ECLI:CZ:NS:2023:4.TZ.74.2023.1
sp. zn. 4 Tz 74/2023-172
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 9. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. H., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 5. 6. 2020, sp. zn. 4 T 69/2020, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 5. 6. 2020, sp. zn. 4 T 69/2020 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §9 odst. 1 tr. ř. a v ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v neprospěch obviněného R. H.
Napadený rozsudek se zrušuje . Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Teplicích se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 5. 6. 2020, sp. zn. 4 T 69/2020, byl obviněný R. H. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 1 T 7/2008-67 ze dne 20. 2. 2008, který nabyl právní moci dne 17. 7. 2008, má uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 7 let, který v současné době vykonává,
1) dne 23. 5. 2020 kolem 22:00 hodin v obci XY, okres XY, řídil osobní motorové vozidlo značky Škoda Octavia RZ XY, kdy byl oznámen Policii ČR osobou Z. A., narozená XY, která podezřelého dobře zná,
2) dne 2. 6. 2020 v 21:14 hodin v XY, ulici XY, řídil osobní motorové vozidlo značky Škoda Octavia RZ XY, přičemž byl kontrolován hlídkou PČR OHS Teplice.
Za uvedené jednání byl obviněný R. H. odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 5. 6. 2020, sp. zn. 4 T 69/2020, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. H. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §9 odst. 1, §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v §337 odst. 1 písm. a) a §419 tr. zákoníku. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že podle skutkových zjištění Okresního soudu v Teplicích obviněný tím, že řídil ve dnech 23. 5. 2020 a 2. 6. 2020 motorové vozidlo, porušil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 7 let, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 2. 2008 pod č. j. 1 T 7/2008-67, pravomocným dne 17. 7. 2008, který v předmětné době vykonával. Rozsudek neobsahuje písemné odůvodnění, lze tedy pouze předpokládat, že v souvislosti s uvedeným zjištěním se soud nezabýval otázkou, za jakou trestnou činnost byl obviněnému v době účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen tr. zák.), tento druh trestu uložen, tj. že se tak stalo za čin spočívající v řízení motorových vozidel, aniž by obviněný byl držitelem řidičského oprávnění, kvalifikovaný jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., od jehož trestnosti však bylo s účinností tr. zákoníku upuštěno a nadále byl takový čin považován pouze za přestupek.
S ohledem na shora uvedené měl soud zaznamenat, že se ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 7/2008 jednalo o situaci předpokládanou ustanovením §419 tr. zákoníku. Okresní soud v Teplicích však uvedenou problematiku neřešil, důkaz trestním spisem Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 1 T 7/2008, v hlavním líčení neprovedl a bez dalšího učinil závěr, že ke dni 23. 5. 2020 a 2. 6. 2020 stále obviněný vykonával předmětný trest zákazu činnosti, jehož porušením obviněný naplnil zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Soud měl pro závěr o vině obviněného vyhodnotit jako předběžnou otázku podle §9 odst. 1 tr. ř., zda ke dni 23. 5. 2020 a 2. 6. 2020 nadále existoval předmětný trest zákazu činnosti, jehož nerespektováním by obviněný naplnil zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, či s ohledem na ustanovení §419 tr. zákoníku bylo nutno uzavřít, že výkon předmětného trestu zákazu činnosti fakticky uloženého výlučně za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. byl s ohledem na ustanovení §419 tr. zákoníku již ke dni 23. 5. 2020 a 2. 6. 2020 vyloučen, a obviněný se tak nemohl svým jednáním dopustit jeho maření.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 5. 6. 2020, sp. zn. 4 T 69/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. H. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., příp. §271 odst. 1 tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření se stížností pro porušení zákona ztotožnil a navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle bodů 1) až 3) závěrečného návrhu stížnosti pro porušení zákona.
Obhájce obviněného navrhl stížnosti pro porušení zákona vyhovět.
Obviněný se ke stížnosti pro porušení zákona vyjádřil tak, že se se stížností pro porušení zákona ztotožnil a navrhl, aby Nejvyšší soud stížnosti ministra spravedlnosti v plném rozsahu vyhověl.
Nejvyšší soud proto podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného.
Od 1. 1. 2010 je účinný nový trestní zákoník, který již trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. neobsahuje. Podle §419 tr. zákoníku trest uložený přede dnem nabytí účinnosti tr. zákoníku za čin, který není trestným činem podle tohoto zákona, popřípadě jeho nevykonaný zbytek, se nevykoná. Ustanovení o souhrnném trestu se v takovém případě neužije. Byl-li za takový čin a sbíhající se trestný čin uložen úhrnný nebo souhrnný trest, soud trest poměrně zkrátí; přitom přihlédne ke vzájemnému poměru závažnosti činů, které ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nejsou trestnými činy, a sbíhajících se trestných činů.
S ministrem spravedlnosti je třeba souhlasit v tom, že primární příčinou toho, že okresní soud ve vytýkaném směru porušil v neprospěch obviněného zákon, je řádné nezjištění skutkového stavu věci. Uvedený soud totiž nezjistil (a v důsledku toho ani nehodnotil její význam pro své rozhodnutí) rozhodující skutkovou okolnost. Touto okolností je, že trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel, jehož nerespektováním měl obviněný podle stížností pro porušení zákona napadeného rozsudku přečin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchat, byl obviněnému uložen za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d) tr. zák., kterého se dle rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 12. 2006, sp. zn. 4 T 209/2006, dopustil tím, že dne 25. 7. 2006 v době kolem 05.00 hodin v XY, ul. XY, okr. XY, řídil osobní motorové vozidlo zn. Mitsubishi Galant hnědé barvy, r. z. XY, a to přesto, že není držitelem řidičského oprávnění.
