ECLI:CZ:NS:2023:4.TZ.20.2023.1
sp. zn. 4 Tz 20/2023-79
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2023 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. H. , nar. XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. 3 T 193/2020, a podle §268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. 3 T 193/2020, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §13 odst. 1 tr. zákoníku a §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. H.
II. Podle §269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje trestní příkaz Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. 3 T 193/2020. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Liberci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Dne 1. 3. 2023 byla doručena Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, č. j. MSP-488/2021-ODKA-SPZ/7, kterou podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. ve prospěch obviněného J. H. (dále jen „obviněný“). Stížností ministr napadá pravomocný trestní příkaz Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. 3 T 193/2020, kterým byl obviněný odsouzen za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedený přečin uložil Okresní soud v Liberci obviněnému podle §337 odst. 1 tr. zákoníku, s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle §84 tr. zákoníku za užití §81 odst. 1 tr. zákoníku soud výkon trestu odnětí svobody obviněnému podmíněně odložil a nad obviněným stanovil dohled. Podle §85 odst. 1 tr. zákoníku mu byla uložena zkušební doba v trvání 3 let. Dále byl obviněnému podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců.
2. Stěžovatel následně uvádí, že v předmětné věci se měl obviněný dopustit přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku tím, že „přestože si byl vědom uloženého trestu zákazu činnosti spočívajícím v řízení motorových vozidel v trvání 2 let rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 8. 2017, č. j. 2 T 41/2017-241, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 11. 2017, č. j. 31 To 405/2017-260, ve dnech 10. 11. 2020 a 17. 11. 2020 řídil osobní motorové vozidlo.“.
3. Ministr dodává, že opisem z Rejstříku trestů bylo přitom zjištěno, že trest zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel uložený obviněnému ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 41/2017, byl obviněným vykonán již dne 14. 10. 2020. Vzhledem k této skutečnosti je podle stěžovatele zjevné, že se obviněný nemohl řízením osobního motorového vozidla ve dnech 10. 11. 2020 a 17. 11. 2020 dopustit trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jestliže uložený trest zákazu činnosti byl vykonán již dne 14. 10. 2020. V důsledku pochybení Okresního soudu v Liberci byl obviněný uznán vinným a potrestán za jednání, které není v rozporu se zákonem, a nemělo tak být stíháno.
4. Ministr spravedlnosti je tak toho názoru, že trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 12. 2020, č. j. 3 T 193/2020-35, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §13 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
5. Závěrem ministr spravedlnosti navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 12. 2020, č. j. 3 T 193/2020-35, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §13 odst. 1 a §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Podle §269 odst. 2 tr. ř. dále navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený trestní příkaz v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Dále, aby Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud tak učinil v neveřejném zasedání.
6. Dne 7. 3. 2023 bylo Nejvyššímu soudu doručeno vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sp. zn. 1 NZZ 2019/2023. Státní zástupce uvádí, že se ztotožnil s obsahem předmětné stížnosti pro porušení zákona a argumentací ministra spravedlnosti. Státní zástupce má za to, že stížnosti pro porušení zákona by mělo být vyhověno v souladu s jejím závěrečným návrhem s tím, že pokud jsou v odstavci 3 závěrečného návrhu stížnosti pro porušení zákona uvedeny dvě varianty, považuje za vhodnější první variantu, tedy aby o věci znovu jednal a rozhodl nalézací soud.
7. Státní zástupce tak ve svém vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud postupoval podle bodů 1 až 2 závěrečného návrhu obsaženého ve stížnosti pro porušení zákona a aby poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v §274 odst. 2 a 3 tr. ř., tak i pro tento případ státní zástupce souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání (§274 odst. 4 tr. ř. ve znění účinném od 8. 12. 2021).
8. Z opisu Rejstříku trestů obviněného a předmětného spisového materiálu, zejména spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 2 T 41/2017, bylo zjištěno, že obviněnému byl rozsudkem tohoto soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 2 T 41/2017, uložen mj. trest zákazu činnosti podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 2 (dvou) let. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 11. 2017. Podle opisu z evidence Rejstříku trestů vykonal obviněný tento uložený trest zákazu činnosti dne 14. 10. 2020.
9. Ze spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 3 T 193/2020, konkrétně z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. 3 T 193/2020, je zřejmé, že tento soud obviněného shledal vinným, že:
ačkoliv si byl vědom, že byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci č. j. 2 T 41/2017-241 z 15. 8. 2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. 31 To 405/2017-260 z 1. 11. 2017, v právní moci téhož dne, uložen mimo jiné souhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 24 měsíců, který v důsledku přerušení výkonem trestu odnětí svobody od 1. 6. 2018 do 2. 3. 2020, dosud nevykonal, tak
- dne 10. 11 2020 kolem čtrnácté hodiny, po předchozím záměrném požití alkoholických nápojů, řídil v XY osobní motorové vozidlo Audi A6 s registrační značkou XY, přičemž byl na parkovišti u prodejny Billa na XY ulici zastaven a zkontrolován hlídkou Policie ČR,
- dne 17. 11. 2020 kolem 23. hodiny, řídil v XY osobní motorové vozidlo Audi A6 s registrační značnou XY, přičemž byl v ulici XY zastaven a zkontrolován hlídkou Policie ČR .
10. Jak již bylo konstatováno, z opisu Rejstříku trestů bylo zjištěno, že trest zákazu činnosti, který byl obviněnému uložen na základě rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 2 T 41/2017, obviněný vykonal dne 14. 10. 2020. Ze spisového materiálu Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 3 T 193/2020, konkrétně č. l. 42–43, je patrné, že sama soudkyně, která vydala napadený trestní příkaz, podala podnět k podání stížnosti pro porušení zákona ve prospěch obviněného dne 26. 4. 2021. V jeho obsahu uvedla, že zejména vzhledem ke skutečnosti, že se obviněný nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, byl pravděpodobný konec výkonu trestu zákazu činnosti několikrát měněn, přičemž poslední změna měla zásadní dopad na hodnocení jednání obviněného v projednávané věci pod sp. zn. 3 T 193/2020. Soudkyně také uvádí, že v době rozhodování měl soud k dispozici důkazy obvyklé pro trestnou činnost maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, tedy zejména rozsudek, kterým byl obviněnému uložen předmětný trest zákazu činnosti, výpis z evidenční karty řidiče, opis z evidence Rejstříků trestů. Co se týče údajů v evidenční kartě řidiče, v části „ZŘMV“ (tedy zákaz řízení motorových vozidel) bylo uváděno, že konec tohoto trestu je předpokládán k datu 1. 2. 2021. Sám obviněný pak, jak se podává z obou protokolů o výslechu osoby podezřelé, uvedl, že si je vědom skutečnosti, že má zákaz řízení. V době rozhodování tak soud neměl žádného poznatku svědčícího o tom, že trest zákazu činnosti byl již vykonán. Uzavírá, že obviněný se tak nemohl dopustit svým jednáním ve dnech 10. 11. 2020 a 17. 11. 2020 trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Je tak přesvědčena, že byl v neprospěch obviněného porušen zákon v §13 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
11. Nejvyšší soud na podkladě zjištěných okolností sděluje následující skutečnosti.
12. Ustanovení §13 odst. 1 tr. zákoníku vymezuje trestný čin jako protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znak uvedeném v takovém zákoně. Podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl.
13. Ze spisového materiálu je zřejmé, že obviněný uložený trest z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 2 T 41/2017, vykonal dne 14. 10. 2020. Tedy v době jeho jednání již tento trest zanikl a nemohl tak mařit výkon rozhodnutí soudu tím, že prováděl činnost – řízení motorového vozidla, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána.
14. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, když zákon byl porušen v ustanovení §13 odst. 1 tr. zákoníku a §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v neprospěch obviněného.
15. Z těchto důvodů Nejvyšší soud po přezkumu napadené věci ve smyslu §267 odst. 3 tr. ř. vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného v ustanovení §13 odst. 1 tr. zákoníku a §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Nejvyšší soud pak s ohledem na vyslovené porušení zákona v neprospěch obviněného podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. 3 T 193/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém řízení se opětovně bude Okresní soud v Liberci zabývat trestností jednání, které je obviněnému vytýkáno v návrhu na potrestání.
16. Nejvyšší soud připomíná, že podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Současně je třeba zdůraznit, že stížnost byla podána ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně v jeho neprospěch.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu