ní lze jednoznačně dovodit důraz na zvláštní povahu řízení proti uprchlému, které je možno konat jen v krajních a odůvodněných případech , kdy je pobyt pachatele v cizině anebo jeho „skrývání se“ projevem cílené snahy znemožnit provedení nezbytných procesních úkonů, fakticky zhatit samotné dokazování a tím se vyhnout eventuální trestní odpovědnosti za skutek, pro který se řízení vede.
12. Výše rozvedené podmínky řízení proti uprchlému v posuzovaném případě zjevně splněny nebyly . Z předloženého spisového materiálu totiž vyplývá, že obviněný byl v podstatě po celou dobu, kdy probíhalo přípravné řízení, ve výkonu trestu odnětí svobody. Dne 7. 7. 2022 si ve věznici osobně převzal usnesení o zahájení trestního stíhání (č. l. 2 spisu) a od 11. 7. 2022 byl jako osoba omezená na svobodě z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. právně zastoupen soudem ustanovenou obhájkyní Mg. Petrou Kočí (č. l. 3 spisu). Kromě toho, že od počátku věděl, z čeho je obviněn, byl ke stíhanému skutku procesně účinným způsobem vyslechnut policejním orgánem, kdy se v přítomnosti ustanovené obhájkyně k věci podrobně vyjádřil (viz protokol na č. l. 9 a násl. spisu). Před podáním obžaloby byl řádně vyrozuměn o možnosti prostudovat spis a tohoto oprávnění rovněž aktivně využil (č. l. 29 a 31 spisu). Obžalobu spolu s předvoláním k nařízenému hlavnímu líčení si osobně převzal dne 10. 10. 2022 (č. l. 43 spisu). Až poté, kdy zákonným způsobem provedené přípravné řízení skončilo a bylo již nařízeno řízení před soudem, dne 14. 10. 2022 uprchl z výkonu trestu, resp. odešel z pracoviště nacházejícího se mimo areál věznice, zdržoval se neznámo kde, a dne 7. 11. 2022 se nedostavil k hlavnímu líčení, byť mu termín a místo jeho konání byly dobře známy. Nic kromě eventuality, že bude zadržen kvůli útěku z výkonu trestu, mu přitom v osobní účasti na jednání soudu objektivně nebránilo.
13. Přednesené stručné resumé průběhu trestního řízení, jež bylo proti dovolateli vedeno pro skutek spočívající v tom, že bez závažného důvodu nenastoupil na výzvu soudu výkon trestu odnětí svobody, tedy vylučuje závěr, že jeho nedostupnost pro orgány činné v trestním řízení byla dlouhodobá a fakticky zcela paralyzovala proces zákonného shromažďování důkazů tak, aby ho vůbec nebylo možno postavit před soud. Prostá skutečnost, že se dovolatel po dobu cca tří týdnů před zahájením hlavního líčení úspěšně vyhýbal svému dopadení a zpětnému dodání do výkonu trestu, který mu byl uložen v jiné trestní věci a ze kterého z blíže nezjištěné osobní motivace (tu nelze pouze odhadovat nebo presumovat) jednoduše utekl, sama o sobě nutnost pokračování nynějšího řízení ve zvláštním režimu podle §302 a násl. tr. ř. nezakládala. Je třeba si znovu uvědomit, že řízení proti uprchlému lze konat pouze v případě, kdy se osoba, jež má být stíhána, nebo již stíhána je, vyhýbá trestnímu řízení v konkrétní věci pobytem v cizině anebo tím, že se skrývá. V posuzovaném případě nelze učinit kategorický závěr, že se obviněný skrýval, aby se tím vyhýbal vedenému trestnímu řízení proti své osobě právě v této věci. Zákonný podklad pro postup podle §305 tr. ř. zde tedy Obvodní soud pro Prahu 5 neměl, a tudíž nepochybil ani v tom, že u obviněného uměle nekonstruoval existenci důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. c) tr. ř., jak obhajoba usilovně prezentovala v předloženém dovolání. Pokud soud u obviněného naopak zrušil zastoupení obhájkyně z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., rozhodl tak zcela důvodně. Správně ve věci shledal i splnění podmínek pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného (§202 odst. 2 tr. ř.). Nejvyšší soud v takovém postupu – na rozdíl od názoru obhajoby i vyjadřujícího se státního zástupce – žádnou nezákonnost neshledal a nemá ani za to, že by jím bylo ve skutkově a právně nikterak složité věci neakceptovatelným způsobem zasaženo do ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Obdobný závěr pak lze učinit i vůči usnesení odvolacího soudu, který odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.
14. Lze tedy shrnout, že námitka obviněného D. D. postrádala z hlediska deklarovaných dovolacích důvodů potřebné opodstatnění a Nejvyšší soud proto jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. uvedeným způsobem rozhodl v neveřejném zasedání, aniž by k tomu bylo třeba souhlasu stran řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 7. 2023
JUDr. František Hrabec
předseda senátu