Za uvedené jednání byl obviněný R. H. odsouzen podle §180d tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 2 T 195/2006, který nabyl právní moci dne 24. 11. 2006, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 7 let.
Trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů v trvání 7 let byl obviněnému v nezměněném rozsahu uložen i následně vydaným rozsudkem, jímž mu byl za další sbíhající se trestné činy ukládán nově souhrnný trest. Jedná se o rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 1 T 7/2008.
Podstatné z hlediska posuzování věci je to, že uložení trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel následně vydaným rozsudkem nebylo odůvodněno jinou významnou a nově zjištěnou skutečností, tj. odsouzením pro takový trestný čin, který by uložení tohoto druhu trestu (i nově) odůvodňoval, nýbrž pouze jako právní následek trestní odpovědnosti za skutek vyjádřený a právně kvalifikovaný ve výše zmíněném rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 12. 2006, sp. zn. 4 T 209/2006.
V přezkoumávaném případě obviněného R. H. se nepochybně jedná o situaci předpokládanou ustanovením §419 tr. zákoníku. Obviněný byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 1 T 7/2008, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 5 To 364/2008, tedy před nabytím účinnosti tr. zákoníku, mimo jiné i za sbíhající se trestný čin podle §180d tr. zák., k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel, který ke dni účinnosti nového tr. zákoníku nebyl obviněným vykonán, a s ohledem na ustanovení §419 tr. zákoníku již ani vykonán být nemohl. Pokud byl totiž pachatel odsouzen za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., pak vzhledem k dekriminalizaci tohoto trestného činu trestním zákoníkem mělo být postupováno podle ustanovení §419 tr. zákoníku, tj. rozhodnuto o tom, že uložený trest za tento trestný čin (popř. jeho dosud nevykonaný zbytek) se nevykoná, a v případě uložení souhrnného trestu rozhodnout o poměrném zkrácení trestu.
Rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 5. 6. 2020, sp. zn. 4 T 69/2020, neobsahuje písemné odůvodnění, přičemž z trestního spisu sp. zn. 4 T 69/2020 nevyplývá, že by se okresní soud zabýval otázkou, za jakou trestnou činnost byl obviněnému v době účinnosti trestního zákona tento druh trestu uložen. Okresní soud v Teplicích dospěl k závěru, že ke dni 23. 5. 2020 a 2. 6. 2020 obviněný vykonával předmětný trest zákazu činnosti, jehož porušením pak naplnil zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, aniž provedl důkaz trestním spisem Okresního soudu v Ústí nad Labem vedeným pod sp. zn. 1 T 7/2008. Okresní soud do svého rozhodování o vině obviněného v jeho neprospěch nepromítl ustanovení §419 tr. zákoníku, podle kterého trest uložený přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona za čin, který není trestným činem podle tohoto zákona, popřípadě jeho nevykonaný zbytek, se nevykoná.
Přestože ke dni 5. 6. 2020 nebylo příslušným soudem podle §419 tr. zákoníku rozhodnuto (o nevykonání zbytku nevykonaného trestu zákazu činnosti, spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu ve výměře 7 roků, bylo Okresním soudem v Ústí nad Labem podle §419 tr. zákoníku rozhodnuto teprve dne 3. 2. 2023), okresní soud měl pro závěr o vině obviněného vyhodnotit jako předběžnou otázku podle §9 odst. 1 tr. ř., zda ke dni 23. 5. 2020 a 2. 6. 2020 nadále existoval předmětný trest zákazu činnosti, jehož nerespektováním by obviněný naplnil zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, či s ohledem na ustanovení §419 tr. zákoníku bylo nutno uzavřít, že výkon předmětného trestu zákazu činnosti byl již ke dni 23. 5. 2020 a 2. 6. 2020 zcela vyloučen a obviněný se nemohl svým jednáním dopustit jeho maření.
Je-li z výše uvedených důkazů zřejmé, že v období předcházejícím vydání stížností napadeného rozsudku (dne 5. 6. 2020) mělo být rozhodnuto o tom, že obviněný trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel nevykoná, nemohl okresní soud při vyhodnocení předběžné otázky a správném skutkovém zjištění dospět k závěru, že jízdou s vozidlem zn. Škoda Octavia dne 23. 5. 2020 a 2. 6. 2020 obviněný naplnil zákonné znaky přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to s odkazem na porušení trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel pravomocně mu uloženého rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 1 T 7/2008, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 5 To 364/2008.
V důsledku těchto konstatování je zřejmé, že Okresní soud v Teplicích, který uváděnou skutečnost nezjistil (viz protokol o hlavním líčení stran rozsahu provedeného dokazování), při vydání svého odsuzujícího rozsudku pochybil jednak ve zjištění pro rozhodnutí nezbytného skutkového stavu věci a v nevyřešení předběžné otázky pro závěr o vině, čímž v neprospěch obviněného porušil zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §9 odst. 1 tr. ř., a následně vyslovením viny obviněného přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku porušil zákon i v tomto ustanovení tr. zákoníku.
Na základě těchto zjištění Nejvyšší soud rozhodl podle §268 odst. 2 tr. ř. tak, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 5. 6. 2020, sp. zn. 4 T 69/2020 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. H. v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §9 odst. 1 tr. ř. a §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Podle §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl tak, že rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 5. 6. 2020, sp. zn. 4 T 69/2020, se zrušuje v celém rozsahu, přičemž se současně zrušují i všechna další rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem k změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Teplicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Úkolem soudu prvního stupně tak je, aby s přihlédnutím k tomu, co je uvedeno v odůvodnění tohoto rozsudku, při vázanosti v něm vysloveným právním názorem (§270 odst. 4 tr. ř.) o vině obviněného nově rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 9. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu